Počet slov:665
36 let/5.prosince 1996

,,Tohle ti mám předat." Škubla jsem sebou a rychle schovala knihu pod polštář.

,,Co je to?" zeptala jsem se nechápavě, když jsem si od Severuse vzkaz vzala.

,,Posílá ti to Křiklan."

,,Milá slečno Raddleová, byl bych potěšen, kdybyste přišla na můj večírek, který se koná den před vánočními prázdninami v sedm hodin v mém kabinetu. Horacio Křiklan. To jako vážně?" uchechtla jsem se.

Severus nadzvedl obočí, neřekl ale nic. Povzdechla jsem si a vstala z postele. ,,Půjdu ho najít a zeptám se ho, jestli musím mít šaty."

Vyšla jsem ze sklepení a málem vrazila do Draca, který nekoukal na cestu a se zájmem si četl jakousi knihu. ,,Draco, ahoj," usmála jsem se na něj a on už konečně zvedl hlavu.

,,Millie, taky tě rád vidím. Jak se máš?" zeptal se ze zdvořilosti. Stále však upíral svou pozornost jen na knihu. Nikdy jsem ho neviděla číst s takovým zájmem nějakou knihu.

,,Mám se dobře, jak se daří tobě? A co to vlastně čteš?"

,,Taky se nemám nejhůř. Tohle? To je kniha o různých kletbách proti nepřátelům, o jedech a tak," vysvětlil mi rychle.

,,Aha. Takže to bereš jako užitečné?"

,,Hm, jistě."

,,Být tebou, tak si dávám pozor, Draco. Slyšel jsi o tom zakletém náhrdelníku?" Tato událost se stala před několika dny. Nevěděla jsem podrobnější detaily, ale ta studentka z Nebelvíru mohla klidně přijít o život...

Draco zbledl. ,,Jo... jasně... Kam vlastně vůbec jdeš?"

,,Za Křiklanem, pozval mě na večírek, a tak se ho jdu zeptat, jestli musím přijít v šatech."

Zasmál se. ,,Ty šaty asi nemáš moc ráda, že? Ale ty, které jsi měla na Vánočním plese, byly opravdu krásné. Plno lidí na tobě mohlo oči nechat," pousmál se. Lehce jsem se začervenala.

,,Tak to ti děkuji za lichotky, Draco, ale teď už vážně půjdu. Měj se. Třeba se uvidíme na večírku."

•••

23.prosince 1996

,,To myslíte vážně?" zasmál se Křiklan.

,,Ano, myslím, teď je Lockhart u svatého Munga," zakřenila jsem se. ,,Ten rok s ním tady byl příšerný. Četl jste ty jeho spisy?"

,,Ne, neměl jsem na to žaludek." Rozesmáli jsme se.

,,Asi musel být Severus velmi nadšený, když mu zrovna Zlatoslav Lockhart přebral opět místo, viďte."

,,No jistě, byl pěkně naštvaný. Takový trouba mu přebral místo. Lockhart by si mohl s Umbridgeovou podat ruce."

Křiklan se napil ohnivé whisky. ,,Umbridgeová... to je ta z ministerstva? Ta, co tu byla loni? Á, Harry, rád tě zase vidím, omluvte mě, slečno." Křiklan odešel za Harrym, a já jsem sama postávala opodál a popíjela whisky.

Všichni se bavili a všichni měli partnera či partnerku, jen já tu zase musela být sama. Spatřila jsem Hermionu, která se vybavovala s nějakým chlapcem a vypadalo to, že touží odejít. Harry a Křiklan se spolu vyfotili.

Hermiona utekla od toho chlapce a schovala se za závěs. Harry přešel k ní a ke mně pro změnu fotograf.

,,Mohla byste se usmát, slečno?"

,,Proč se mám usmívat? Nebudu se usmívat, když nechci. Nechci se fotit," odsekla jsem a napila se. Skoro jsem vyprskla pití. ,,Severusi?" zamumlala jsem a zúžila oči, když se Severus objevil u Harryho a začal mu něco říkat. Pak odešel a všiml si mě, takže místo ke dveřím zamířil ke mně.

,,Jestli toho dnes vypiješ zase moc, já ti pomáhat nebudu," ušklíbl se a já protočila očima.

,,Když já se nudím!"

,,Tak jsi sem nemusela chodit. A kdybys zde nebyla, nemusela bys mít šaty. Tyhle jsi měla i na plese, nemýlím se?"

,,Tančil jsi se mnou, tak bys to měl vědět, ne?"

,,Nekoukal jsem se pořád na to, co máš na sobě. Koukal jsem ti do očí, pamatuješ?"

,,Pane profesore Křiklane, právě jsem objevil tohohle chlapce, jak se schovával nahoře v chodbě. Tvrdil mi, že má pozvání na váš večírek -"

,,Dobrá, chtěl jsem se sem vetřít! Spokojenej?" odsekl Draco, na kterého všichni upírali své pohledy. Severus přešel pomalu k němu.

,,Já ho vyvedu ven."

,,Samozřejmě, profesore," řekl Draco, který vypadal naštvaně. Potom odešli.

,,No tak, bavte se. Bavte se!" snažil se navrátit atmosféru Křiklan. Ne. Po tomhle jsem se už nedokázala bavit.