Yeonjun pov.

Se Soobinem jsme se vrátili domů tak, že Soobin zavolal našemu manažerovi, aby nás odvezl.

,,Nezapomeňte, že zítra máte taneční trénink," připomněl nám, když nás vysadil. ,,Nezapomeneme. A ještě jednou děkujeme," poděkoval za nás oba Soobin a oba jsme se slušně uklonili. ,,Rádo se stalo a opatrujte se," řekl nám s úsměvem. ,,Vy taky," řekl mu Soobin a manažer odjel.

,,Pojď," řekl mi Soobin a objal mě jednou rukou kolem ramen a takhle šel se mnou dovnitř. ,,Vypadáš unaveně. Nechceš si jít lehnout?" zeptal se mě, když jsme se vyzuli a poté mě pohladil po rameně. ,,Až po sprše," řekl jsem mu a on mě narychlo políbil, aby nás nepřistihli kluci.

,,Já půjdu schovat jídlo," řekl mi Soobin a já chápavě pokýval hlavou. ,,Tak co?" zeptal se zvědavě Kai, který přišel i s ostatními. ,,Dělá pokroky. Sice malé, ale i malé pokroky jsou velké pokroky," odpověděl mu s úsměvem Soobin a odešel do kuchyně.

Kluci ke mně přišli a všichni mě zároveň objali. Bylo to od nich velice hezké. ,,Nechceš se jít s námi koukat na film a dát si něco dobrého k tomu? Třeba mint chocolate zmrzlinu?" zeptal se mě Kai s úsměvem.

,,Yeonjun je ale už unavený a neměl bys na něj takhle tlačit," vysvětlil mu Soobin, který se objevil na chodbě. ,,Ah, promiň. Promiň, Yeonjune," omluvil se mi hned lítostivě Kai. ,,Nemusíš se omlouvat. Chápu, že chceš, aby to bylo jako za starých časů, ale musí se na to vše pomalu. Yeonjun to taky tak chápe, že?" podíval se na mě Soobin, když celou dobu mluvil za mě. ,,Jo. Opravdu se nemusíš omlouvat," ujistil jsem Kaie.

,,Dobře. Tak ale někdy jindy, že? Až se budeš cítit lépe," zeptal se mě. ,,Někdy jindy," souhlasil jsem s ním s úsměvem a on mě ještě jednou objal. ,,Tak dobře. Už jděte všichni spát nebo ještě do sprchy. Zítra máme trénink," řekl všem Soobin a každý se vydal k sobě.

,,Tak, uvidíme se zítra ráno?" zeptal se mě s úsměvem Soobin a chytil mě za ruku, se kterou následně pohupoval. ,,Bydlíme spolu, takže proč bychom se neměli vidět?" zeptal jsem se ho se smíchem a on můj smích umlčel líbáním.

~~

Soobin pov.

Byli jsme v tanečním studiu a tam trénovali na písničky v našem nadcházejícím comebacku. Celou dobu jsem dával pozor na Yeonjuna, protože dnes nesnídal. Snažil jsem se ho přemluvit, aby něco snědl před tréninkem, ale vůbec to nešlo. Dnes byl takový podrážděný a já nechápal proč. Ani se mnou dnes nepromluvil a nenavazoval se mnou kontakt.

Seděl jsem na zemi a pozoroval Yeonjuna, jak se snaží zlepšit nějaké ty taneční pohyby. Moc tvrdě pracoval a já se o něj bál víc a víc.

,,Viděl jsem jeden film," začal Beomgyu, který si ke mně sedl a já se na něj nechápavě podíval. ,,Bylo to o člověku, který si procházel tím, co teď Yeonjun. Možná jsem viděl víc takových filmů," zamyslel se Beomgyu. ,,Tak mluv," řekl jsem mu, aby se vrátil k hlavní myšlence.

,,Všiml jsem si, že takoví lidé mají často špatnou náladu. Mohou být takhle podráždění a nebo naštvaní. Další den třeba mnohem více. A myslím, že je to tím, že nemají dostatek něčeho, co jim dělá šťastnou náladu. Nebo když se podívám na Yeonjuna, tak si myslím, že lituje toho, že jedl. A jedl, protože byl s tebou, a proto se ti asi vyhýbá. Cítí se prostě provinile, takže teď pracuje mnohem více, je na sebe naštvaný, mísí se v něm spousta emocí, neví jak dál a proto se asi takhle chová," udělal mi Beomgyu dlouhý výklad a já se zamyslel.

,,A co pro to můžu dělat?" zeptal jsem se ho a Beomgyu se dlouze zamyslel. ,,Možná mu dej čas, ale stále se snaž, aby jedl. Musíme ho přesvědčit, aby jedl tak, jako dříve. Říct mu rizika a tak dále," odpověděl mi Beomgyu. ,,To jsem udělal včera," řekl jsem s povzdechem a znovu se podíval na Yeonjuna.

,,Hele, ty jsi leader. Musíš ho donutit, aby tě poslouchal," řekl mi Beomgyu. ,,Ale včera vypadal na tom pikniku o něco šťastněji," řekl jsem nechápavě. ,,Tak ho někam zase vezmi. Musíš s ním trávit čas a ten čas musí být opravdu pěkný," řekl mi Beomgyu, který na to asi zřejmě přišel. ,,Asi máš pravdu," řekl jsem mu s úsměvem.

,,Musíme ho prostě všichni podporovat a držet s ním," řekl Taehyun, který se k nám připojil a já se na něj šťastně podíval. To je to, co jsem potřeboval slyšet. Tohle nás definuje. Musíme prostě ve všem držet spolu.

,,Nezopakujeme celou choreografii ještě párkrát?" zeptal se nás Yeonjun, který se k nám otočil. ,,Cítíš se dobře? Nechceš si spíš odpočinout?" zeptal jsem se ho starostlivě. ,,Cítím se skvěle," odpověděl mi s úsměvem, ale i tak mi dělal obavy.

,,Podle toho, co jsem viděl, tak byste to měli všichni ještě párkrát zopakovat," řekl nám choreograf svůj názor. ,,Omluvte mě," omluvil sám sebe choreograf, když mu někdo zavolal a on odešel na chodbu. Já se zvedl ze země a zapl hudbu. Šli jsem tedy zopakovat celou choreografii.

Uběhla tak minuta písničky, kdy jsme byli v refrénu. Tam je choreografie o něco náročnější. Celou dobu jsem pozoroval Yeonjuna, který ale pomalu přestával plně tančit. To mě donutilo mu věnovat celou svou pozornost, protože jsem se začínal o něj bát.

Vyděsilo mě, když najednou bezmocně spadl. ,,Yeonjune!" zavolal jsem na něj vyděšeně a hned k němu přiběhl. Někdo z kluků vypl hudbu a také k němu přiběhli.

Hned jsem přiložil své ucho k jeho hrudi, abych zjistil, jestli dýchá a jestli mu bije srdce. Vše se zdálo v normálu, a tak jsem se ho snažil probrat. ,,Prober se, prosím," pokoušel jsem se ho profackovat. Upřímně jsem moc nevěděl, co dělat. Byl jsem z toho v šoku. Jediné, co jsem si teď přál bylo, aby se Yeonjun probral.

,,No tak, vzbuď se," řekl jsem mu, když jsem ho držel za tváře a do očí se mi nahrnuly slzy. Kluci jen přihlíželi, protože byli z toho taky v šoku. Chápal jsem je. Byli vyděšení. Všechny nás to rozhodilo.

Když Yeonjun začínal pomalu otevírat oči, tak se mně i klukům ulevilo. Ale stále se mu může ještě něco stát. ,,Doneste nějaké vitaminy a prostě něco. Musí se hned najíst," rozkázal jsem starostlivě klukům, když jsem se na ně podíval a oni mě rychle poslechli.

Podíval jsem se znovu na Yeonjuna a opřel si své čelo o to jeho. ,,Strašně jsem se o tebe bál," řekl jsem mu a z očí se mi spustily slzy. To, jak jsem mu hned šel zkontrolovat jeho životní funkce, mě vyděsilo asi nejvíce.

,,Promiň," omluvil se mi Yeonjun. ,,Neomlouvej se. Ty za to nemůžeš. Nejsou žádné důvody z čeho by ses měl obviňovat," uklidnil jsem ho a oddálil svou hlavu od té jeho, když se k nám vrátili kluci se vším potřebným.

Pomohl jsem Yeonjunovi si pomalu sednout a přidržoval jsem ho za hlavu, protože jsem ho nechtěl nikam táhnout až ke zdi, o kterou bych ho opřel. Taehyun rozbalil takové vitaminové želé s cukrem, co často jíme na koncertech a podal mi to. Přiložil jsem to k Yeonjunovým ústům, ale on odmítal.

,,Musíš hned něco sníst. Kdo ví, co horšího se může později stát," snažil se ho Beomgyu přinutit. ,,Prosím, jez," poprosil jsem ho a Yeonjun tak po chvíli váhání udělal. Takhle jsem ho krmil, dokud to nesnědl celé.

,,Co se stalo?" zeptal se nás vyděšeně choreograf a Yeonjun stiskl mou ruku. ,,Neříkej nic o tom," zašeptal ke mně Yeonjun.

,,Yeonjun poslední dobou nemůže moc spát kvůli špatným snům, a tak se to na něj teď vypsalo kvůli nedostatku energie. Ale bude v pořádku, dáváme ho dohromady," zalhal jsem mu přesvědčivě. ,,Dobře. Dnes už ale s tréninkem raději končíme. Ať si Yeonjun konečně odpočine," rozhodl choreograf. ,,Dobře," souhlasili jsme a choreograf znovu odešel.

,,Děkuji, že jsi nic neřekl," poděkoval mi Yeonjun a já si převzal flašku s vodou od Beomgyua. ,,Bez tvého svolení bychom o tom nikomu neřekli, i když je to dost vážné," vysvětlil jsem mu. ,,Teď se napij čisté vody," řekl jsem mu a přiložil láhev vody k jeho ústům. Líbilo se mi se o něj takhle starat, když to potřeboval. Ale nechtěl jsem, aby to potřeboval pořád.