Počet slov:573
36 let/7.července 1996

,,Jasone, kdepak jsi?" zašvitořila jsem a prohledávala každičký kout. Dobrovolně jsem si vzala Jasona k sobě domů, abych ho mohla hlídat, jelikož teta se svým manželem odjeli na pár dní pryč.

Slyšela jsem jeho dětský smích, ale stejně dělala, že nevím, kde je. ,,Já toho Jasona asi nenajdu!" hraně jsem vzdychla, když se ozval zvonek.

Běžela jsem otevřít a byla zvědavá, kdo by to tak mohl být. Stál tam Severus. Byla jsem zaskočená - od naší menší hádky jsme spolu moc nemluvili.

,,Ahoj, pojď dál," zamumlala jsem rozpačitě.

,,Ahoj. Jsi sama?"

,,Je tu Jason."

,,Ty ho hlídáš?"

,,Samozřejmě." Vešla jsem zpět do obýváku a založila si ruce v bok. ,,Jasone, kdepak jsi?" Severus nadzvedl obočí. ,,No to je škoda, že tu ten Jason není... to holt neuvidí strejdu Severuse...-" Vtom Jason vypískl, vyběhl ze svého úkrytu a s ďolíčky ve tvářích běžel k Severusovi.

S úsměvem jsem Jasona sledovala, když objal Sevovy nohy - tříleté dítě je holt prcek - a pak jsem se zasmála.

,,Stlejda!" zažvatlal Jason a Severus ho s rozpaky sledoval.

,,Ahoj, Jasone," řekl nervózně.

Jason se zachichotal a zakryl se Severusovým dlouhým, černým pláštěm. Byly mu vidět jen oči, vlasy a ruka. Rozesmála jsem se, když Jason začal vydávat vrčivé zvuky.

,,Jasi, ty jsi číslo. Dáš si něco, Severusi?" Dotazovaný zakroutil hlavou. ,,Jasone, vylez už, prosím tě."

,,Ale to je leglace," řekl Jason.

,,Radši se nauč říkat "r", jinak s tebou strejda Severus nebude mluvit," mrkla jsem na něj a odešla hned vedle do kuchyně.

,,Ale já umím líkat "l"!"

,,Ne "l", Jasi, ale "r"," uchechtla jsem se a z poličky vzala hrneček.

,,Vzdyť to je "l"! A ploč by se mnou stlejda Sevelus nem-neměl chtít mluvit?"

Zasmála jsem se. ,,Protože neumíš vyslovit jeho jméno. A přitom jsi tak šikovný kluk, Jasone," pokárala jsem ho a stoupla si na špičky, abych vyndala krabičku s čajem. ,,Sakra," zanadávala jsem tiše.

,,Sakla."

,,Jasone!" vykřikla jsem. Lekla jsem se ho. ,,Tohle se neříká."

,,Tak ploč to ríkáš?" Tak tímhle mě dostal.

,,Vidíš, říkala jsem, že jsi chytrý kluk, Jasone. A snaž se mluvit hezky!"

Opět jsem si stoupla na špičky a snažila se vyndat krabičku.

,,Chceš pomoct?"

,,Prosím."

,,Mám tě zvednout?" řekl pobaveně, ale já zrudla.

,,Ehm, prostě mi tu krabičku podej," řekla jsem rozpačitě. ,,Díky."

Vytáhla jsem z krabičky jeden sáček a vhodila ho do hrnečku. Nalila jsem do něj horkou vodu.

,,Teto?"

,,Ano?"

,,Ty a stlejda Sevelus jste man-želé? Jako maminka a tatínek?" slovo manželé pronesl váhavě.

Byla jsem ještě víc rudá a Severus byl taky červený. Klekla jsem si k Jasonovi.

,,Ne, Jasi. Nejsme manželé," zakroutila jsem hlavou.

,,A máte se ládi?" mrkl na mě Jason a já se plácla do čela. Po kom má to dítě sakra tak blbé otázky?!

,,Jasone, do tohohle ti nic není. A šup, padej se schovat, chci tě najít a už konečně vyhrát," vstala jsem a sledovala, jak prcek vyběhl z kuchyně.

,,Pro Merlina," pokroutila jsem s úsměvem hlavou.

,,Hraješ s ním na schovávanou?" nadzvedl obočí Severus, který se zády opíral o linku a měl založené ruce na hrudi.

,,Přesně tak. A chci už konečně vyhrát," uchechtla jsem se.

,,A co když ho najdu první já?" dobíral si mě Severus.

,,Tak ti bude muset dát teta pusinku!" Jason se najednou objevil ve dveřích a s širokým úsměvem nás sledoval.

,,Jasone! A padej, nebo po tobě hodím utěrku a už nikdy si s tebou nezahraju na schovávanou!"

Kolik z vás teď miluje Jasona?:'D
-Milka