Yeonjun pov.

Seděl jsem se Soobinem v restauraci, kam mě on sám dotáhl. Prohlíželi jsme si menu, ale já si samozřejmě nemohl vybrat.

,,Objednám sushi," rozhodl Soobin. ,,Dobře," řekl jsem s úsměvem a odložil menu na stůl. ,,A co bys chtěl k pití?" zeptal se mě.

,,Čistou vodu," odpověděl jsem mu a on se na mě znepokojeně podíval. ,,Něco jiného," řekl mi, když se mu má odpověď nelíbila.

,,Coca-Colu bez cukru," změnil jsem své přání na pití. ,,Yeonjune," oslovil mě. Ani tohle se mu nelíbí? ,,Nestačí, že sním to sushi?" zeptal jsem se ho rozrušeně.

,,Promiň. Neměl bych na tebe takhle tlačit. Budu rád, když sníš to sushi. Objednám ti tedy tu Coca-Colu bez cukru," omluvil se mi Soobin. Nelíbilo se mi, když teď takhle posmutněl, a tak jsem položil svou ruku na tu jeho, aby věděl, že se na něj nezlobím.

Když nám servírka donesla na stůl to sushi a pití, tak jsem se nestačil divit takové velké hostině. ,,Proč tolik?" zeptal jsem se zaskočeně. ,,Aby sis mohl vybrat to, co chceš," odpověděl mi s úsměvem Soobin.

,,A to, co nesníme, tak si vezmeme domů na večeři," dodal a pustil se do jídla. Já jsem si teprve bral hůlky do ruky, která se mi trochu třásla. Věděl jsem ale, že musím jíst. I mě ta nehoda na tréninku dost vyděsila. Co kdybych už nikdy neotevřel své oči?

Do hůlek jsem si nabral hosomaki s avokádem, které jsem si namočil do sójové omáčky. Teď přicházela ta těžší část. Dát to do úst.

,,To zvládneš, Yeonjune," podporoval mě Soobin s úsměvem a položil svou ruku na tu mou, kterou jsem měl položenou na stole. Já se na Soobina usmál a vložil si to hosomaki do úst. To jsem pomalu v ústech zpracovával a nakonec jej spolkl.

,,Jsi úžasný, víš to?" řekl mi šťastně Soobin a ta pochvala mě velmi potěšila. ,,Tak a teď budeš takhle hezky a pomalu pokračovat, ano?" zeptal se mě Soobin. ,,Ano," odpověděl jsem mu s úsměvem.

Snědl jsem tak šest kousků a to mi stačilo. Soobin snědl toho určitě o dost více. ,,Už nebudeš jíst?" zeptal se mě Soobin. ,,Ne. Nevadí ti to?" zeptal jsem se ho. ,,Vůbec ne. Jsem strašně rád, že jsi snědl šest kousků," řekl mi Soobin s úsměvem a já se na něj též usmál. Takže on sledoval, kolik toho jím.

Zbylé jídlo jsme vzali s sebou a vrátili se domů. ,,Jak šel oběd?" zeptal se nás zvědavě Taehyun, který byl s klukama v obývacím pokoji. ,,Skvěle. Dali jsme si sushi a Yeonjun snědl šest kousků," odpověděl mu šťastně Soobin, který šel schovat zbylé sushi do kuchyně.

,,To je skvělý, Yeonjunie!" křikl s radostí Kai, který mě šel hned obejmout. Bylo strašně hezký, jak mě podporovali. Když jsme se přestali objímat, tak se Soobin vrátil ke mně.

,,Kluci? Nebude vadit, když si teď Yeonjuna půjčím jen já? Musím se ujistit, že neudělá po jídle nějakou určitou věc, a aby ho hlídali čtyři, tak to je zbytečně moc," zeptal se kluků na povolení a já vůbec nechápal, co tím myslel.

,,To jsem v nějakých těch filmech viděl. Určitě se běž jako leader ujistit," řekl mu Beomgyu a já vůbec nechápal o čem mluvili. ,,Pojď," řekl mi Soobin, který mě odvedl za ruku do mého pokoje.

,,O jaké věci jste mluvili?" zeptal jsem se nechápavě Soobina, když jsme si sedli na mou postel. ,,Víš, někteří lidé, kteří si prochází taky tímhle, tak po jídle zvrací z důvodu provinilosti a takhle chtějí to jídlo dostat zpět," vysvětlil mi opatrně. Určitě si myslel, že pokud jsem to neměl v plánu, tak mi tím dal nápad. ,,Fuj," řekl jsem znechuceně. ,,Já bych nikdy dobrovolně nezvracel."

,,To rád slyším," řekl Soobin a já se na něj usmál. ,,Nelituješ toho, že jsi jedl?" zeptal se mě opatrně, aby mi tím nijak neublížil. ,,Nevím. Ale kdybych snědl celé to sushi, tak bych určitě litoval," odpověděl jsem mu upřímně.

,,Víš, to na tréninku vyděsilo i mě a já jsem si po tomhle uvědomil, že opravdu musím jíst pokud nechci, aby to dopadlo ještě hůř. Abych mohl být s tebou a ty se mnou," podělil jsem se s ním o své myšlenky, protože jsem chtěl být k němu otevřený.

,,Jsem rád, že to vnímáš takhle," řekl mi Soobin s úsměvem a položil svou ruku na mé stehno. Já se překvapeně podíval na tu jeho ruku na mém stehně.

,,I když vím, že musím jíst, tak je to i tak pořád těžký," řekl jsem mu posmutněle a opřel si svou hlavu o jeho rameno. ,,To chápu. Ale my tě v tom nenecháme, nejsi v tom sám a ty to zvládneš," podpořil mě Soobin a pohladil mě po vlasech. Já se nad tím usmál a sundal svou hlavu z jeho ramene.

,,Zapomeň na všechny zlé věci, ano?" zeptal se mě Soobin a já pokýval hlavou. Soobin si začal hrát s mými vlasy a jeho obličej zvážněl.

,,Opravdu by jsi měl jíst, aby jsi mohl mít zase ty zdravé, výživené vlásky," řekl mi a já si všiml na jeho rukách mých spadaných vlasů. ,,Já vím," souhlasil jsem s ním posmutněle. Je to prostě těžký.

,,Tak když jsme tu jen my dva, tak bychom toho měli nějak využít, ne?" zeptal se mě s úsměvem Soobin, který se mi snažil zvednout náladu. Přiblížil se ke mně a políbil mě.

Odtáhl se ode mě, ale já si ho zase přitáhl k sobě a začali jsme se líbat. Bylo mi s ním příjemně. Soobin mě opatrně položil na záda a několik vteřin jsme se takhle líbali. Cítil jsem se šťastný.