Počet slov:749
35 let/27.října 1995

Bylo pozdě večer a já stála u Velké síně. Na stěně se vyjímalo několik vyhlášek a já si je ve svitu hůlky četla se zúženýma očima. To všechno musí mít na svědomí ta ropucha z ministerstva. Ještě že mě naštěstí neviděla.

S pokroucením hlavy jsem vyšla ven a jako sova se rozletěla do tiché noci. Prolétla jsem se kolem hradu, sletěla jsem níže k Hagridově hájence, a pak letěla nad Zapovězeným lesem. Po chvilce se ozvalo zavytí vlkodlaka a já vyděšeně zahoukala.

Přesto jsem si však užívala svůj noční let, bylo úžasné poslouchat to ticho. Do postele jsem se dostala až k ránu.

•••

28.října 1995

Když jsem se po poledni vzbudila, nechtělo se mi vůbec vstát z postele. Takže jsem jen ležela s rukama za hlavou a koukala do stropu. Hmm. Hodilo by se mi mít kontakt s kuchyní, Harry mi tehdy vyprávěl o tom, jak se do kuchyně dostat. Prý tam má mezi skřítky přítele Dobbyho, což je bývalý skřítek rodiny Malfoyových.

Zanadávala jsem si, že jsem do kuchyně nezašla dřív, jinak bych si mohla dopřát zpožděnou snídani do postele... Pak jsem se ale uchechtla, jelikož jsem slýchávala Harryho a Ronovy stížnosti na Hermionin SPOŽÚS.

S povzdechem jsem tedy vstala z postele, zašla do koupelny, a pak se převlékla. Když jsem otevřela dveře a chtěla vyjít na chodbu, málem jsem se srazila se Severusem, který překvapeně nadzvedl obočí.

,,Nechceš mi říct, že ses vzbudila až teď?"

,,Teď? Teď ne, ale asi před půl hodinou jo," zazubila jsem se.

,,A kam jdeš?"

Protočila jsem očima a protáhla se kolem něj. ,,Do kuchyně." A než stačil něco říct, mířila jsem k obrazu s hruškou, kterou stačilo polechtat a octla jsem se v kuchyni plné domácích skřítků.

S vykulenýma očima a otevřenou pusou jsem za sebou zavřela a najednou se ke mně nahrnulo asi pět skřítků.

,,Co si paní přeje?" zapištěl jeden z nich a já v něm poznala Dobbyho. Párkrát jsem ho u Malfoyových viděla, a taky mi ho Harry popsal. Dobby byl mezi všemi skřítky velmi dobře poznat - na hlavě měl čepičky a na sobě zcela odlišné oblečení. Klekla jsem si ke skřítkům a byla jsem teď stejně vysoká jako oni.

,,Ty musíš být Dobby, nemám pravdu?" zeptala jsem se ho s úsměvem a Dobby tak horlivě kýval hlavou, až mu uši pleskaly.

,,Já jsem Millie. Harry mi o tobě vyprávěl," dodala jsem a Dobbymu se rozzářily oči.

,,Harry Potter?" vypískl. ,,Pan Harry Potter paní o Dobbym říkal?"

,,Samé dobré věci," ujistila jsem ho a Dobbymu se zalily oči slzami.

,,Může Dobby něco paní nabídnout?"

Zamyslela jsem se. ,,Máš tu něco na opožděnou snídani, Dobby?"

,,Mám!" Dobby mi za chviličku přinesl asi osm koláčků a já ho ujistila, že to mi bude stačit.

,,Dobby je rád, že se paní ukázala!" zapištěl. ,,Paní může kdykoliv přijít!"

Když jsem se s ním rozloučila, vyšla jsem ven a zakousla se do jednoho koláčku. Byl výtečný.

,,Millie, dáš mi kousnout?" Za mnou se ozval Dracův hlas a když jsem se k němu otočila, dělal na mě psí oči.

Protočila jsem oči, nabídla mu koláček a on si ukousnul.

,,Co to je?" zeptala jsem se s nakrčeným čelem a ukázala na nějaký odznak. Draco se pyšně usmál.

,,To je odznak vyšetřovatelského sboru profesorky Umbridgeové," vysvětlil, když jsme se pomalým krokem vydali cestou ke sklepení a zmijozelské společenské místnosti.

,,To je ta nová profesorka, ne?"

,,Ano, a přijala mě do vyšetřovatelského sboru! Což je super, i když jsem prefektem."

,,Ty jsi prefekt? Páni. Já taky byla. Ale primuskou jsem se nikdy nestala," uchechtla jsem se a on se usmál.

,,Rád jsem tě viděl. Ahoj. A díky za koláček!" Draco se rozloučil a zamířil do společenky a já šla za Severusem.

Když jsem vešla dovnitř, zvedl hlavu od knihy a pobaveně se na mě podíval. Mezi zuby jsem držela svůj druhý koláček a snažila se udržet si poťouchlý výraz. S dalšími pěti koláčky v rukách jsem se posadila na pohovku vedle něj.

,,Cho chtech?" řekla jsem s plnou pusou a viděla, jak mu škubly koutky úst.

,,Promiň, nerozumím ti," opáčil a já protočila očima. Věděla jsem moc dobře, že mi rozuměl.

,,Nemůhu mhuvih," zahuhlala jsem a nechtěla jsem položit koláčky na stůl, protože byly moje. Severus na mě otočil hlavu a úplně v klidu mi ukradl koláček z úst.

,,Hej!" vykřikla jsem, ,,to je můj koláček!"

,,Ale teď už můžeš mluvit," řekl. ,,Myslel jsem, že si jdeš jen pro pozdní snídani. Proč sis vzala tolik koláčků?"

Zazubila jsem se. ,,Protože jsem věděla, že mi je všichni rozkradete."

Kdo jde také ukrást Milce koláček?😂
🍩🍪🍩🍪🍩🍪🍩🍪🍩🍪🍩🍪🍩🍪
Doufám, že se vám díl s koláčky líbil😂😍
Gif se k tomu přesně hodí😂👌
Tak zase večer^^
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka❤