věnováno @Kristyna-Free

----------------------

,,Jaká je pravděpodobnost toho, že dnes strávim odpoledne sama s knihou?"

,,Nulová, ani o tom nepřemejšlej. Radši vymysli, co budeme dělat!"

,,Číst si!"

,,Dobře. Takže půjdeme do parku s nějakou knížkou a budem ji spolu číst, to zní hezky." Zaklinila jsem hlavu a zakňučela.

,,Proč?"

,,Protože jsme teď kamarádi." Tristen se měl na tvářu posměšný úšklebek a dalval jasně najevo,jak je sám ze sebou spokojený.

,,Vybírám knížku!" Zavrčela jsem a bodla ho ukazováčkem do ruky. Pokrčil rameny a za tu ruku mě chytil.

,,S tim nemám sebemenší problém."

,,Víš, že si vyberu největší doják, kterej najdu, že jo?"

,,Nevybereš, protože nemáš ráda laciný románky." Zamručela jsem si pro sebe nadávku a vytrhla svou ruku z lehkého sevření.

,,Štve mě, že do mě vidíš."

,,Já vim."

****

Posadili jsme se na trávník u stromu, o který se Tristan opřel. Chtěla jsem ho napodobit, ale objal mě tak, že jsem měla hlavu položenou na jeho rameni. Nepokoušela jsem se mu v tom zabránit, nemělo to cenu. Spokojeně se usmál a vzal si do ruky knížku. Nakonec jsem de rozhodla pro Paper Towns.

,, Kdo začne číst?" Zeptal se a podíval se na mě.

,,Ty." řekla jsem rozhodně. Usmál se a kývl. Začal číst, jeho chraplavý hlas mi při každém slově vysílal docelého těla elektrické výboje, byly ještě silnější, protože jsem měla hlavu na jeho hrudi.

Nevím, jak dlouho jsme takhle seděli, ale muselo to být několik hodin. Když se začaly objevovat červánky, vyskočila jsem na nohy.

,,Musím domů! Máma mě zabije!" Pokroutil hlavou.

,,Nemusíš. Napsal jsem k tobě domů jako kamarádka, že kvůli projektu přijdeš večer. Neměli s tím problém."

,,Ty ses mi hrabal v mobilu?" Zavrčela jsem.

,,Ne, jen jsem psal k tobě domů, že-" Nenechala jsem ho mluvit.

,,Tristane ne, nemáš právo brát mi mobil i když jde jen o tohle. Už to nedělej."

,,A co ti vadí? Otevřel jsem jen kontakty a hledal číslo tvojí mámky."Panikařila jsem.

,,Nemáš na to právo."

,,Tinkerbell klid, nevím proč tak vyšiluješ, neotevřel bych ani galerii." Kousala jsem se do rtu a dělala kroky vzad. Pokaždé se ale znovu přiblížil.

,,Jak jsi ji hledal?"

,,Pod M?" Jasně Tinley! To je fakt chytrá otázka!

,,A to je všechno?"

,,Čeho se bojíš?"

,,Ničeho!"

,,Jasně proto vyšiluješ! Myslíš, že tě odsoudim za to, že máš v mobilu číslo psychologa?" Zamrkala jsem. Trefa!

,,Já-"

,,Nechtěl jsem se ptát, kdybys neudělala tohle. Dobře omlouvám se, ale bylo to jenom abychom mohli bejt spolu. Nečekal jsem, že vybuchneš."

,,Jak by ti bylo, kdybych ti sebrala mobil?"

,,Nevyváděl bych. Šlo jen o číslo."

,,Stačilo říct."

,,Už se to nestane." Podíval se na mne tím pohledem, který mě by mě donutil uvěřit čemukoliv.

,,Fajn." Povzdechla jsem si. Natáhl ruce a já k němu přišla. Stáhl moje tělo do objetí a znovu se posadil na zem.

,,To číslo-" pokroutil hlavou.

,,Ne,neříkej mi to."zašeptal. Nechápala jsem ho. Nic z toho, co udělal.

Vzal do ruky knížku a znovu ji otevřel.Chybělo už jen několik stránek.

,,Dočteme to?" Kývla jsem.Usmál se a znovu začal číst. Fascinovaně jsem sledovala jehi tvář. Jak jeho oči běhají po stránkách a rty mi do ucha šeptají slova z papíru, na kterém jsou vytištěna. Poslouchala jsem každé jeho slovo a dál fascinovaně zírala na to, jak mluví. Občas jsem se otočila ke knížce, to když otáčel stránku. Poté jsem opět vzhlédla k jeho tváři a ptala se sama sebe, jak je možné, že tu teď s ním sedím. Když se blížil k posledním pěti stránkám podívala jsem se do knihy.Sledovala jsem slova, která četl nahlas a přemýšlela o nich.

Když dočetl poslední stránku a zavřel knihu zírala jsem před sebe. Myslela jsem na ten příběh a na tuhle situaci. Na to, že nic kolem mě nedává smysl.

,,Tinley, o čem přemýšlíš?" Zeptal se mě najednou Tristan. Podívala jsem se na něj a pokrčila rameny.

,, O všem.O té knížce, o téhle situaci. Vždyť ani nevim, co se děje. Proč se spolu bavíme? Proč tu teď sedim. A měl Green pravdu?"

,,Na tohle ti neodpovím."

,, Já vím. Myslím, necháme toho hlubokýho uvažování. Musím domů, i když nechci."Zvedla jsem se a oprášila se.

,,Doprovodím tě." Kývla jsem a usmála se. Podal mi knížku a já si jí vzala.

,,Tohle celý je divný, že?"

,,Jo, hodně."