Počet slov:570
35 let/19.listopadu 1995

,,Hádej, kdo mě dnes v hodině lektvarů poctil svou návštěvou," procedil skrz zuby Severus a já nadzvedla obočí.

,,Nemám tušení?"

,,Takže nevíš nic o tom, že se profesorka Umbridgeová chodí dívat na výuku jednotlivých profesorů?"

,,Ne, nevím. Ona za tebou dneska přišla?"

,,Ano."

,,A?"

,,Prý mi pošle výsledky nejpozději do deseti dnů,"

Uchechtla jsem se. ,,To je v pohodě. Zaprvé, jsi ředitel zmijozelské koleje. Zadruhé, jsi ze Zmijozelu, kam ona chodila taky. A zatřetí, s tebou problém nemá a pořád jsem tu já, která se k ní minule chovala mile a prozradila jí dobrovolně plno věcí. To už je větší pravděpodobnost, že vyhodí Trelawneyovou, než aby vyhodila tebe."

•••

23.listopadu 1995

,,Harry? Co to máš na ruce?" zeptala jsem se černovláska, který si mi stěžoval na výuku Umbridgeové. 

,,Co? Nic! To je... to je jen... škrábnutí," vysvětloval koktavě, já ale protočila očima a čapla ho za ruku. Podívala jsem se na její hřbet, na kterém bylo vyryto Nemám vykládat lži. Povzdechla jsem si a pustila jeho ruku.

,,Kdo ti to udělal?"

,,Já sám." Odfrkla jsem si. ,,Vážně. Nudil jsem se... o hodině."

Zasmála jsem se. ,,To, že by ses nudil o hodině, Harry, to naprosto chápu. Ale že by sis zrovna ty vyrýval na hřbet ruky tuhle větu? Alespoň sis mohl vymyslet lepší výmluvu." Harry se začervenal. ,,Tak šup. Kvůli komu?"

,,Já vám to nemůžu říct," zamumlal a šlehl očima po nějaké studentce. Otočila jsem se, ale spatřila jsem už jen její černé vlasy, a tak jsem se se šibalským úsměvem otočila zpět k Harrymu. ,,Ta se ti líbí?"

,,Jak to víte?" vyhrkl. 

,,Ale Harry, nejsem tak slepá, abych neviděla, jak ses na ni díval," mrkla jsem na něj a uslyšela zvenku nějaký povyk. ,,Co se to tam děje?" 

,,Nevím, pojďme se podívat," navrhl Harry a když jsme vyšli ven, stála tam snad celá škola. Uprostřed byla moje oblíbená profesorka v růžovém a před ní stála se zmučeným výrazem Trelawneyová a u nohou měla kufry, které jí přinesl Filch.

,,Nemůžete mě vyhodit... Bradavice jsou můj domov! Už šestnáct let tady učím a žiji," vydechla Trelawneyová, a pak propukla v hlasitý pláč. 

,,Ale ano, můžu," zašveholila Umbridgeová a ukázala jí nějaký pergamen. 

Vtom za Trelawneyovou přišla Minerva McGonagallová a lehce ji objala a začala utěšovat. Najednou se rozrazily dveře a ven vyšel poněkud rozčilený Brumbál. 

,,Co se tady děje?"

,,Sybila už tu nebude učit," zasmála se sladce Umbridgeová a ukázala mu ten samý pergamen jako profesorce jasnovidectví.

,,Minervo, doprovoďte Sybilu zpátky do hradu," řekl Brumbál klidně, jako by Umbridgeovou vůbec neslyšel. Trelawneyová mu začala děkovat a stále vzlykala.

,,Ale Brumbále -"

,,Ano, máte právo propustit mé učitele. Ale nemůžete je vykazovat z bradavického hradu. Tato pravomoc stále náleží řediteli."

,,Prozatím," uchechtla se Umbridgová a Brumbál si ji přeměřil pohledem. Pak všem studentům nařídil, aby se opět vrátili do hradu. Chtěla jsem se vrátit taky, když jsem uslyšela, jak někdo volá mé jméno.

,,Slečno Pembertová?" Byla to ta růžová ropucha a já k ní s obavami přistoupila.

,,Ano, paní profesorko?"

,,Sama jste viděla, že Sybila již nebude učit. Ostatně, tak mě napadlo, zda byste nechtěla učit jasnovidectví vy?" zachichotala se a já překvapeně otevřela pusu. ,,Ale no tak, drahoušku! Vy jste přeci šikovná a navíc nemáme nikoho, kdo by tento předmět učil!"

,,Paní profesorko, já ale tento předmět nikdy zvlášť nestudovala. Určitě se najde někdo jiný -" S těmito slovy jsem se obrátila a rychle zamířila pryč. Opravdu netoužím po tom se s ní vybavovat. 

Tak vkročte pravou nohou.❤
Já si připadám jako mrtvolka😂
Nevykládejte lži, jinak by se mohla objevit Dolinka a udělala by vám skvělou tetovačku😂
Děkuji za 2K reads❤❤
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka❤