Harry se vyřítil z krbu. „Sakra," zaklel, když se snažil z hábitu sklepat zbytky letaxového prášku. Pak vykročil ke kuchyni, ale když zahnul za roh, narazil do něčeho velkého a zeleného. Severus.

„Co tady děláte?" zeptal se Harry.

„Kde jste byl?" vypálil na něj Severus.

„Normální lidé obvykle neodpovídají na otázky dalšími otázkami," informoval ho Harry.

Severus popadl Harryho za paži a vedl ho do kuchyně. „Nechávám si udělat kuchyňskou linku. Zítra bude hotová," informoval ho. Pak Harryho usadil na židli a přinesl mu sklenici vody. Jeho lovecky zelený hábit nebyl zrovna barvou, kterou by si Harry vybral, ale byl pěkně střižený a stříbrné prvky mu dodávaly na přitažlivosti. V poslední době nosil Snape mnohem víc zmijozelských barev. Možná ho nebelvírská poznámka příliš vyvedla z míry.

Jakmile Snape postavil sklenici před Harryho, zopakoval svou otázku: „Kde jste byl?"

„Řekl jsem vám, že se sejdu s pár přáteli," připomněl mu Harry. Nečekal, že by Severus chtěl jít s ním, proto mu to ani nenabízel.

„Odcházel jste v poledne. Teď je noc a vy máte zítra jít do práce," pokáral ho Severus. Sedl si na druhý konec stolu, poblíž hromady ministerských složek a prázdného talíře, který tam zřejmě před nějakou dobou odsunul. Copak Snape celou noc jen pracoval?

„Hodím se marod," přešel to Harry. Když George okolo desáté navrhl, aby se přesunuli do baru, Harry už byl pomalu na odchodu. George ho ale přesvědčil, aby si s ním dal ještě jedno pivo. Nebo taky dvě, tři a čtyři...

„Můžu vám uvařit něco proti kocovině," nabídl se Severus.

„Nechci, díky. Už vážně potřebuju krátkou dovolenou." Harry se přinutil vypít trochu vody. „Máme něco k jídlu?"

Severus beze slova vstal a připravil Harrymu toust se šunkou a sýrem. Postavil ho před něj a řekl: „Měl byste si něco, co vám trochu pročistí hlavu, vzít alespoň teď."

„Jsem v pohodě," ujistil ho Harry. „Cítím se fajn. Je to osvobozující." Zakousl se do sendviče. „Bože, to je dobrý!" řekl mezi sousty. „Úplně jsem zapomněl, jak dobře vaříte."

„Opilcům chutná všechno," řekl ponuře Snape.

„Já ale nejsem opilec!" protestoval Harry. „Prostě mi jen nedělá dobře cestovat letaxem. Nechápu, že tomu někdo dává přednost před koštětem a trochou čerstvého vzduchu. Mimochodem, co to provádíte svojí kuchyni?"

„Dělám ji větší." Severus znovu vstal a postavil na čaj. Pak si ze skříňky přivolal dva hrnky a vytáhl konvici, kterou Harry jinak používal jen zřídka. „Taky si vzadu stavím lektvarovou laboratoř, ale ta může počkat."

„Nevěděl jsem, že vás vaření lektvarů tak baví. Spíš jsem myslel, že to ve skutečnosti nesnášíte," řekl Harry nepřítomně, hypnotizovaný elegantními pohyby Severusových rukou. Severus si mezitím přivolal sítko a nádobu se sypaným čajem; čajové sáčky zřejmě pro Severuse Snapea nebyly dost dobré.

„Raději si lektvary vařím sám. Nemám velkou důvěru v přísady ani schopnosti cizích lidí. Příliš mnoho takzvaných lektvaristů se dnes snaží složité procesy všemožně urychlovat a přeskakovat."

Harry byl toho názoru, že Severus nemá velkou důvěru ve skutečnosti vůbec k ničemu. „Většina lidí není tak špatná, Severusi. Kdybyste jim dal šanci, třeba byste to zjistil sám..."

„Většina lidí je především nekompetentní." Severus postavil hrnky na stůl a přidal k nim i malou mléčenku a misku s cukrem. Přinesl konvici, přelil vodu přes čaj a čajovou konvici položil doprostřed stolu. „Například Longbottom teď učí v Bradavicích."

