Většina hádek s rodiči začíná a končí asi takhle...

Máma: Ukliď si pokoj...

Já: Jen co dokoukám tohle anime.

Máma: Proč si nejdeš hrát s dětmi ven?

Já: Mám tu rozkoukané jedno anime.

Máma: A udělal/a jsi si úkoly?

Já: Nemůžu sleduji tu dobrý anime... ne, mami prosím!!!  Vrať mi ten telefon!!!

Život je tak krutej a stejně mi rodiče berou i to poslední na čem mi záleží. Myslím, že na mé náhrobní desce bude stát něco jako:

Niasha Noe, milovaná sestra a kamarádka, zemřela na abstinenční záchvat v důsledku nedostatku času stráveném sledováním anime. (Jo, bude to divnej hrob...)