Počet slov:538
36 let/4.dubna 1996

Kolébala jsem se ze strany na stranu a už ani neměla sílu na slzy. Neměla jsem sílu na nic, jen jsem vnímala zvuky a tok svých myšlenek. Najednou jsem uslyšela rachotit klíč v zámku a vyděšeně jsem se odsunula do kouta. Bála jsem se. Určitě to zase budou mozkomorové. Srdce mi zběsile tlouklo.

Dovnitř vešla osoba, která mi byla nějak povědomá. Kolem ní pobíhala stříbrná laň, patron. Byl to muž a rozhlížel se kolem. Když pak zavolal mé jméno, vzpomněla jsem si, kdo to je.

,,S-Se-ve?" zašeptala jsem a myslela si, že to neslyšel. Opak byl pravdou. Drkotaly mi zuby, taková mi byla zima. Severus ke mně přišel, kleknul si a zděšeně se na mě podíval.

,,Co ti to udělali?" zašeptal a nevěřícně mě sledoval. ,,Vezmu tě odsud."

Vzal mě za ruce. Měl je krásně teplé a já zavřela oči. Začínala jsem se cítit o maličko lépe.

Objal mě kolem pasu a já mu položila hlavu na hruď. Cítila jsem se s ním v bezpečí, a pak jsem zaznamenala, že jsme se přemístili.

•••

6.dubna 1996

Probrala jsem se a cítila, že mě někdo drží za ruku a palcem mě hladí po jejím hřbetu. Otevřela jsem oči a spatřila unaveného Severuse.

Stiskla jsem mu ruku zpět a on se na mě podíval. ,,Už jsi vzhůru... konečně. Je ti lépe?" zeptal se starostlivě.

,,Já nevím," zašeptala jsem a cítila, jak se mi do očí derou slzy. Vzpomněla jsem si na utrpení v Azkabanu.

,,Neplakej. Už jsi pryč z toho hrozného vězení," řekl tiše a setřel mi slzy. ,,Bál... bál jsem se o tebe. Snažil jsem se přemlouvat Pána Zla, ať se tam vydáme co nejrychleji..."

,,Děkuju, že jsi mě odtamtud zachránil," řekla jsem slabě a pokusila se usmát.

,,Spala jsi dva dny a měla jsi horečku. Občas jsi křičela, plakala a třásla se. Musela jsi mít noční můry. Máš zlomené zápěstí, vyvrtnutý kotník a otřes mozku. Upřímně nechápu, jak se ti to mohlo podařit... A jsi příšerně hubená a celkově ve strašném stavu," povzdechl si a bolestně se na mě zadíval.

,,Jak jsi zjistil, kde jsem?" zeptala jsem se a zavřela oči. Bylo úžasné být zase pod teplou peřinou a ležet na měkkém.

,,Potter... Harry za mnou přišel," odpověděl tiše. ,,Jsi hrozně statečná a taky neuvěřitelně hloupá. Co se ti to stalo?"

Otevřela jsem oči a zjistila jsem, že sleduje moje odřené klouby. ,,Azkaban," řekla jsem prostě.

,,Musíš se z toho dostat, ale bojím se, že to chvíli potrvá. Mám pocit, že máš hodně poškozenou psychiku."

,,Jak dlouho jsem byla v Azkabanu?"

,,Kolem měsíce..."

Znovu jsem zavřela oči. Už nikdy. Prosím...

,,Severusi?"

,,Ano?"

,,Mohl bys mě obejmout?"

,,Měla bys odpočívat, zbytečně se -"

,,Prosím," řekla jsem úpěnlivě a otevřela znovu oči. Smířen s tím si ke mně blíž poposedl a já se posadila. Na sobě jsem už neměla azkabanské oblečení, nýbrž své pyžamo.

Přišoupla jsem se k němu a on si mě vysadil na svůj klín. Vděčně jsem se hlavou opřela o jeho hruď a s úsměvem zavřela oči. Cítila jsem se konečně šťastně a objala ho rukama kolem pasu. On udělal to samé.

Byla jsem skoro schoulená do klubíčka a bylo mi příjemné teplo. Poznala jsem, že nade mnou pomalu vítězí spánek a než jsem stačila cokoliv říct, usnula jsem.

Tadáá! Tak teď doufám, že jste rádi, že se tu trochu objevila Snilka a že je Milka pryč z Azkabanu:D
Líbil se vám díl? Budu ráda za komenty^^
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka