Yeonjun pov.

Věděl jsem, že ale jednou třešní náš piknik neskončí. Seděli jsme na dece a Soobin mi řekl, ať si vyberu, co chci jíst. Oceňoval jsem Soobinovou trpělivost, když jsem si stále nic nevybral. Bylo to prostě těžký.

Soobin se rozhodl za mě a do ruky si vzal růžovou makronku. ,,Ne," hned jsem odmítl, protože tohle mělo z toho všeho asi nejvíc cukru a kalorií.

,,Tohle je ta nejlepší volba pro tebe, protože už čtyři dny jsi nic nejedl. Nechci, aby jsi skončil v nemocnici," vysvětloval mi a položil svou ruku na tu mou. ,,Slibuji ti, že se nic hrozného nestane," ujišťoval mě a poposedl si ke mně blíž, až jsme se dotýkaly koleny.

Svou ruku přemístil na má záda a tou druhou, ve které držel makronku, se pomalu přibližoval k mým ústům. Z toho jídla jsem měl doslova strach a začaly se mi spouštět slzy. Též se mi ze strachu zrychlilo dýchání.

Soobin toho nechal a makronku položil zpět do krabičky. ,,Promiň, nechtěl jsem tě tak vystresovat," řekl mi a objal mě. ,,To bude v pořádku," uklidňoval mě a hladil mě po zádech a po vlasech.

Když jsem se mu dostatečně vybrečel na rameno, tak jsem se od něj odtáhl a setřel si své slzy z tváří. ,,Víš, co nejhoršího se může stát, když budeš takhle pokračovat?" zeptal se mě opatrně Soobin a trvalo tak deset vteřin, než jsem mu odpověděl.

,,Mohl bych zemřít," odpověděl jsem mu. Po mé odpovědi bylo ještě delší ticho a já se tak mohl nad tím zamyslet.

,,A to nikdo nechce. Chceš to ty?" zeptal se mě a já zavrtěl hlavou. ,,Dívej, makronka ti neublíží," řekl, když si vzal do ruky fialovou makronku, kterou pak začal jíst.

,,Zkus to i ty, prosím," poprosil mě a vzal si do ruky tu růžovou makronku, kterou mi dal znovu před ústa. ,,Možná se ti to nebude líbit, ale pomůže ti to," řekl mi a začal mě hladit po zádech. ,,Udělej to pro mě, pro kluky, pro své blízké a pro MOA, co tě milují a co milují naši hudbu, která by bez tebe nikdy nevznikla," řekl mi a tohle mě už donutilo si kousnout do té makronky.

,,Vidíš, jak to jde," řekl mi šťastně a já to začal pomalu rozžvýkávat. Bylo to hodně sladký. ,,Nikam nespěchej," řekl mi s úsměvem, a když jsem to spolkl, tak jsem si znovu kousl. Nenechal by mě, kdybych nesnědl celou makronku.

Když jsem snědl celou makronku, tak mi zase věnoval malý radostný potlesk. Šlo to trochu těžce, protože jsem se při posledních soustech znovu rozbrečel.

,,Jsi šikovný. Hlavně toho nelituj, ano? Vidím to na tvých očích," řekl mi a chytil mě za tváře. ,,Pokusím se," řekl jsem mu a on mi setřel slzy z tváří. Kolikrát dnes budu ještě brečet?

,,Kluci budou na tebe hrdí," řekl mi Soobin a já se na něj usmál. ,,Děkuji ti, že tu pro mě jsi, i když si procházím tímhle," poděkoval jsem mu. ,,Já tu jsem vždy pro tebe. I kluci," vysvětlil mi s úsměvem a znovu mě objal. V jeho objetí mi bylo vždy příjemně.

Přestali jsme se objímat a užívali si pobyt venku. Soobin si dal občas něco k snědku a už mě nenutil jíst. Vzal jsem si do ruky svůj fotoaparát a začal potají fotit Soobina, který pozoroval přírodu. To budou ty nejhezčí fotky, co za dnešek vyfotím.

,,Jsi krásný," řekl jsem mu a on se na mě otočil. Hned jsem ho zachytil svým fotoaparátem. Vypadal tak překvapeně a roztomile, že jsem se musel pozasmát.

,,Dej to sem. Udělám ti nějaké fotky," řekl mi s úsměvem a já mu podal svůj fotoaparát. Takhle jsme strávili pár příjemných minut. Pro každou fotku jsem různě pózoval a Soobin též. Vzájemně jsme se fotili a moc jsme si to užili.

Sedli jsme si zpět na deku a oba jsme se na sebe s úsměvem dívali. ,,Nechceš si zahrát hru?" zeptal se mě Soobin a vzal si do ruky jahodové Pocky. Moc dobře jsem věděl, jakou hru chce hrát. ,,Jo," odpověděl jsem mu s úsměvem. ,,Jsem strašně rád, že se zase usmíváš," řekl mi Soobin a začal rozbalovat Pocky.

,,Oba budeme kousat tyčinku až do středu, jo?" zeptal se mě a já souhlasně kývl hlavou. Mezi zuby mi dal konec bez polevy a on sám skousl druhý konec.

Začali jsme do té tyčinky pomalu kousat a blížili se ke středu. Pro mě to bylo trochu obtížné, a tak byl Soobin rychleji u středu. Soobin ale pokračoval dál. Cítil jsem, jak položil své ruce na má stehna, což mě mile překvapilo.

Už nás dělilo jen pár milimetrů a já si tuhle chvíli užíval. Soobin určitě čekal, až skousnu zbytek tyčinky. To jsem udělal a dotkl se tak Soobinových rtů. Dnes už podruhé. Co se to děje?

Nemohl jsem se přestat usmívat, když jsme se už pár vteřin dotýkaly rty. Soobin se najednou ode mě odtáhl a to mě rozesmutnělo. Asi jsem to neměl dělat.

Spolkl jsem to sousto tyčinky, co jsem měl v puse a podíval se na západ Slunce. To už jsme tady tak dlouho?

Ani jsem si neuvědomil, že se teď Soobin ke mně znovu přiblížil. Uvědomil jsem si to až, když mi vzal můj fotoaparát, který jsem měl zavěšený kolem svého krku. Zmateně jsem se na něj podíval.

Soobin zachytil západ Slunce a poté se na mě podíval. ,,Musím ti něco říct," začal Soobin a já mu věnoval svou pozornost. Zněl docela vážně, a tak jsem se trochu bál toho, co mi chce říct.

,,Už nějakou dobu si uvědomuji, že k tobě cítím něco mnohem víc než k našim členům," řekl a já moc dobře věděl, o čem mluví, protože já k němu cítím také něco víc. S úsměvem jsem doufal, že řekne tu jednu větu. Cítil jsem, jak se mi tím vzrušením rozbušilo srdce.

,,Vím, že to asi není správné, ale myslím, že teď je lepší poslouchat své srdce než svůj mozek," řekl a já souhlasně kývl. Tak už to řekni.

Podle mého kývnutí a v něčem doufajícího výrazu nejspíš poznal, že oba myslíme na to stejné, a tak sebral odvahu na to, aby to řekl.

,,Yeonjune, miluji tě," řekl mi s úsměvem Soobin a já ho hned políbil. Cítil jsem se jako ve snu. Několikrát jsem snil o tom, že bychom byli spolu a teď je to opravdové.

Odtáhl jsem se od něj, abych mu mohl říct to samé. ,,Taky tě miluji, Soobine," řekl jsem mu s úsměvem, a když jsem ho chtěl znovu políbit, tak mě rukou jemně zastavil.

,,Ještě než mě znovu políbíš, tak chci abys věděl, že jsem vyfotil náš první polibek," řekl mi Soobin s úsměvem a to mě hodně potěšilo. On je tak dokonalý. Položil můj fotoaparát, který držel v ruce a já se s ním začal hned líbat. Dnešní den nemohl být lepší.