Počet slov:564
36 let/10.července 1996

,,JASONE!" zakřičela jsem na celý dům. ,,Co jsi to tady vyváděl?!"

Jason vykoukl zpoza postele a nevinně se usmál. ,,Ahoj, teto. Já jsem jen hledal, ehm, plyšáka."

,,Plyšáka? Ty trubko, máš ho na posteli."

,,To jsem taky zjistil," zazubil se.

,,Víš, Jasi, mám takovej nápad..."

,,Zahrajeme si na schovávanou?"

,,Ne, teď si budu hrát já. Levicorpus!" Jason vyjekl a visel hlavou dolů. ,,Hezká hra, ne?" usmála jsem se nevinně jako předtím on.

,,Já to leknu stlejdovi!"

,,A myslíš, že ti strejda Severus pomůže?" ušklíbla jsem se a vzápětí vyjekla stejně jako Jason. ,,Tohle není fér," zamračila jsem se a založila si ruce na hrudi. Mé vlasy se dotýkaly podlahy a já viděla Severuse vzhůru nohama.

,,Co není fér? Jen jsem přišel Jasonovi pomoct," ušklíbl se. ,,Týráš ho."

,,JO!"

,,Od kdy ty se zastáváš malých dětí, které neumí vyslovit "r"," nadzvedla jsem obočí a vyplázla na Jasona jazyk, protože už byl na zemi a poškleboval se mi.

,,Mám tě lád, teto. Když visíš hlavou dolů," zachichotal se Jason.

,,Jasone, ty si mě nepřej! Jsi nějak moc drzý!"

Jason přešel k Sevovi a naznačil mu, že mu chce něco pošeptat. Severus se sklonil a oběma se pak na tváři rozlil ďábelský úsměv.

,,Hej, tohle se mi nelíbí," řekla jsem a snažila se sebrat si hůlku ze země, abych se mohla dostat dolů. ,,Jasone, až se dostanu dolů, tak tě zlochtám a oba budete bez večeře."

Jason na mě vyplázl jazyk a odběhl někam pryč. ,,Kam odešel?" nadzvedla jsem obočí, ale Severus mi neodpověděl. Místo toho si kleknul přede mě. ,,Hej, já se fakt bojím toho, co chcete udělat."

,,Hmm," mezi prsty sevřel pramen mých vlasů. Nechápavě jsem se na něj podívala, když v tom se ve dveřích objevil Jason a vydával zvuky jako bubák. Otevřela jsem ústa dokořán, když jsem viděla svou smrtijedskou masku na jeho obličeji. A víte, co bylo ještě horší? V RUCE MĚL NŮŽKY!!!

,,Okamžitě si tu masku sundej, Jasone Ashi Cowelle!"

,,Ale mně se líbí! Já chci taky takovou! Plosím!"

Sebrala jsem Severusovi hůlku a zrušila zaklínadlo. Jason zaječel, ale mezitím se smál a běžel se schovat za Severuse.

,,Jasone, už mě vytáčíš! Mám toho dost! Asi tě pošlu někam hodně daleko, třeba na Severní pól a tam zmrzneš," zamračila jsem se, ale pořád jsem slyšela, jak se směje. S pokroucením hlavy jsem vyšla z pokoje. Tohle by chtělo pomstu.

•••

27.července 1996

,,Teď," sykla jsem na Yaxleyho a Šedohřbeta. Zkontrolovala jsem, zda mi maska dobře sedí. Pak jsme se v podobě černého dýmu dostali až do Příčné ulice. Ocitli jsme se v krámku Ollivandera a já kývla na znamení. Šedohřbet mu přehodil pytel přes hlavu a vyvedl ho ven.

Bylo tam několik rozrušených a vylekaných lidí. Ač jsem oběma smrtijedům jasně řekla, že Ollivandera předáme rovnou Pánovi Zla, oni na to však nebrali ohled a rozletěli se k mostu. Kličkovali, létali pod ním i nad ním a mně nezbylo nic jiného, než je následovat. Teprve až když most spadl do řeky, spokojeni se svým dílem se dali na cestu do Malfoy Manor.

,,Copak jste se úplně zbláznili?!" zaječela jsem, když jsme stanuli před sídlem. ,,Crucio! Crucio!" zhroutili se na zem a škubali sebou. ,,Měli jste mě poslechnout na slovo! To vám to Pán Zla neřekl dost jasně? Já tuhle akci vedla!"

Zrušila jsem kletbu a zamračeně se na ně podívala. Otevřela jsem dveře a přešla do pokoje, ve kterém byl Tom.

,,Máme ho, můj pane."