Počet slov:563
35 let/8.července 1995

Přemístili jsme se do ulice, ve které bydlela má teta a pěšky jsme došli ke kavárně, ve které jsem se s ní měla sejít.

,,To jsem vážně zvědavá. A nebuď nervózní, určitě jí to vadit nebude," ujišťovala jsem Severuse, který se zdál být nesvůj. Vešli jsme dovnitř a mně padl zrak na mou tetu. Otevřela jsem ústa, když jsem ji spatřila v objetí neznámého muže a navíc s děckem na klíně.

Věnovala jsem Severusovi překvapený pohled, a pak jsme došli až k nim. Mé tetě na tváři zářil velikánský úsměv a vypadala šťastnější než kdy jindy. Muž vedle ní vypadal uvolněně a velmi mile. A to děcko překvapivě neřvalo, ale tlachalo nesmysly.

,,Ahoj, teto," vynutila jsem úsměv.

,,Millie, z tebe se stala tak krásná žena! Jak se máš? Posaď se k nám." Moje teta mluvila opravdu překotně a v jejím hlase bylo slyšet nadšení. Sedli jsme si.

,,Já? Mám se celkem fajn," odpověděla jsem a pohled upírala na dítě. ,,Mimochodem, tohle je Severus."

Muž s černými vlasy pouze kývl na mou tetu a dosud neznámého muže.

,,Těší mě. Marlene," usmála se na něj. ,,Tohle je Ash, můj manžel."

Potřásla jsem si s ním rukou. Vypadal mile, ale překvapilo mě, že to je její manžel.

,,A tohle je naše malé štěstí. Jason," zatrylkovala nadšeně a Jason něco zažvatlal. Jemně jsem se pousmála, ale Severus nehnul ani brvou, přesto jsem věděla, že upírá zrak na miminko.

,,Ehm, hmm. Takže tohle jsou ty novinky?" Marlene s Ashem přikývli a Jason k Severusovi natáhl ručku. Překvapeně zamrkal a já se usmála.

,,A ty a Severus, vy dva spolu -?" zamrkal Ash a já zavrtěla hlavou.

,,Ne, ne. Je to můj kamarád. Nejlepší kamarád," vydechla jsem a poočku Seva sledovala.

,,Jen kamarád," zamumlal a přikývl.

,,Ach tak. Takže nikoho nemáš?" ptal se dál Ash. Zakroutila jsem hlavou.

,,Studoval jsem v Kruvalu," mrkl na nás a já vykulila oči.

,,Takže jste čaroděj?" On přikývl.

,,Millie, prosím tě, mohla bych tě požádat o laskavost?" Marlene zvážněla a já nadzvedla obočí. ,,Mohla bys nám Jasona na tři dny pohlídat? Jeho chůva onemocněla a my Jase nemůžeme vzít na Ashovu služební cestu s sebou."

Co jiného mi zbývalo? Samozřejmě jsem na to kývla. A tak teď stojím s malým Jasonem před Severusovým domem a čekám, než otevře.

Konečně se dveře otevřely a Severus mi hned věnoval úšklebek. ,,Stává se z tebe chůva?"

,,Hahaha, děsně vtipný," zabručela jsem. Nikdy jsem nebyla na hlídání dětí. Fakt nikdy.

Sedla jsem si s Jasem na pohovku a on mě začal tahat za vlasy. ,,Sakra, Jasone, to fakt bolí!" zasténala jsem. Severus se opřel o stůl a pobaveně nás sledoval.

,,Jasone!" zvýšila jsem o trochu hlas, ale dítě se rozesmálo tím roztomilým dětským smíchem, při kterém je vám tak lehko u srdce.

,,Chceš si hrát, Jasi? Tak koukej, když tě tak moc fascinují mé vlasy," ušklíbla jsem se a změnila si barvu vlasů na modrou. Jason se přestal smát a vykulil svá hnědá očka. Znovu mě zatahal za vlasy - ty teď byly zelené a on se zasmál. Takhle to šlo pořád dokola. Blonďaté, růžové, fialové, černé, červené, oranžové a zpátky ke hnědým. Jase tahle hra očividně bavila.

,,Ať si z tebe neudělá mámu. Tomu dítěti za chvíli přirosteš k srdci," řekl Severus a otočil se. Zřejmě si myslel, že jeho tichou poznámku neuslyším, ale zahřálo mě u srdce, když jsem zaslechla: ,,Stejně jako jsi přirostla k srdci mě."

Mhm, překvapení číslo jedna:'D
Krásný konec, co říkáte?:3
Předem upozorňuji, máte se na co těšit:'D
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka