Počet slov:535
35 let/13.prosince 1995

Ucítila jsem silné pálení na levém předloktí a sykla jsem. Odložila jsem knihu o famfrpálu a podívala se na hodiny. Bylo jedenáct. Severus ještě učí. Musím tam jít sama. Rychle jsem vyběhla ven a utíkala do Prasinek. Chodby Bradavic byly naštěstí prázdné, a tak mě snad nikdo neviděl. Jakmile jsem se mohla přemístit, učinila jsem tak. 

Ocitla jsem se v chodbě Malfoy Manor a vnímala svůj zrychlený dech. Bylo tu ticho, ale bylo mi jasné, že všichni jsou v místnosti, kde se konají smrtijedské schůze. Položila jsem ruku na kliku dané místnosti a stlačila ji dolů. Skoro všichni smrtijedi byli na svých místech.

,,Posaď se," řekl Pán Zla. Okamžitě jsem uzavřela svou mysl a sedla si vedle něj. Vypadá to, že jsem si naivně myslela, že by to mohl být Tom ze Zrcadla. Zdá se, že je opět ve svém já. 

,,Pane? Proč jste nás svolal v tuto hodinu?" zeptal se Lucius a Voldemort se na něj zamračeně podíval. Poté se podíval na mě.

,,Kde je Severus?"

,,Učí." Pán Zla se ušklíbl a vstal. 

,,Moji milí smrtijedi. Plán na ministerstvu selhal. Proto jsem vás dnes svolal. Má někdo nějaký jiný plán?"

,,Co kdybyste šel na ministerstvo vy -" navrhl Lucius, ale konec jeho věty zanikl v jeho výkřiku.

,,Ne, ty hlupáku! Copak se mohu v klidu ukázat na veřejnosti? Musíme Pottera odtrhnout od lidí, kteří mu dříve věřili. Pak bude slabý." Jakmile Pán Zla domluvil, zrušil i crucio, které na Luciuse seslal. 

Bylo ticho. Byly slyšet pouze kroky Toma a syčení Nagini. ,,Takže nikdo nemá žádný plán? A co kdybych na vás všechny seslal crucio?" zahřímal jeho hlas a já sebou lehce trhla. 

,,Nikdo nic... asi bych měl to napadení Azkabanu zrychlit, jelikož vaše duté hlavy nic nedokáží vymyslet! Kdyby tu tak byla Bellatrix..."

Zatnula jsem ruce v pěst. Bellatrix mi rozhodně nechyběla...

,,Po Vánocích napadneme Azkaban. Ale to vám řeknu na další schůzce. A teď, ještě než odejdete, se podívejte, jak skončíte, když vaše plány selžou... Crucio!" Vyjekla jsem a v křečích se sesunula k zemi. Mé tělo sebou škubalo a já opět cítila tu nesnesitelnou bolest. Jestli mě bude mučit tak dlouho, jako tehdy, tak z toho opět vyváznu s modřinami a zlomeninami...

Po dalších dvou minutách neskutečné bolesti kouzlo zrušil. Zprudka jsem oddechovala a vnímala, jak se bolest rozšiřuje celým mým tělem. Cítila jsem na sobě Narcissin soucitný pohled a s obtížemi si klekla na kolena. Třásla jsem se a smrtijedi se začali postupně přemisťovat. Udělala jsem to samé a ocitla jsem se v Prasinkách. 

Se zasténáním jsem si stoupla a pomalu se belhala k hradu. Proč je to tak bolestivé? Asi za patnáct minut jsem se ocitla kousek od Hagridovy hájenky a překvapeně jsem zamrkala, když jsem ho spatřila vycházet s Tesákem ven. 

,,Hagride!" zavolala jsem na něj a sesunula se na kolena. Ihned ke mně přispěchal. ,,Tak už jsi zpátky?"

,,Jo," zabručel, ,,ale co se stalo tobě? Vypadáš zesláble."

,,To nic není," mávla jsem rukou, on mě přesto vytáhl na nohy a na chvíli mě podepřel. 

,,Zvládneš to do hradu? Já jdu s Tesákem do lesa." Když jsem kývla, že to zvládnu, rozloučil se a odešel. Kousla jsem se do rtu a pomaličku se vydala po cestě směřující do hradu.

Jsem v hrozný depce ze školy:D
Dneska jsem kvůli tomu napsala asi 5-6 kapitol:'D
Za pár kapitol bude, ehm, překvapení!:D
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka