Počet slov:547
38 let/1.-2.května 1998

,,Proboha, to jsou hlupáci," protočila jsem očima, když jsem zaslechla alarm a křik smrtijedů. Aberforth Brumbál se šel podívat, co se to děje. Seděla jsem v jeho hospodě, jelikož u madame Rosmerty to už nebylo takové, jako dřív. Sem ale bohužel chodili i smrtijedi.

,,To byl můj kozel, žádnej jelen!"

,,My poznáme jelena!"

,,Ne, nepoznáte, můj patron je kozel!"

,,Pokud nevíte, už je zakázáno vycházet!"

,,No jo furt! Jenže ti vaši mozkomorové se mi tu furt objevujou, tak proč jinak bych na ně poslal svýho patrona?"

,,No fajn! Ale jsem si jistý, že to byl jelen -"

,,Ne, byl to kozel!"

,,Potter přece má jelena, ne?"

,,Jo, prej má, ale tak nech toho dědka být, vždyť u něho v hospodě se dá vždy rozumně mluvit..."

,,Tak fajn, ale jestli ještě jednou porušíte ten zákaz, tak si mě nepřejte!"

Co se to tam zatraceně děje? Brumbálův bratr se zřejmě handrkoval se smrtijedy, a tak jsem vstala, abych je kdyžtak srovnala.

,,Harry!" vyjekla jsem tiše, když jsem spatřila brýlatého chlapce s jizvou na čele. ,,Rone! Hermiono!" dodala jsem, když se po jeho boku objevil pihatý, vysoký chlapec se zrzavými vlasy a dívka s hnědými, divokými vlasy.

,,Millie, jste to vy? Ráda vás zase vidím!" usmála se Hermiona upřímně a objala mě, jen Harry s Ronem se tvářili nejistě a rozpačitě. ,,Ale no tak, kluci! Tohle jsem si už vyjasnili! Millie je na NAŠÍ straně, je dvojitým agentem!"

,,Omlouvám se," zamumlal Harry a potřásl mi rukou, totéž udělal i Ron. Za nimi se objev nabručený Aberforth.

,,Co tady pro Merlina děláte? Hledají vás!"

,,To my víme," zakřenil se Ronald Weasley, ,,ale musíme kvůli něčemu do Bradavic."

,,Kvůli čemu?"

,,Vlastně je to tajné," přiznal Harry.

,,Aha, chápu. No, já už budu muset jít, jinak zase přiletí smrtijedi a budou nadávat, že porušuju ten zákaz vycházení a bla bla bla," protočila jsem očima. ,,Třeba se uvidíme v Bradavicích. Ale hlavně buďte prosím opatrní! Kdyby cokoliv, budu se vám snažit pomoci a pokusím se vás chránit!"

,,Děkujeme," řekli všichni tři sborově a já se usmála. Mám takový pocit, že se blíží válka...

•••

2.května 1998

,,Někteří z vás si jistě položili otázku, proč jsem vás svolal v tuto hodinu." Rozespale jsem mžourala kolem sebe. Stála jsem vedle Minervy a Křiklana. ,,V Prasinkách byl dnes viděn Harry Potter."

Davem studentů to zašumělo a mně se rozbušilo srdce. Jak to ví? Nesmí je dostat!

,,Jestli se někdo pokusí panu Potterovi z řad studentů či profesorů pomáhat, bude potrestán způsobem odpovídajícím vážnosti svého provinění. Bez výjimky. Nyní, pokud někdo má o pohybech pana Pottera nějaké informace, ať vystoupí vpřed."

Davem to zašumělo ještě víc, když vystoupil samotný Harry Potter. ,,Pottere!" McGonagallová si vyděšeně zakryla ústa rukou.

,,Zdá se, že máte problém s bezpečností, řediteli." Otevřely se dveře a tam stál samotný Fénixův řád.

,,Jak můžete stát tam, kde stál on. Řekněte jim to! Řekněte, jak jste se mu podíval do očí, muži, který vám věřil. A zabil ho!"

Severus vytáhl hůlku z hábitu a napřáhl ji proti Harrymu. Před Harryho si rychle stoupla McGonagallová, také s napřaženou hůlkou v ruce.

Začala po něm metat kletby jako první. Viděla jsem, jak to Severuse zaskočilo. Studenti se vyděšeně posouvali a já viděla, jak Amycus s Alectou padli k zemi.

,,Zbabělče! Zbabělče!" křičela McGonagallová, když Severus odlétl pryč.

Ne... schyluje se k válce.