Počet slov:516
37 let/13.listopadu 1997

,,Millie, co tady děláš?!" vyjekla Narcissa, když otevřela dveře svého domova. Vypadala překvapeně, vyděšeně, nevyspale, ale pak se na mě usmála a objala mě. ,,Je Draco v pořádku?"

,,Ahoj, Cissy," zašeptala jsem, a pak jí opětovala úsměv, když jsem se odtáhla. ,,Ano, je, neboj se. Potřebuji vědět, jestli je tu Pán Zla."

Narcissa zbledla a odstoupila o krok dál do chodby. Pak zavrtěla hlavou. ,,Ne, není tu. Objevuje se tu jen párkrát a na smrtijedských schůzích."

Zatraceně. Kousla jsem se do rtu. ,,Potřebovala bych tu zůstat do té doby, než se tu ukáže."

Narcissa vykulila oči. ,,Ale ty přece učíš v Bradavicích a -"

,,Amycus to zvládne," přerušila jsem ji chladně, ale za ten tón bych si nejraději nafackovala. ,,Prosím, je to důležité."

Cissa se zamyslela. Po minutě nakonec svolila a řekla, že tu mají ještě jeden pokoj. Bezvadné. Když jsem ji následovala po schodech do patra, šáhla jsem si do kapsy a s úlevou nahmatala malinkou knížečku.

,,Díky moc, Cissy, a neboj se, nebudu vás obtěžovat," ujistila jsem ji. Ona se jen usmála, a pak odešla.

S tichým povzdechem jsem přešla k velkému oknu, které jsem otevřela. Sedla jsem si na parapet a zavřela oči, když mě po tváři pohladil lehký vánek.

Opřela jsem se hlavou o rám a zahleděla se do dálky. Pomalu se stmívalo.

Z hábitu jsem vytáhla hůlku a pronesla kouzelnou formuli. Přede mnou se začal ukazovat můj patron.

Pousmála jsem se. Při pohledu na kolouška se mi zalily oči slzami. Natáhla jsem ruku a dotkla se jeho hlavy.

,,Jsi tu se mnou, že ano?" zašeptala jsem a on přikývl. ,,Neopusť mě..."

•••

16.listopadu 1997

Až třetí den se mi poštěstilo a konečně se zde objevil Pán Zla. Celé tři dny jsem byla v pokoji a nevylézala. Nepotřebovala jsem vidět Bellatrix.

Teď jsem však v obyčejných džínách a mikině - jednou si taky odpočinu od hábitu - seběhla dolů do místnosti, ve které se Pán Zla nacházel.

,,Zmiz," sykl na Luciuse, který s úklonami odešel, zavřel dveře a nechal mě tu tak samotnou s Voldemortem.

,,Můj pane," poklonila jsem se mu.

,,Potřebovala jsi něco? Lucius mi sdělil, že ses po mně sháněla... Proč jsi mě nezavolala přes své Znamení?" zamračil se Temný pán.

,,Říkal jste, že vás máme přivolat jen, když budeme mít Harryho Pottera... nicméně jsem s vámi potřebovala opravdu mluvit," přikývla jsem a v ruce pevněji sevřela knihu.

MAGIE NEJČERNĚJŠÍ - Viteály

,,Copak máš na srdci?" Pak svůj zrak zabodl do knížečky. ,,Co to čteš?"

,,Knížku o viteálech," pronesla jsem nevinně, ,,je to velmi zajímavá četba."

Pán Zla mě udiveně pozoroval. ,,Ty chceš vytvořit viteál?"

,,No, možná bych to zkusila. Je to velmi užitečné," zalhala jsem. Nesmí poznat, že lžu. Musím mluvit přesvědčivě.

,,Víš ale o tom, že většině kouzelníků se to nepodařilo? Není to pro tebe nebezpečné?" Teď nebo nikdy.

,,Stvořil jsi nějaký viteál?" vyhrkla jsem. Srdce mi divoce bušilo. Nagini varovně zasyčela a připlazila se blíž k nám. ,,Totiž, tím mě napadlo, že pokud s tím máš zkušenosti, mohl by jsi mi pomoct," dodala jsem rychle.

Vypadalo to, že se mu ulevilo. ,,Nevím, zda se ti s tímto mohu svěřit, sestro, ale budiž... ano, stvořil jsem viteál. A ne jenom jeden..."