Yeonjun pov.

Probudil jsem se v náručí Soobina. Byl to tak příjemný pocit bezpečí. Svou ruku jsem položil na jeho rameno, které jsem mu jemně pomačkal, aby se probudil.

Soobin začal pomalu otevírat své oči a když už se úplně probudil, tak se na mě podíval.

,,Dobré ráno," řekl jsem mu s úsměvem. ,,Dobré," řekl mi zpětně a protáhl se.

,,Pamatuješ, co jsi mi včera večer říkal?" vybalil hned na mě s úsměvem. ,,Že se nasnídám?" zeptal jsem se ho nejistě, protože jsem nevěděl, co přesně myslí. ,,Přesně tak. Tak pojď," řekl mi a vstal z postele. To už?

Také jsem vstal z postele, ale jakmile jsem se postavil nohama na zem, tak se mi před očima udělalo černo.

Po pár vteřinách mě probralo, když se mnou Soobin zatřásl. Zmateně jsem se na něj podíval a chytil ho za ruku. ,,Žiju. Neboj," ujistil jsem ho, když jsem v něm viděl vyděšený pohled.

,,Ale co kdyby ne? Přestaň mě už takhle děsit. Co kdyby ses už neprobudil?" začal vyvádět a já ho stále držel za ruku. ,,Uklidni se. Jsem v pořádku," snažil jsem se ho ujistit a palcem ho hladil po hřbetě jeho ruky. V tom jsem ucítil, jak mi něco káplo na ruku a já se podíval Soobinovi do tváře

,,Ty brečíš?" zeptal jsem se ho zaskočeně. Do teď jsem stále moc nevnímal, takže proto jsem si toho nevšiml hned.

,,Hej, no tak. Nebreč," snažil jsem se ho uklidnit, když začal vzlykat a já se opatrně posadil. Bylo mi ho líto, že mé problémy ho dovedly až k pláči.

Soobin se na mě s pláčem podíval a já ho objal. ,,Už nebreč, prosím," řekl jsem mu, protože když brečel on, tak se pomalu chtělo brečet i mně. Hladil jsem ho po zádech a po vlasech, a snažil se ho utěšovat.

,,Pojď se už najíst, prosím," poprosil mě, když jeho pláč pomalu ustupoval. ,,Půjdu, neboj. Hlavně už kvůli mně nebreč," ujistil jsem ho a přestal ho objímat.

Utřel jsem mu rukama slzy z jeho napuchlých tváří a usmál se na něj, abych mu ukázal, že se o mně nemusí bát.

,,Tak už pojď," řekl mi a já přikývl hlavou. Soobin mi pomohl vstát a vedl mě do kuchyně. Měl strach, že bych zase mohl ztratit vědomí, proto mě držel.

Když jsme přišli do kuchyně, tak jsem se posadil na kuchyňskou linku. Chtěl mě mít stále na dohled, takže proto jsem se neposadil ke stolu. Podíval jsem se na Soobina, který šel vzít nějaké jídlo.

,,Zatím si dej broskev, než něco udělám. Potřebuješ vitamíny," vysvětlil mi, když ke mně přišel a podal mi do ruky broskev.

,,Dám si," řekl jsem mu s úsměvem a kousl do té broskve. Když viděl Soobin, jak jím, tak se na mě jen usmál. Vnitřně jsem s tím sice bojoval, ale nechtěl jsem, aby se Soobin kvůli mně stále trápil.

Sledoval jsem Soobina, co se chystá připravit. Vytáhl si pánev, mouku, vajíčka a pár dalších ingrediencí. Asi bude dělat palačinky.

Když dal těsto připravovat do robotického mixéru, tak ke mně přišel. Už jsem měl broskev dojezenou. Soobin se opřel rukama o linku kolem mě a podíval se na mě. Ještě víc se ke mně přiblížil a začal mě něžně líbat na rty. Já mu začal polibky s radostí oplácet.

,,Počkej. Někdo může přijít," přerušil jsem po pár vteřinách naše líbání a jemně ho od sebe odstrčil. Rozhlédl jsem se kolem nás, jestli tu nikdo nestojí. Také že nestál.

,,Běž se raději věnovat snídani," řekl jsem mu s úsměvem. ,,Tak dobře. Ale tohle mi vynahradíš," ušklíbl se na mě a pohladil mě po stehně. ,,Jasný," řekl jsem s úsměvem a on se šel věnovat zpět palačinkám.

Když měl těsto připravené, tak nahřál pánev a nalil tam olej. Poté začal smažit.

,,Tady to ale voní," přišel Kai s úsměvem do kuchyně. Pozdravil nás a sedl si ke stolu. Já seskočil z kuchyňské linky a přišel k Soobinovi.

,,Líbat mě o něco později, tak nás uvidí Kai," zašeptal jsem mu s usměvem do ucha a šel si sednout zpět na kuchyňskou linku. Soobin se na mě podíval a poslal mi vzdušný polibek. Já se nad tím tiše uchechtl a Soobin se věnoval zpět smažení palačinek.

