Yeonjun pov.

Seděl jsem se svými členy na jedné posteli, kdy jsme si povídali o různých věcech a jedli jsme. No ale ne všichni.

,,Yeonjune?" oslovil mě Kai a já se na něj podíval. ,,Ty nemáš hlad?" zeptal se mě podezřele a já znervózněl. ,,No nemám," odpověděl jsem mu a doufal, že se tu nezačnou rozebírat věci okolo toho.

,,Ty jsi byl vždycky ten, který dokonce kradl jídlo ostatním a teď nám říkáš, že nemáš hlad?" zeptal se mě dost podezřele Beomgyu a uvolněná atmosféra se teď změnila ve vážnou.

,,Nechcete se bavit o něčem jiném?" zeptal jsem se jich s falešným úsměvem, když jsem se snažil změnit téma.

,,Poslední dobou jsme tě neviděli moc jíst," řekl Taehyun a já věděl, že se z toho jen těžce vyvléknu.

,,Fakt se nechcete bavit o něčem jiném?" zeptal jsem se jich znovu už vystresovaně. Mé slzy neměly daleko k volnému průchodu. ,,Yeonjunie, co se děje?" zeptal se mě opatrně Soobin a poposedl si ke mně blíž.

,,Nic se neděje," zalhal jsem mu a nechtěně se mi prolomil hlas. Snažil jsem se uklidnit, protože teď se před nima nemůžu rozbrečet. To, že se nic neděje, by mi už vůbec nevěřili.

,,Yeonjune," oslovil mě starostlivě Soobin a položil svou ruku na tu mou. ,,Opravdu se nic neděje. Jsem jenom na dietě," plácl jsem první blbost, co mě napadla. ,,Na dietě? Ty dietu nepotřebuješ," řekl mi Taehyun. ,,Jen nemám hlad," začal jsem plácat samé blbosti, až to nedávalo smysl. ,,Včera jsem moc jedl, tak si dnes dávám pauzu."

,,Včera jsem tě jíst vůbec neviděl a to jsme všichni byli skoro celý den spolu," řekl mi Soobin a já se podíval na starostlivé pohledy kluků. Nechci je svými problémy tak stresovat.

,,Dotkly se tě nějaké nenávistné komentáře?" zeptal se mě Beomgyu. ,,Nechci se o tom bavit," snažil jsem se jim vysvětlit.

,,My se ale musíme o všech problémech bavit. Mám o tebe starosti. Nemůžu nechat nikoho ze skupiny, aby se vystavoval až takovým nebezpečným věcem," vysvětloval mi Soobin a já měl co dělat, abych se nerozbrečel. ,,Chceš to raději řešit s námi nebo s nějakým cizím psychologem?" zeptal se mě Beomgyu. ,,S vámi," odpověděl jsem mu.

,,Nechci prostě jíst," odhodlal jsem se jim říct aspoň jednu upřímnou větu. ,,A proč?" zeptal se mě starostlivě Soobin a chytil mě za hlavu tak, abych se na něj podíval. Celá tahle situace mě stresovala víc jak je. Rukama jsem si hrál s lemem mé mikiny, abych se nějak trochu uklidnil.

,,Před pár dny jsem vysílal živě na Weverse," začal jsem jim vysvětlovat, ale bylo to těžký, když se mi chtělo po každém slově brečet víc a víc. ,,No a já u toho jedl jako obvykle," řekl jsem a snažil se potlačit svůj pláč, takže jsem se musel nadechnout a zklidnit své dýchání.

,,Pak jsem si všiml těch odlišných komentářů od spousty lidí," řekl jsem a ze mě vyšlo pár vzlyků. Nemůžu brečet, pokud jim to chci dopovědět. Mezitím co jsem se díval na své ruce hrající s mikinou, tak jsem uviděl, jak mě začaly Soobinovy ruce hladit po pažích, aby mě uklidnil.

,,Tebe se ale žádné komentáře nikdy nedotkly, co já vím," řekl zaskočeně Kai. ,,Protože tyhle byly o dost horší," vysvětlil jsem mu. Tak moc se mi teď chtělo brečet, když jsem znovu pomyslel na ty komentáře.

,,Psali mi, ať se pořád necpu, že tloustnu, že musím být hubený, že by dokonalý idol neměl takhle moc jíst, že mě takhle pak nebudou mít rádi, že jsem hnusný, že mám zhubnout tak dvacet kilo, že své členy svou váhou omezuji v těžkých choreografiích, že bych neměl vůbec jíst-," chtěl jsem povídat dál, ale někdo mě zastavil.

,,Yeonjune, dost," řekl mi Soobin, protože se mu vůbec nelíbilo to, co jsem říkal. Podíval jsem se na něj a hned mu s pláčem padl do náruče.

,,Proč jsou MOA tak zlí?" zeptal jsem se s pláčem. ,,Ti, kdo ti to psali, nejsou MOA," vysvětlil mi Taehyun a kluci se přidali do objetí. ,,Yeonjune, nevěř takovým komentářům," řekl mi Beomgyu. ,,Jsi perfektní," řekl mi Kai. Líbilo se mi, jak mě takhle uklidňovali a věděl jsem, že klukům můžu věřit. Jen to nebude pro mě tak jednoduché, jak bych si přál.