„Hej!" Harry Severuse propíchnul pohledem. „Když na něj nekřičí nějaký pitomec, dokáže být docela schopný. Byl to vynikající bystrozor, a jsem si jistý, že z něj bude i úžasný profesor. Má spoustu trpělivosti a práce s dětmi ho baví. Na rozdíl od některých lidí, které znám."

„Jsem vskutku rád, že nemusím trpět už ani jediný rok v Bradavicích." Severus jim nalil čaj do hrníčků a do toho pro Harryho přidal i špetku mléka.

Harry, který si ještě pamatoval hořké odvary, ve kterých si Severus liboval, si k mléku přidal taky pořádnou dávku cukru. „Mohl byste třeba učit třídu budoucích bystrozorů."

„Harry, co přesně ve vás vzbudilo dojem, že rád učím?" Severus na něj vyklenul obočí způsobem, který na kratičký okamžik překonal všechny rozdíly rysů, a odhalil tak jeho starou podobu. Čím déle Harry vídal Severusovu novou tvář, tím méně ho zarážela... Ale té staré by stejně kdykoli dal přednost.

„No, vlastně jste byl dost dobrý, když jste mě opravdu učil, místo abyste mě ponižoval. Hodiny, kdy jste mě trénoval, jak se vypořádat se strachem, mi pomohly projít bystrozorským výcvikem."

„Jenže vy jste chytřejší než většina ostatních," namítl Severus pohrdavě.

Kompliment?! Harry se ušklíbl. „Myslím, že jediný, kdo je tu opilý, jste vy sám." Zapíchl do něj obviňující prst. „Odkdy jsem ‚chytrý'?"

„Řekl jsem ‚chytřejší než většina'," poukázal Snape zlomyslně. „To mnohem víc než o vás vypovídá o kvalitách vašich kolegů."

Harry ho hravě udeřil do paže. „Bastarde."

Severus ho chytil za zápěstí. Poprvé po dlouhé době Harry neuhnul. Nic. Někdo se ho nečekaně dotkl, ale on nereagoval vůbec nijak. Tedy kromě toho, že se mu do rozkroku okamžitě nahrnulo horko. Byl tím tak zaskočený, že téměř přehlédl Severusovo škádlení: „Jste silnější než vypadáte."

Já ti dám sílu... pomyslel si. Stačilo jen tak málo, a Harry už skoro zahodil veškeré sebeovládání. Nejraději by se právě teď na Severuse vrhnul jako nějaký nadržený puberťák. Místo toho zahanbeně stáhl ruku a přitáhl si jednu ze složek, které ležely na stole před Severusem, aby si ji mohl prohlédnout. „Kdo je Benjamin Young?" zeptal se, když si to jméno přečetl na chlopni složky. Z fotografie na první stránce se na něj usmíval docela pěkný mladík, něco po dvacítce.

„Smrtijed," opáčil Severus úsečně, jako by mu Harry položil nějakou zvlášť hloupou otázku.

Harry protočil očima. „Jo, to vidím taky. Ale proč se zajímáte zrovna o něj?"

„Byl členem Valpuržiných rytířů. Myslím, že jsou to právě oni, kdo stojí za tím nedávným incidentem."

„Mají něco společného s Luciusem?"

„Pravděpodobně," odvětil Severus.

„Na Ministerstvu jsme nebyli schopní o nich nic bližšího zjistit. Young vám něco prozradil?"

„Ne záměrně."

Harryho zamrazilo. Jakkoli obdivoval Severusovu schopnost shromažďovat užitečné informace, rozhodně nechtěl znát veškeré podrobnosti, jak toho Severus dosahoval. „V ministerské složce nic z toho, co tu stojí, není," zjistil Harry během letmého pročtení. „Jen to, že neměl ani tak silné vazby ke Smrtijedům, aby mu to vyneslo jednosměrný lístek do Azkabanu. A od války je vzorným občanem. Proč si myslíte, že v tom jejich pokusu o únos bylo něco víc?"

„Bylo to moc jednoduché. Myslím si –"

„Jednoduché?!" Harryho obočí vystřelilo vzhůru. „Skoro jste tam přišel o ruku!"

„Nik není idiot. Nepodnikl by to všechno jen tak pro nic za nic. Rozhodně nevěřím jeho verzi, že vás chtěl zajmout jenom proto, aby vás pak vyměnil za své uvězněné přívržence."

