Počet slov:696
36 let/16.listopadu 1996

,,Velmi povedený zápas, Harry!" křikla jsem na nebelvírského kapitána famfrpálového mužstva, kterého nesli jeho spolužáci za radostného pokřiku. To samé platilo o nebelvírském brankáři, Ronovi Weasleymu, který si pozornosti velice užíval.

,,Ehm, Millie?" Otočila jsem se a spatřila váhavou, ale rozradostněnou Hermionu.

,,Hermiono?"

,,Chtěla bych vám něco říct, ale... nesmíte o tom nikomu povědět, hlavně Brumbálovi ne!" zaprosila. No jo, Brumbál! Musím se ho zeptat na ty viteály, ale to ještě chvilku počká.

,,Slibuji, že to nikomu neřeknu. Je to vážné?" zeptala jsem se.

,,Vlastně... vlastně ano," přikývla a naklonila se ke mně. ,,Harry použil felix felicis."

,,Cože?" vyjekla jsem. ,,Ale to je zakázané!"

,,Já mu to taky říkala. Nalil ho Ronovi dnes ráno do pití, jelikož Ron byl strašně nervozní," vzdychla. ,,Neříkejte to nikomu, prosím!"

,,No tak dobrá," svolila jsem nakonec. ,,Tak už běž k sobě na kolej, určitě už oslavují." Hermi přikývla, rozloučila se a rozeběhla se k hradu. Tak teď půjdu za Brumbálem, dokud tu ještě je.

Vyšla jsem po schodech nahoru a šla rychlým krokem k ředitelně. Doufám, že alespoň Brumbál mi o viteálech řekne něco víc.

,,Hmm... čokoládové žabky? Brumbál? Bertíkovy fazolky? Lékořicové hůlky? Citronová zmrzlina? Tak už se sakra pohni, ty zatracený chrliči!" vztekle jsem dupla nohou a sedla si na zem. Tak. Teď tady počkám, dokud někdo nepřijde a neřekne mi heslo. A třeba tam Brumbál ani ještě není. Třeba je ve Velké síni. Nebo u Hagrida. Jo, určitě ještě není v ředitelně...

Koukala jsem na obraz před sebou. Tyhle obrazy jsem neměla ráda, hýbaly se a některé osoby na nich byly nepříjemné. A nerada jsem s nimi mluvila.

,,Nevíte heslo od Brumbálovy pracovny?" vyhrkla jsem bezmyšlenkovitě a muž na obraze sebou trhl.

,,No dovolte, i kdybych věděl, proč bych vám to říkal?" odsekl a uraženě odešel do jiného obrazu. Protočila jsem očima.

,,Co tu děláš? A proč sedíš na zemi?" Trhla jsem sebou. To mě sleduje nebo co? Proč je všude, kde jsem já?

,,Prostě tu nebyla židle," pokrčila jsem rameny.

,,A já myslel, že jsi čarodějka," ušklíbl se.

,,Prostě jsem chtěla sedět na zemi, no!"

,,Nemusíš se hned rozčilovat. Co tady děláš?"

,,To je výslech, nebo co? Připomínáš mi Umbridgeovou," uchechtla jsem se.

,,Já na rozdíl od ní nejsem celý oblečený do růžova."

,,Chtěl bys?"

,,Víš, vlastně mám černou docela rád, takže ne, děkuji."

Zasmála jsem se. ,,Nevím heslo od ředitelny. Potřebuji si o něčem promluvit s Brumbálem."

,,Já za ním jdu také. Tak tady počkej, já půjdu první."

,,Hej, ale já tu byla dřív!"

,,Ale já znám heslo," ušklíbl se. ,,Kyselé bonbony."

Chrlič odskočil a já protočila očima. Proč proboha dává tak hrozná hesla?

,,To už jsi zpátky?" Překvapeně jsem zamrkala, když se Severus ani ne po minutě objevil u mě.

,,Není tam." Už zase. Tak to jsem nestihla.

•••

Nic. Nic o viteálech tu prostě není. Zamyšleně jsem prohlížela obsah každé knihy o černé magii, ale o viteálech ani zmínka. To jako existuje jen jedna malá knížečka, ve které jsou asi jen čtyři stránky?

S povzdechem jsem vrátila poslední knihu zpět do police a vzala si hůlku. Nejvyšší čas podniknout cestu do knihovny. Tiše jsem vyšla ze sklepení a plížila se po chodbách. Hůlku jsem držela v ruce. Ozvalo se bouchnutí dveří a já sebou trhla. Pak jsem uslyšela vzlykot.

,,Hermiono?!" vykulila jsem oči, když jsem spatřila dívku s divokými hnědými vlasy a uplakanou tváří. ,,Stalo se něco?"

Herm popotáhla, otřela si rukávem slzy z tváří a teprve pak odpověděla jedním slovem. ,,Ronald."

V tu chvíli za Hermionou přiběhl Harry. Kývla jsem na něj a on si vedle ní sedl na schody. Objal ji kolem ramen a začal ji utěšovat. Pokračovala jsem ve své cestě do knihovny.

,,Alohomora." Dveře se otevřely. V knihovně byla tma a prázdno. Jak by taky ne, když už bylo něco po desáté hodině. Mé kroky směřovaly do oddělení s omezeným přístupem. Odemkla jsem dveře a vklouzla dovnitř. Našla jsem police s knihami o černé magii.

Vše okolo černé magie, Kouzla magie nejčernější, Kletby - jejich používání a rušení... o viteálech tu zkrátka nic nebylo.

Jak uchovat smrt. Co třeba tohle? Tam by něco o viteálech mohli psát! Popadla jsem knížku a vyběhla ven z knihovny. Přece jen se třeba dozvím něco víc...

Vím, včera nebyl díl, ale měla jsem slabou wifi a natáčeli jsme video (od neděle jsem byla na adapťáku se třídou, heh) a pak jsem večer neměla náladu nic publikovat, protože jsme tam půlka třídy brečeli (byl to poslední adapťák:(()
Takže jsem se teď vrátila, mno...večer bude možná další kapitola:)
Děkuji za 12K reads❤❤❤
Neplecha ukončena.
Thx, ILY❤
-Milka