Počet slov:500
36 let/26.dubna 1996

S chladnou a kamennou tváří jsem usedla po levici svého bratra, vedle mě seděl Severus, naproti mě Bellatrix.

Pohrdavě jsem se na ni ušklíbla a ona se na mě nenávistně podívala. Nejspíš doufala, že zůstanu v Azkabanu a ona si tak získá pozornost Temného pána.

,,Ale! Naše malinká Milliinka se vrátila z Azkabanu!"

,,Překvapuje mě, že ses v tom Azkabanu nestala ještě větším cvokem. Očekávala jsem, že se tak stane," odsekla jsem chladně a smrtijedi se na mě překvapeně podívali. Samozřejmě i Severus a můj bratr.

,,Co si to dovoluješ, ty nicko?!" rozkřikla se na mě.

,,Asi nevíš, co znamená slovo 'nicka', drahá Bellinko."

,,Vím, co to znamená! To přesně jsi ty!"

,,Tak dovol, abych ti připomněla, že to já jsem sestra tvého pána, a dokonce si dovoluji i říct, že mě má radši než-li tebe." To byla pro Bellu poslední kapka. Rozzuřeně vyskočila od stolu a vytáhla hůlku. Já udělala to samé a jen tak tak jsem stačila zablokovat kletbu, kterou na mě vyslala.

,,Ty mrcho! Mdloby na tebe!"

Odrazila jsem kletbu. ,,Nic jiného neumíš?" provokovala jsem ji. ,,Že by jsi za ty roky v Azkabanu zapomněla všechna kouzla?"

,,Sklapni!" zaječela na mě a zablokovala odzbrojovací kouzlo. ,,Avada kedavra!"

Sehla jsem se a kletba rozbila zrcadlo, které se rozpadlo na tisíc kousíčků. Zbyly z něj střepy a já dostala nápad. Střepy přilétky ke mně a utvořily kruh. Vyslala jsem je na Bellatrix a ona přesně na vteřinu použila štít.

Střepy se do něj zaryly. Pár smrtijedů zatleskalo.

,,Není ti horko, Bellinko?! Aqua erupto!" To už Bella vykrýt nedokázala a byla mokrá od hlavy až k patě.

,,Ty...!" Bella namířila hůlkou na oheň v krbu, který v podobě draka opustil své místo. S dračí tlamy vyšlehl oheň a Bella ho na mě vyslala.

Utvořil kolem mě ohnivý kruh a Bellatrix se rozesmála šíleným smíchem. ,,Co uděláš teď, maličká?"

Vyčarovala jsem kolem sebe bariéru, aby na mě oheň nemohl, a pak s lehkým úsměvem na tváři luskla prsty.

Byla jsem z kruhu venku a objevila jsem se za Bellou. ,,Crucio!" Zavřeštěla a skácela se k zemi.

Propalovala jsem ji nenávistným pohledem a čím víc jsem chtěla, aby trpěla, tím víc ji to bolelo. Vřeštěla, ač se snažila to tlumit, ale má kletba byla příliš silná.

Jen si trp, Bellatrix, pomyslela jsem si a cítila, jak mě tenhle pocit uspokojuje. Bylo to úžasné. Vidět, jak někdo trpí a vy mu ta muka způsobujete...

,,Dost! To stačí!" Neochotně jsem zrušila kletbu a Bellatrix zrychleně oddechovala. Teď, když jsem se začínala cítit báječně, mám skončit?

Tom byl na nohou a udiveně mě pozoroval. ,,Dobrá práce!"

Potěšeně jsem se usmála a třásla se. Proudil mnou zvláštní pocit. Cítila jsem radost. Radovala jsem se z její bolesti. Ten pocit mě tak moc naplňoval, až jsem měla pocit, že mé tělo exploduje.

,,Děkuji, můj pane," uklonila jsem se mu a šla si hrdě sednout. Všichni smrtijedé mě s respektem pozorovali. Konečně! Já jim ukážu, co Millie Raddleová všechno dokáže!

Dramaa:'D
Těšte se na večerní kapitolu:D
Měla jsem celkem hrozný den, co vy?
A tak jsem jela do města a udělala jsem si radost😍

N

eplecha ukončena.

Thx, ILY❤
-Milka