Počet slov:504
36 let/22.června 1996

,,Harry," vydechla jsem a dovolila Chlapci, který přežil, aby mi vklouzl do náruče. Byl bledý, nevyspalý a smutný. ,,Tak moc mě to mrzí."

Hladila jsem chlapce po zádech. Ztratil svého milovaného blízkého. Svou rodinu. Svého kmotra.

S Hermionou a Ronem jsem už mluvila na ošetřovně. Oba mi líčili, jak to na ministerstvu probíhalo a řekli mi to i za Harryho. Prý se tam objevil Brumbál a bojoval s Tomem. A když mi řekli, že Harry použil na Bellatrix mučící kletbu, byla jsem hrdá.

,,Stalo se," zamumlal Harry a popotáhl. ,,Moc mi chybí."

,,Já vím, Harry. Já vím."

Celkem mě mrzelo, že jsem byla na Siriuse tak zlá. Vlastně byl teď úplně v pohodě, byla s ním zábava a já si ho i oblíbila, jenže jsem s ním strávila málo času. No, Harry ještě míň.

,,Shání vás Brumbál," sdělil mi Harry a odtáhl se. ,,Je v ředitelně."

Přikývla jsem a odešla do ředitelny. Opět jsem hádala heslo, a pak vystoupala po schodech nahoru.

,,Á, slečna Raddleová! Rád vás vidím živou a zdravou! Posaďte se!" usmál se Brumbál a ukázal na místo před svým stolem. Sedla jsem si a dala si nohu přes nohu.

,,Chtěl jste se mnou mluvit, pane?"

,,Ach jistě, ano. Ano. Prý jste strávila dobrý měsíc v Azkabanu, je to tak?" podíval se na mě skrz půlměsícové brýle.

,,Ano," zamumlala jsem a otřásla se. Je to stejně pořád živé...

,,Jsem rád, že jste Azkaban přežila ve zdraví. A ač udělal Harry rozhovor v Jinotaji, teď už nikdo nebude pochybovat o tom, že se lord Voldemort vrátil."

Zamračila jsem se. Harry dělal rozhovor v Jinotaji? Fakticky jsem moc nebyla ve spojení se světem...

,,Popletal přišel o funkci ministra. Rita Holoubková bude zřejmě opět psát své skvělé články a lidé se budou bát o své životy," vzdychl Brumbál. ,,Hagrid moc u obrů nepochodil a Voldemort se teď nemusí skrývat. Schyluje se k válce."

Byla jsem zmatená. Proč jsem měla pocit, že mluví sám k sobě? Pak mě něco napadlo. ,,Ehm... pane?"

,,Slečno?"

,,Dolores Umbridgeová bude ještě učit?"

Ředitel se usmál. ,,Kdepak. Je teď na ošetřovně, ale to jistě víte. Musí se vzpamatovat z toho zážitku s kentaury. Bylo těžké ji dostat z jejich spárů," uchechtl se, ale já byla jak na trní.

,,Mohla bych tento rok učit?" vyhrkla jsem. Sama ani nevím, proč jsem to řekla. Chtěla jsem Severuse připravit o místo? Opět mu dokázat, že jsem lepší? Nebo jsem chtěla být pod Brumbálovou ochranou? Či snad jsem chtěla svému pánovi donášet lepší informace?

Nevím.

Brumbál se omluvně usmál. ,,Nezlobte se na mě, slečno Raddleová, ale toto místo přenechám někomu jinému. Budu ale rád, když budete pomáhat Fénixovu řádu. A v Bradavicích jste stále vítána."

Zabručela jsem. Tak mi to nevyšlo. Pomáhat Fénixovu řádu? Zapomněl, že jsem Tomova sestra?

,,Buďte ostražitá, Millie. Válka se blíží, zlo také sílí. Lidé se bojí o své životy. Můžete jít. Dávejte na sebe pozor, ale užijte si volna," usmál se na mě. Vstala jsem a odešla.

Volno mám skoro pořád. Ale co by mi mělo hrozit? ,,Jsem jeho sestra..."