Dny ubíhaly a byly si navzájem podobné. Ráno jsem se vzbudila a otravoval mě Tristan, šla jsem do školy, kde mne otravoval Tristan a potom ze školy, při cestě mě zase otravoval Tristan a nakonec mě ještě vytáhl někam ven, buď sedět a nahlas číst, nebo jsme pouštěli draka i s jeho bratrem a hráli si. A nebo jsme jen seděli a povídali si. A pak mě doprovodil před dveře a dal mi pusu na čelo. Když jsem potom už ležela v posteli, přišla mi zpráva ať otevřu okno a on mě znovu otravoval dlouho do noci. A mě to vlastně nevadilo.

Po škole kolovaly drby o mě a o něm a já se jim v duchu hrozně smála, protože to tak prostě nemohlo fungovat. Ale on se nesmál, vždy jen pokroutil nad něčí otázkou hlavou a zadíval se na mě takovým ztraceným způsobem. Vždy při tom vypadal jako štěně a po těch několika vteřinách se vrátil k otravnému Tristanovi.

Nyní jsem seděla v dívčí šatně, oblečená na tělocvik a čekala na dvě hodiny pekla. Ostatní holky se na mě sem tam podívaly ,nebo kývly mým směrem a pak se vrátily zpět k pomluvám. Vlastně nikdo se mnou nemluvil, kvůli tomu, že se se mnou bavil on. Ale já mu to nevyčítala.

Z přemýšlení o tom, co asi probírá skupinka blondýnek mne vytrhlo trojité zaklepání, které mi přišlo až moc povědomé. V tom se otevřely dveře do šatny a zpoza nich vykoukla Trisova hlava.

,,Hele Zvonilko, převleč se, sbal se a jdem, mám omluvenky." Zamával jakýmsi papírkem a spokojeně se usmíval.

,,Počkat, to jako, že nepůjdu na tělocvik?" Kývl.

,,A zbytek hodin." Znovu přikývl a já radostně vyskočila. Bylo mi jedno, jak to udělal a jestli budeme mít problém, protože představa, že se nebudu muset jako husa honit za basketovým míčem nebo skákat přes překážky jak kamzík,se mi vážně zamlouvala. Začala jsem si sbírat věci a ještě než jsem ze sebe stáhla tílko, varovně jsem se na něj podívala. Zazubil se, mávl na mne a zavřel za sebou.

,,Myslíš, že neřeknem učitelce, že jdeš za školu?"

,,Mám omluvenku." Připomněla jsem Claire, jedné z party holek, které mě vážně nemusely.

,,Fakt nevim, co na tobě vidí. To jsi tak dobrá v posteli a on ti platí málo? Nebo ty platíš jemu?" Z jejích poznámek se mi zvedl žaludek. A taky nahrnuly slzy do očí. Nevadilo mi, že mne pomlouvaly, ale tohle mě chladnou nezanechávalo.

,,Já s ním nespím, nejsem žádná jeho děvka ani ničí jiná, jsme přátelé a to, že to ty a ty husičky nedokážou pochopit, to neni můj problém." Dívala se na mě s otevřenou pusou a vypadalo to, že asi brzy vybuchne. Rychle jsem si navlékla tričko a zbytek věcí hodila do tašky, s tím, že se převléknu jinde a rychle vyběhla z šatny. 

Dveře jsem otevřela zprudka a uhodila tak Trisse do ruky.

,,Promiň." Zamumlala jsem a usmála se.

,,Slyšel jsem to."

,,Neni hezký poslouchat za dveřma."

,,Neni hezký něco takovýho řikat. Bylo tohle poprvé?" Povytáhla jsem obočí.

,,Vážně to budem řešit? Myslela jsem, že tyhle věci jsou ti ukradený."

,,Jsou mi ukradený, dokud se netýkaj tebe." Musela jsem se usmát.

,,Prosim tě , neřeš to a pojď. Jen se převlíknu z toho oblečení na záchodě a pak odsud vypadnem. A ty mi řekneš, jak si získal propustky." S tím jsem zmizela na dívčích záchodech a vyšla už ve svých šatech. Tris na mě čekal s dvěma sušenkami KitKat a plechovkami ledového čaje.

,,Kdys to stihl?""

,,Svlíkáš se pomalu, někdo by ti měl pomáhat." Přetočila jsem nad tím panenky a sebrala mu sušenku i čaj.

,,Takže, kdes vzal propustky?"

,,Řeknu ti to, když mi řekneš, jak často ti ty krávy říkají takový věci." Zamračila jsem se a otevřela plechovku. S tím jsem zamířila k východu ze školy.

,,Tak si to nech pro sebe." Zamumlala jsem. Tris si povzdechl a sebral mi z ruky mou tašku. Ani jsem se nepokoušela mu v tom nějak zabránit. Dělal to vždycky.

,,Tinley prosím, řekni mi to."

,,Fajn, nebylo to poprvý , ale je mi to jedno. A neni to tak častý."

,,Plakala si."

,,Ne, to se ti něco zdálo." Předběhl mě a zastavil.

,,Tak mi do očí řekni, že se tě to nedotklo." Dívala jsem se na svoje boty a poté zrak přesměrovala na místo, kde mě držel za ruku, abych neutekla nebo nešla dál. Nepřišlo mi to divné, dokud jsem si nevšimla odřených kloubů.

,,A ty mi řekneš, žes jen mlátil z nudy do zdi?" Podívala jsem se na něj a on mě pustil. Ruku strčil do kapsy a zrak přesunul na zem.

,,Nějak jsem si nerozuměl se svou skříňkou na tělák." 

,,To ti tak žeru."

,,Fajn, dal jsem přes držku idiotovi ze čtvrťáků, co o tobě neřek zrovna něco pěknýho."

,,Vadí to mně nebo tobě?" Povzdechl si a otočil se ke mně zády a rozešel se někam pryč. Já ho samozřejmě následovala, protože jsem netušila, co zas hodlá provést.

,,Tristane uděláme dohodu. Ty nebudeš lidi mlátit, když o tobě nebo o nás budou řikat hnusný věci a já se tu budu snažit odpovídat na tvoje otázky. Pokud nebudou moc osobní." Opět se na mě otočil.

,,O mě si můžou řikat , co chtěj, je mi to jedno, ale to samý neplatí o tobě."

,,A podle čeho soudíš, že mě to jedno neni?"

,,Protože se rozhlížíš po výrazech ostatní, když jdem spolu po chodbě a protože jsi brečela?"

,,Jestli jsem to neměla jednoduší, když jsi nevěděl moje jméno."

,,Vtip je v tom, že jsem ho věděl vždycky."

*********************************************************************

Jo je to fakt o ničem, ale po čtyřech měsících přidávám a to se taky počítá...

♥firefly♥