Počet slov:500
37 let/9.prosince 1997

Třela jsem si ruce o sebe. Dnes už jsme tu měli pořádnou sněhovou nadílku.

,,Pěkné odpoledne, Hagride!" zamávala jsem na bradavického klíčníka a vytáhla si rukavice. Pak jsem si oprášila sníh z ramen a poupravila si šálu.

,,Tobě taky, Millie. Jak ti jde vyučování? Dlouho jsme spolu nemluvili," usmál se na mě Hagrid, když jsem přišla blíž.

,,Ale jo, celkem to jde. Kam vlastně jdeš?" zajímala jsem se a šla po boku obra.

,,Do Zapovězenýho lesa, za testrálama," vysvětlil. ,,Ale ten Snape..."

Sklopila jsem pohled.

,,Je mi jasný, že tě to fakticky mrzí, vím, že to byl tvůj kamarád," Hagrid mě poplácal po rameni a já se zapotácela.

,,Ne, Hagride," vzdychla jsem, ,,nebyl to kamarád..."

,,Nechceš mi říct, že -" Hagrid se zamračil, ,,esli je to pravda..."

,,Bohužel je," protočila jsem očima. ,,Hagride, ty testrály vidíš?"

,,Jasně, že vidím. Testrály vidí ten, kdo viděl někoho umřít."

Uvidím testrály i já? Vlastně ano, uvidím, viděla jsem zemřít několik lidí, i tu maminku mudlovských dětí před několika lety... jak ty se asi mají?

Botou jsem rozhrabávala sníh a čekala vedle Hagrida, který se přehraboval v brašně.

,,Á, tady je máme, krasavce!"

Zvedla jsem hlavu a vydechla překvapením. Směrem k nám kráčelo majestátní zvíře, musel to být testrál.

,,Tohle je tedy testrál," zamumlala jsem a natáhla ruku, abych si ho mohla pohladit. Byl vlastně něco jako kůň.

,,Ahoj, krasavče," zašeptala jsem a testrál si odfrknul. Za ním nejistě vykouklo malé mládě, a tak jsem si k němu klekla s upřímným úsměvem na tváři a také ho pohladila.

,,Ty jsi ale krásný. Jednou z tebe bude velký testrál," zasmála jsem se a mládě poskočilo.

,,Esli chceš, můžeš sem kdykoliv přijít a třeba se na nich proletět. Abys nemusela pořád lítat jako sova," nabídnul mi Hagrid. ,,Klidně se můžeš proletět i teď, tomuhle klukovi to určitě vadit nebude."

Ukázal na testrála, který stál opodál a sledoval mě. Další se začali trousit k syrovému masu, které jim hodil Hagrid.

,,Ahoj," pozdravila jsem testrála tlumeně, ,,dovolil bys mi, abych si na tebe sedla?" Zahrabal kopytem a kýval do toho hlavou.

Chytla jsem se ho jednou rukou za krk, druhou za hřbet, vyskočila a přehodila mu nohu přes záda. Roztáhl křídla a já ho pevně objala rukama kolem krku.

Pár kroků popoběhl, než se vznesl k obloze. Kroužil nad Zapovězeným lesem a kolem bradavického hradu, a já se smíchem koukala pod sebe.

Vítr mi čechral vlasy a já rozradostněně sledovala krajinu. Bylo to tak nádherné!

,,Ty jsi báječný!" vykřikla jsem a poplácala ho kolem krku. Letěli jsme zrovna kolem Astronomické věže, pak nad jezerem a zase nad Zapovězeným lesem, než se snesl k zemi.

Poklusem zamířil za ostatními a když se zastavil, sesedla jsem. Poplácala jsem ho po krku a přitiskla se k němu.

,,Děkuju," zašeptala jsem a nechala ho jít. Ještě než odešel, mě hlavou laškovně strčil do ramene.

Hagrid už tu nebyl. Usmála jsem se a než jsem odešla, ještě jsem se na stádo podívala. Byli tak nádherní a já právě získala úžasný zážitek.

,,Já zase přijdu..."

Děkuji moc za 20K reads a 4K votes!❤❤❤ a taky za to, že jsme byli #5 v ff😍
Nebojte se, už brzo se tu objeví kapitola se Severusem😏😏
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka