Počet slov:519
37 let/31.července 1997

Vzala jsem si smrtijedskou masku a zkontrolovala, jestli mi dobře sedí na obličeji.

Najednou se nad námi objevilo na košťatech nebo testrálech několik kouzelníků, přesně jak Pán Zla očekával.

Smrtijedi se vznesli do vzduchu a zaútočili. Já vzlétla na svém koštěti o něco později. Smrtijedi a Fénixův řád po sobě metali kletby.

Když jsem úmyslně a nenápadně omráčila jednoho smrtijeda, všimla jsem si něčeho zvláštního. A výkřik: ,,Udělali z nich dvojníky!" mě utvrdil v mé myšlence.

Bylo tu sedm Potterů.

Zahlédla jsem záblesk zeleného světla a výkřik. Někdo se přemístil a někdo spadl ze svého koštěte dolů.

,,Sectumsempra!" ozval se výkřik dál ode mě. Kletba minula smrtijeda a trefila jednoho z Potterů.

Zahlédla jsem Tonksovou, které se pevně držel Harryho dvojník - a nebo to možná byl Harry - a metal kletby za sebe.

,,Mdloby na tebe," šeptla jsem a namířila hůlkou na jednoho smrtijeda. Spadl z koštěte a já ucítila, jak mě zasáhlo nějaké kouzlo.

Ještě jsem spatřila řezné rány na rukách, které pustily koště a já padala dolů. Najednou mě pohltila temnota.

•••

1.srpna 1997

Ležela jsem na něčem měkkém a cítila, jak mě něco pálí. Nebylo to ale Znamení Zla.

Otevřela jsem oči a pozorně jsem se kolem sebe rozhlédla. Na rukách jsem ještě měla stopy po krvi.

Vstala jsem a s úlevou zjistila, že na sobě mám oblečení, ve kterém jsem byla včera.

Svou hůlku jsem našla na nočním stolku. Bezva. Nikdo mě neunesl, to je pozitivní.

Rukou jsem si pročísla vlasy a přešla k oknu, které jsem otevřela dokořán. Přece nebudu nudně odcházet dveřmi.

Vytáhla jsem hůlku a naklonila se, abych viděla ven. Počkat.

Tady to znám.

,,Nedoporučoval bych ti skákat z toho okna. Jsem rád, že jsem ti uzdravil ty předešlé rány." Pomalu jsem se otočila za hlasem, který jsem nenáviděla a zároveň radostně opět poslouchala.

,,Proč jsi mě nenechal vykrvácet?" zúžila jsem oči a natiskla se ke zdi.

,,A proč bych měl?" řekl klidně a černýma očima mě pozoroval. Pak se ke mně pomalu přiblížil.

,,Ne! Nepřibližuj se ke mně," slyšela jsem svůj třesoucí se hlas a za to se proklínala. Ušklíbl se a přešel ke mně. Vůbec nebral ohled na to, co jsem říkala. Jak jinak.

Prohlédl si mě a zvedl ruku. Škubla jsem sebou, ale on se jen dotkl mé tváře.

,,Nesahej na mě," sykla jsem.

,,Měla jsi tu krev."

,,Nechci mít nic společného s vrahem," řekla jsem znechuceně a protáhla se kolem něj. Jedním kouzlem mi zavřel dveře před nosem.

,,Alohomora!" vykřikla jsem nasupeně, ale nefungovalo to. ,,Budeš mě tu držet proti mé vůli?" otočila jsem se k němu a založila si ruce na hrudi.

,,Ne."

,,Chci odtud pryč."

,,Dřív jsi nechtěla."

,,Tehdy jsi ale ještě nebyl vrah!"

,,Záleží mi na tobě."

Ledově jsem se zasmála. ,,Nevěřím ti. Nevěřím ti ani slovo. Zabil jsi Brumbála. Toho, který tě zachránil od uvržení do Azkabanu. Nevíš, jaké to je a přitom by sis to měl vytrpět!"

Slzy vzteku se mi zaleskly v očích, a tak jsem od něj odtrhla pohled.

,,Pán Zla chce, abys šla učit černou magii."

Odfrkla jsem si. ,,Změna tématu. Nejmenovalo se to náhodou obrana proti černé magii?"

,,Teď je to na jeho přání černá magie."

Tak, dnes odpoledne už jsem dopsala celou OSG, takže teď už budu jen vydávat^^
Co říkáte na díl?:o Severus už nám tu něco malinko naznačuje...^^ jen Milka má zase problém:DDD
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka