Počet slov:658
38 let/2.května 1998

,,Cože? Ale proč? Chci pomoct!" vyjekla jsem. Několik smrtijedů se uchechtlo. ,,Sklapněte," sykla jsem směrem k nim. Pán Zla se otočil zpět k hradu.

,,Jsou tak hloupí... nechápou, že nad Pánem Zla nevyhrají?" To mi nemůže odpovědět?

,,Začněte," řekl hlasitě Pán Zla. Smrtijedi pozvedli své hůlky a namířili je na bradavický hrad. Ochrannou bariéru začali ničit. No, moc dlouho tedy nevydržela.

,,Výborně. A teď běžte, bojujte! Snažte se však prolít co nejméně kouzelnické krve! Šmejdy a krvezrádce nešetřete!" Ozval se nadšený jásot a smrtijedi se ihned rozeběhli dolů k Bradavicím. ,,Ty ne, Millie." Vzdychla jsem. Chvíli bylo ticho.

,,To je směšné," odfrkl si můj bratr. Společně jsme koukali na poničené Bradavice. Křik byl slyšet až k nám. ,,Neubrání se mi."

Bála jsem se. Byla jsem s ním sama. Smrtijedi se už pustili do boje. To bylo rychlé.

,,Bojují statečně," pokračoval dál, ,,ale nemají šanci. Já jsem majitel Bezové hůlky."

,,Mám... mám strach," přiznala jsem. Bála jsem se války. Bála jsem se toho, že ztratím své blízké. Bála jsem se jeho.

,,Není se čeho bát, má drahá. Jsi se mnou a já jsem neporazitelný. Společně ovládneme celý svět," podíval se na mě červenýma očima a jeho rty se usmály.

Sklonila jsem hlavu. ,,Ano..."

,,Čeho se bojíš?" zeptal se.

,,Že ztratím své blízké," špitla jsem. Rozesmál se.

,,Ale sestro, já jsem tvůj blízký. Ostatní za nic nestojí, rozumíš? Nepleť do toho lásku, děvče. Láska je zlo. A Potter dnes padne."

Mou tvář ozářil vzdálený, velký oheň. Musela jsem se zapojit do bitvy. Potřebovala jsem vidět všechny mé blízké živé a zdravé. Ale Tom mi nakázal zůstat tu s ním. Pak mě něco napadlo.

,,Můj pane, dovol mi zapojit se do bitvy. Dovol mi najít a přivést ti Pottera," vydechla jsem a prosebně se na něj zadívala.

,,Jsi nepochybně skvělá čarodějka, ale Potter dnes v noci přijde sám. Ale pokud tak moc toužíš po tom, přidat se do bitvy," zadíval se na mě, ,,budiž je to splněno. Ale pamatuj. Zemřeš-li, nepomstím tě."

,,Děkuji," zašeptala jsem a přemístila se. Kouzla proti přemisťování byla totiž zrušena. Ocitla jsem se blízko dvou rudovlasých dětí a jednoho smrtijeda s maskou. Bojovali a já v zrzcích poznala Percyho a Freda. Fred se něčemu smál a já poznala, že smrtijed chce ukončit jeho život.

,,Frede! Percy! Pozor!" vykřikla jsem a co nejrychleji se rozeběhla k nim. Právě včas jsem se dostala mezi ně a smrtijeda, abych vyčarovala opravdu silný štít.

Oba dva jsem stáhla na zem a kletba se dostala někam za nás. Smrtijed zaklel.

,,Pouta na tebe!" vykřikla jsem. ,,Mdloby na tebe!"

Fred s Percym se třásli. ,,Millie," zajíkl se Fred a pevně mě objal, ,,zachránila jsi mi život. Děkuju."

,,To nestojí za řeč, Freddie," vydechla jsem a vstala. Ach ne. Spatřila jsem Fenrira Šedohřbeta, který si to mířil k nám.

Oči se mu leskly, ze rtů mu stékala krev a s ďábelským šklebem mířil ke mně. Fred s Percym se opět pustili do boje a já zůstala s vlkodlakem sama.

Merline, co mám dělat? Třásla jsem se a postupovala ke zdi.

,,Jsi v pasti, sestro Temného pána," oblízl se a přitiskl své tělo na mé. Snažila jsem se vymanit se mu, ale byl moc silný. Páchl potem a krví.

,,Pusť... mě!" vyhrkla jsem, ale on se zasmál.

,,Kdepak, má milá, po tvém těle jsem toužil už dlouho. Tak moc jsem se těšil, až se zakousnu do tvého krku. A teď na mě přišla řada," zavrčel a jemně mi zuby přejel po čelisti.

,,N-Ne..." viděla jsem živě, jak si Šedohřbet se svou kořistí hrál. Zakňučela jsem a začala se zmítat.

Dlouhými, ostrými nehty, mi přejel po boku a natrhl mi hábit.

,,Tak bezmocná," zasmál se a chystal se mě kousnout. Opět jsem sebou začala škubat, když vtom ho něco ode mě odhodilo a já byla volná. Sehla jsem se pro hůlku, která mi spadla, a rozhlížela se po svém zachránci.

Nikoho jsem neviděla. Avšak byla jsem mu vděčná, zachránil mi život.