Yeonjun pov.

,,Nevadí ti, když budeme večeřet všichni?" zeptal se mě Soobin, když šel se mnou do kuchyně. ,,Nevadí," odpověděl jsem mu s úsměvem.

Sedli jsme si ke stolu, kde už seděli kluci a kde bylo i nachystáno sushi. A na stole ležely skleničky s vínem?

,,Kluci? Co dělá u nás v domě alkohol?" zeptal se jich zaskočeně Soobin. ,,Ve vínu ale alkoholu moc není," vysvětlil mu s úsměvem Beomgyu. ,,To není má odpověď na otázku," řekl znepokojeně Soobin.

,,Beomgyu? Ty jsi nalitej?" zeptal se ho zaskočeně Soobin, když ho chvíli pozoroval. ,,Jen takhle trošičku," odpověděl mu, kdy na prstech naznačil, jakou malou trošičku a pak se začal smát. Kai se k němu též přidal.

,,I ten nejmladší?" zeptal se zaskočeně Soobin. ,,Ale ten dospělý," řekl mu Kai se smíchem. Ten jeho smích mě donutil se smát, i když já se vína ani nedotkl. Jeho smích je prostě nakažlivý.

,,Omlouvám se za kluky. Nechápu, co to s nimi je," omluvil se mi za ně Soobin. ,,To je dobrý. Aspoň bude zábava," řekl jsem mu s úsměvem.

,,Tak už zahájíme večeři," řekl Beomgyu a zvedl svou skleničku do vzduchu. My ostatní jsme to taky udělali. ,,Přípijme si na Yeonjunovo zdraví a na jeho cestu k uzdravení," pronesl Beomgyu přípitek a cinkli jsme si skleničkama.

Napili jsme se vína a skleničky položili zpět. ,,Beomgyu," oslovil ho zaskočeně Soobin, když si všiml, že vypil celou skleničku na ex. ,,Děje se něco?" zeptal se ho Soobin starostlivě. ,,Nic se neděje. Jen oslavujeme," vysvětlil mu s úsměvem a já viděl na Soobinovi, že mu to moc nevěřil.

,,Tak se pustíme do jídla, ne?" zeptal se nás Taehyun, aby naladil zase dobrou atmosféru. Všichni souhlasili a pustili se do jídla. Já ale zase nemohl, i když jsem se o to snažil. Znovu jsem se objevil v tom začarovaném kruhu. Jen jsem hleděl na to jídlo. Bál jsem se cokoliv sníst.

,,Yeonjune," oslovil mě starostlivě Soobin a všichni kluci mi věnovali svou pozornost. Určitě tomu nerozuměli a já se jim to rozhodl vysvětlit.

,,Dnes odpoledne jsem se prohlížel v zrcadle a viděl jsem na sobě, že jsem trochu přibral," řekl jsem jim na rovinu. ,,Já už prostě nemůžu," řekl jsem a rozbrečel se. Nemohl jsem zase jíst.

•

Soobin pov.

Když se Yeonjun, který seděl vedle mě, rozbrečel, tak jsem se k němu hned natočil. ,,Yeonjune, ty jsi krásný. Nemůžeš takhle omezovat jídlo. Už přestaň hubnout. Je to nezdravé a já nechci o tebe přijít," snažil jsem se mu vysvětlit a začal ho utěšovat, aby už nebrečel.

,,Vidím, že jsi zhubnul dost a je naopak dobré, když trochu přibereš," řekl jsem mu. ,,Ne! Neříkej takové hnusné slovo!" vyjel hned po mně s pláčem a vstal ze židle. Já také vstal a chytil jsem ho za ruku, když chtěl odejít pryč.

,,Dobře, nebudu to říkat. Ale už se prostě pořádně najez!" křikl jsem po něm, když mi nechtěně ujely nervy z toho, že se mu stále nedaří.

,,Ty mi nebudeš rozkazovat, abych jedl!" křikl po mně Yeonjun a takhle jsme se začali hádat.

,,Nevidíš, že kvůli tobě trpíme i my?" zeptal jsem se ho. ,,Pokud se vám to nelíbí, tak mě nechte být!" křikl po mně Yeonjun. ,,No nelíbí se nám to! Vystavuješ se nebezpečí a my máme o tebe strach, tak už to konečně sakra pochop!" křikl jsem na něj a Yeonjun se snažil odejít, ale já ho stále držel za ruku.

,,Pusť mě!" křikl po mně, ale já ho stále držel za ruku. ,,Nejprve sněz večeři," řekl jsem mu. ,,Tak to máš smůlu, protože já jíst nebudu! Už se přestaň zajímat o to, jestli jím nebo ne! Nic ti do toho není, tak mě už nech být!" křikl po mně Yeonjun a z dlouhého snažení se se mi vysmykl z mého sevření.

Chtěl odejít, ale to se mu nepodařilo, protože jsem ho stihl chytil dřív než spadl. ,,Yeonjune," oslovil jsem ho starostlivě a on se sám postavil na nohy. ,,Jsem v pořádku. Už mě nech být!" křikl po mně a strčil do mě. Pak se rychlým krokem vydal do svého pokoje.

Otočil jsem se na kluky a prohrábl si své vlasy. Ta hádka mě strašně mrzela a nemohl jsem přestat si o něj dělat starosti. ,,Nech ho o samotě," řekl mi Taehyun, ten nejstřízlivější, když viděl, jak se teď kvůli tomu trápím.

Beomgyu vstal ze židle, kterou pak nechtěně shodil a nemotorně došel za mnou, a když mi chtěl něco říct, tak se hned přidržel za pusu. ,,Ne, tady ne," řekl jsem mu a pohotově ho rychle odvedl na záchod.

Tam, když to ze sebe všechno dostával do záchodové mísy, tak jsem ho hladil po zádech. ,,S tím vínem jsi to přehnal, nemyslíš?" zeptal jsem se ho. ,,Asi jo," odpověděl mi vyčerpaně a pokračoval ve zvracení.

,,Neměl jsi na Yeonjuna tak řvát," řekl najednou Beomgyu a já se na něj překvapeně podíval. ,,A co jsem měl dělat, když mě nechtěl poslechnout?" zeptal jsem se ho, když je tak chytrý.

,,Podle filmů, co jsem viděl-" ani tu větu nedokončil a zase zvracel. Zase ty filmy. ,,Nesmíš mu tak rozkazovat, aby jedl. Nesmíš ho takhle zle nutit, to on se hluboko uvnitř sebe nejvíc trápí. Teď ti řeknu, co musíš s ním udělat. Počkej," a zase začal zvracet.

,,Musíš ho přinutit emocionálně. Musí být v klidu a musí se cítit příjemně. Nesmí být na něj vyvýjen žádný tlak. Musíš mu ukázat, jak ti na něm záleží a jak moc ho máš rád," vysvětloval mi Beomgyu. ,,Nemusíš mi radit z toho, co sis vzal z těch filmů. Přijdu na svůj způsob, jak mu pomoct," řekl jsem mu a on zase zvracel. Mezitím jsem přemýšlel nad tím, jak Yeonjunovi pomůžu.