Počet slov:527
37 let/2.září 1997

,,Koho máš na černou magii ty?"

,,Mám Amycuse Carrowa..."

,,Myslíte, že bude přísná?"

,,Prý je to jeho sestra, Potter to říkal -"

,,Já mám profesorku Raddleovou... třeba nebude tak zlá, vypadá hezky!"

,,Koukej, to je ona, mám ji první hodinu!"

Protočila jsem očima. Odcházela jsem ze snídaně a nemohla neslyšet studenty, kteří se bavili o svých rozvrzích. Čekala mě první hodina se sedmým ročníkem, a tak jsem už zamířila do učebny.

Sedla jsem si za katedru a znuděně čekala, než se sedmáci uráčí přijít na hodinu. Proč mám mít v pondělí první hodinu se sedmým ročníkem?

Do učebny se už konečně začal trousit sedmý ročník Nebelvíru a Zmijozelu. Není nic horšího, než spojit hodinu těchto dvou kolejí.

,,Vítám vás všechny na vaší první hodině v tomto roce. Jmenuji se Millie Raddleová - což skoro všichni z vás nepochybně ví," zamumlala jsem tiše. ,,A nemyslete si, že projít si tímto ročníkem bude procházka růžovým sadem.

Vystřídali jste několik profesorů, kteří používali svoje metody, a předem vám říkám, že já preferuji praktickou výuku," přejela jsem je všechny pohledem.

,,Jak by taky ne," neodpustil si poznámku Neville.

,,Srážím Nebelvíru pět bodů!" štěkla jsem.

,,Komu záleží na bodech? Stejně nás všechny zabije," odsekl Neville. Kde se v něm ta odvaha bere?

,,Ještě slovo, pane Longbottome, a dostanete školní trest," varovala jsem ho, ale pak dál pokračovala. ,,Letos vás čekají zkoušky OVCE. A jelikož sami vidíte, jaká je teď doba, chci, abyste se pořádně vyškolili v boji.

Utvořte si dvojice. Vyzkoušíte si kouzelnický duel," mávla jsem hůlkou a stoly s židlemi se odsunuly ke stěně.

,,Nikdo nebude v této hodině na nikom praktikovat kletby, které se nepromíjejí," varovala jsem je.

,,A někdy jindy je praktikovat budeme?" rýpnul si Seamus.

,,Pane Finnigane, být vámi, tak se soustředím na duel s vaším protivníkem. Á! Říkala jsem to! Už vás odzbrojil," poznamenala jsem kousavě. ,,Kdybyste byl tam venku, tato chvilka nepozornosti by pro vás dopadla velice špatně. Třeba byste už nemusel být naživu."

Viděla jsem, jak Seamus protočil očima, ale nekomentovala jsem to. Dívala jsem se po ostatních studentech. Někteří z Nebelvíru si vedli velice dobře, asi proto, že chodili do Brumbálovy armády.

,,Parkinsonová!" křikla jsem. ,,Mluvila jsem snad jezersky? Jasně jsem říkala, že nebudete používat kletby, které se nepromíjejí! Tak proč ovládáte slečnu Brownovou kletbou Imperius?"

Pansy na to nic neřekla, jen se zašklebila, ale nezrušila kletbu. Došla jsem až k ní s nasupeným výrazem.

,,Parkinsonová! Po hodině jdeme za ředitelem!" štěkla jsem, ona si odfrkla a zrušila kletbu.

,,Omlouvám se, paní profesorko," poslední slovo pronesla ironicky. Zatla jsem ruce v pěst a vynutila sladký úsměv.

,,Abych nezapomněla - srážím Zmijozelu padesát bodů!" zašvitořila jsem a nebelvírští zatleskali. Pansy se otevřela pusa dokořán.

,,To... to nemůžete!"

,,Ale ano, můžu. A co vy ostatní? To nikdo nemá co dělat? Zatím jsem neviděla, že by někdo někoho odzbrojil! Férově, pane Longbottome," dodala jsem.

Do konce hodiny odzbrojili svého protivníka jen dva žáci ze Zmijozelu a sedm z Nebelvíru. Slabé.

,,Myslela jsem, že toho budete umět víc, když jste v sedmém ročníku," řekla jsem naoko zklamaně, ,,očekávám toho od vás naprosto víc, než jen odzbrojovací kouzlo. Běžte. A Parkinsonová," řekla jsem sladce, ,,vy půjdete se mnou do ředitelny!"