O chvíli později přišli do kuchyně Beomgyu a Taehyun. ,,Už je ti dobře, Beomgyu?" zeptal se ho Soobin, když se na něj otočil. Beomgyu jen přikývl a s Taehyunem si šli sednout ke stolu.

Když měl Soobin hotové všechny palačinky, tak začal pokládat talíře na linku a servírovat to. Sledoval jsem ho, jak začal vytahovat další ingredience.

,,Tento talíř servíruju pro tebe," řekl mi Soobin a já se na ten talíř začal koukat. Soobin nabral kopeček mint chocolate zmrzliny, který dal na ty palačinky. Ozdobil to čerstvými malinami a čokoládovou polevou.

,,Tohle sníš celé, ano?" zeptal se mě Soobin, když se na mě podíval a já seskočil z kuchyňské linky. ,,Budu se snažit," odpověděl jsem mu upřímně a on mi do jedné ruky podal ten talíř a do druhé ruky příbor.

Sedl jsem si s tím ke stolu. ,,Kluci, pojďte si to sami ozdobit," svolal je Soobin a oni vstali od stolu. Když odešli, tak si Soobin sedl vedle mě se svým talířem.

Pohladil mě po vlasech a věnoval mi rychlý polibek na tvář, aby si kluci toho nestihli všimnout. ,,To zvládneš," podpořil mě a já se na něj usmál. Nabral jsem si jedno sousto se všemi surovinami a začal to jíst.

,,Je to moc dobré," řekl jsem mu s úsměvem a on mě pohladil po zádech. ,,To jsem rád," řekl Soobin a také se pustil do jídla.

Kluci si sedli ke stolu a hned se do toho pustili. Soobin se mezitím dotýkal kolenem mého kolena a to se mi líbilo.

Jídlo jsem jedl hodně pomalu, takže kluci už to měli dojezené. Zvedli se od stolu, kromě Soobina, a Kai vzal Soobinův prázdný talíř.

,,Vedeš si skvěle," pochválil mě Beomgyu s úsměvem a já se na něj také usmál. Šli si po sobě umýt talíře a pak odešli.

,,Já tu s tebou zůstanu," řekl mi Soobin a opřel si svou hlavu o ruku, kterou se opíral o stůl, a sledoval mě, jak jím.

,,Všechno?" zeptal jsem se ho, když jsem stále neměl dojezeno. ,,Všechno," potvrdil mi a pohladil mě po vlasech.

Už je to nějaká doba, co jsem takhle jedl. Zase mě přepadly ty úzkosti. Měl jsem pocit, že je toho moc... Ale zároveň jsem si uvědomoval, že kluci měli stejnou porci a všechno to snědli.

,,Neodejdeme odsud, dokud to nedojíš," řekl mi Soobin a já si vložil do úst další sousto. Každým soustem to bylo náročnější. Čím víc jsem toho snědl, tak to bylo náročnější. A to jsem byl v polovině jídla...

,,Už nemůžu...," řekl jsem mu sklesle a slyšel, jak si Soobin povzdechl. ,,Dojez to, prosím," poprosil mě a já se na něj jen podíval.

Soobin vzal příbor do svých rukou a nabral další sousto. Chtěl mě nakrmit, když viděl, že já už se toho nemůžu dotknout.

,,To zvládneš. Já to zvládl celé sníst, takže ty taky," snažil se mě podpořit. Přikývl jsem hlavou, že se o to pokusím. Otevřel jsem své ústa a on mě tedy nakrmil.

,,Dobrý?" zeptal se mě starostlivě a já přikývl, zatímco jsem to žvýkal do nejmenších kousků. Když jsem to spolkl, tak Soobin nabral další sousto a přiložil ho k mým ústům.

Se zaváháním jsem další sousto přijal. Když jsem viděl, jak se Soobin chystá nabrat další sousto, tak jsem ho chytil za ruce. ,,Už nechci...," zastavil jsem ho opatrně.

Soobin se na mě soucitně podíval a natáhl ke mně svou ruku. Utřel mi slzu, která mi stékala z oka. ,,Cítím se těžký," řekl jsem mu, když mi bylo z toho do pláče.

,,Hej, to je v pořádku, že se tak cítíš. Já se také po tomhle jídle takhle cítím," snažil se mě uklidnit a stoupl si za mě, aby mě mohl obejmout.

,,Udělal jsi velký pokrok. Buď na sebe pyšný," řekl mi a opřel svou hlavu o mou hlavu. Takhle mě chvíli objímal.

,,Zkusíš to dojíst? S obědem tě pak trápit nebudu," řekl mi a podíval se na mě. Přikývl jsem a on se posadil zpět na židli. Vzal jsem do svých rukou příbor a pokračoval v jídle. Soobin mě u toho sledoval a hladil mě po zádech a po vlasech. Takhle jsem strávil ještě tak patnáct minut.

,,Zvládl jsi to," řekl mi šťastně, když jsem to dojedl a jemně mě prsty chytil za bradu. Otočil mou tvář k němu a políbil mě. ,,Jsi úžasný, víš to?"

,,Bez tebe bych to nezvládl," vysvětlil jsem mu s úsměvem a zase jsme se políbili.