Jsem tady a píšu :D

Tahle čst je věnována Fakeoneforfun  a Annnmarr_v , snažim se je podplatit, aby mě kryly na tom festivalu :D

♥firefly♥

*********************************************

,,Jak tě tohle vlastně napadlo?" Zeptala jsem se, zatímco Tris vytahoval deku, jídlo, které připravil, barvy, štětce, paletu a spoustu dalších věcí, které mi nedávaly smysl. On nikdy nedával smysl..Ani se o to nepokoušel.

,,Víš, přemejšlel jsem nad tim už vážně dlouho. Chci tě namalovat od doby, co jsem se s tebou začal bavit na tý lavičce, ale nějak se mi nechtělo dělat to podle fotky. Fotka není dost. Jinak se vyjadřuje a já na tom plátně chci mít tebe, ne něco, podle čeho jsem tě maloval." A já vydechla. A znovu si uvědomila, jak jiny byl. Pozorovala jsem ho, jak se přehrabuje v pytlíčku barev a něco dělá.

,,Víš, že občas uvažuju nad tim jestli jsem si tě nevymyslela." Zvedl hlavu a zmateně se na mě podíval. Potom se mu jakoby rozsvítilo v očích. Zvedl se a přisedl si až ke mně. Nechápala jsem, co dělá, dokud nevzal mojí dlaň a prostě mě neštípl.

,,Au." Zakňučela jsem a ruku stáhla. Pousmál se a šeptem se omluvil. Povzdechla jsem si.

,,Už si myslíš, že jsem skutečnej?" Znovu jsem si povzdychla, v jeho přítomnosti jsem to dělala pořád. Možná to bylo jen lapání po dechu, protože kyslíku jsem měla vážně málo. Vždycky se choval, vypadal a mluvil tak, jako by se snažil každičkému mému nadechnutí zabránit. A šlo mu to, hajzlovi.

,, Takhle to myšlený nebylo."

,,Jo, já vím. Jenže...Tys to tak řekla. A teď něco řeknu já. Nevim, kde získáváš dojem, že si tohle nezasloužíš. Tohle zacházení. Nebo já nevim, mojí přítomnost. Ale vadí mi to, nevadíš mi ty, ale to, jak se na sebe díváš. Možná si neuvědomuješ, že jsi lepší než ty, který tě dneska urážely, každopádně jsi." Frustrovaně jsem si prohrábla vlasy.

,,Prosím nech toho." Zašeptala jsem. Chtěla jsem se od něj odsunout, dostat se z jeho přítomnosti, aby mě tolik neoslepovala jeho dokonalost. Jenže přesně tohle nechtěl. A já se vážně snažila, abych ho viděla jinak, než nedosažitelný cíl, jenže on prostě byl daleko. Připadala jsem si takhle vedle něj ušmudlaně. On prostě byl ten, po kterém se ohlédla každá včetně mě  a proto jsem nemohla být výjimečná, proto jsem byla jen holka z davu. A o to víc jsem nechápala, co tu vlastně dělám.

,,Fajn, takhle to nejde. Mám pocit, že už přemejšlíš nad tím, jak utečeš. Mohla by ses aspoň pokusit, nedávat najevo ten strach, když se k tobě přiblížím na míň jak metr." Donutila jsem se podívat do jeho očí, ale téměř okamžitě jsem se otočila. Tohohle kluka jsem nedokázala jen tak rozdýchat, natož strávit. 

,,Já se nebojím jen, nejsem zvyklá na takovýhle - porušování nějakýho osobního prostoru. Nevadí mi to, jen si musím zvyknout." Tris se podíval někam za mě a poté na plátno za ním. 

,,Víš co, je potřeba ti něco vysvětlit, ale já to takhle neumim. Co kdyby jsi tu jen tak tři hodiny seděla a předčítala mi?"

,,To bych mohla zvládnout. Dokud neochraptím."

,,Neboj, to zvládneš."