„Jenom? Co –"

Severus Harryho výstup ignoroval. „Mám podezření, že mu šlo o něco jiného. Ministerstvo má určité... nedostatky ve výslechových metodách, a..."

„Chcete po nich, aby používali nitrozpyt?"

„Pro začátek veritasérum," řekl Severus smířlivě, ale jeho tvář byla prostá jakékoli emoce. „Mudlové používají něco, čemu říkají ‚detektory lži'. Proč bychom nemohli i my?"

Harry se střetl se Severusovým temným pohledem a přál si přitom vědět, co se skutečně odehrává v jeho mysli. „Právě vy byste ze všech lidí na světě měl vědět nejlépe, jak je tahle metoda nespolehlivá."

„Jisté skutečnosti může zkušený tazatel zjistit i přesto."

Bůhví odkud se najednou vynořila dávná vzpomínka a úplně zaplavila Harryho mysl. Snapeovy rty byly stažené v křivém úšklebku. Černé oči se leskly pohrdáním a zlobou, a jejich temnotu jen umocňovala bledost okolní kůže. ‚Nezkoušejte. Mě. To, co se vám dosud stalo, vám bude připadat jako ráj ve srovnání s tím, co vám udělám, pokud budete dál zpochybňovat moji autoritu. Znám nesčetné množství způsobů, jak vás mučit, aniž bych upozornil Pána zla na vaši bolest. Budete škemrat o odpuštění dlouho předtím, než s vámi skončím. Věřte mi, Pottere, až vás budu mučit, budu si to užívat víc, než vůbec tušíte.'

Míval z něj strach. Během let se pomalu vytrácel, ale na svém prvopočátku k němu rozhodně měl důvody. Severus Snape byl beze vší pochyby nebezpečným mužem.

Harry se potřeboval něčím rozptýlit, a tak vstal a přinesl ze skříňky zpola vypitou lahev whisky a dvě skleničky. Severus nic neřekl, když jim Harry oběma nalil a jednu sklenici postavil před něj.

„Nemučil bych ho," řekl Severus tiše. Oči upíral na Harryho a své skleničky se ani nedotkl.

„Ne?" vyzval ho Harry. „Kdyby podnikl něco, aby mi ublížil... nesnažil byste se mu pomstít?"

„To je úplně jiná situace."

Takhle se cítí člověk, který se oddává černé magii? Má pocit, že je veškerá moc v jeho rukách? I když věděl, že je tohle špatné a že by měl Severusovu temnotu odsuzovat, nemohl si pomoct. Snapeova slova v něm vzbuzovala hřejivý pocit, který se rozléval celým jeho tělem. I když tušil, jaká bude odpověď, přistihl se, že se ptá: „Zabil byste ho kvůli mně?"

Severus svou pozornost obrátil k poznámkám před sebou. „Víte dobře, jak by zněla má odpověď."

„Ne," oponoval Harry. „Nevím. Mám jenom domněnky, z nichž jednu jste už v minulosti popřel." Napodobil Snapeův hlas: „Nebuďte hloupý. Jak bych ho mohl zabít, aniž bych odsud odešel?"

Severus vstal. Harry vystřelil ze svého místa a zastoupil mu cestu z kuchyně. „Odpovězte mi."

Severus zkřivil tvář a vyplivl: „Ano, zabil jsem Hathawaye i Averyho. A kdyby Nik udělal totéž co oni, nebyl by teď naživu."

Bylo neuvěřitelně špatné, že se cítil tak... potěšený něčí smrtí. „Avery se mě nikdy ani nedotkl," připomněl Harry spíš sám sobě než Snapeovi.

„Udělal by to. Není v tom rozdíl." Severus Harryho odstrčil na stranu. Jeho dotek byl podobný žhavému ohni, který se Harrymu rozhořel na hrudi.

„Počkej. Severusi." Harry ho chytil za paži.

Severus se na něj podíval a jeho tvář byla tak plná odporu, že Harrymu chvíli trvalo, než si uvědomil, že ta nenávist není namířena proti němu.

„Děkuji ti," řekl prostě.

Severus si zhnuseně odfrkl a odtáhl ruku.

„Tehdy jsem chránit potřeboval. Ale dnes musím bojovat sám za sebe. Sedni si. Napij se se mnou," zaprosil Harry.

Jakýkoli vztah, který se mezi nimi vyvinul, zmizel v okamžiku za pevnou zdí. Severusova změněná tvář posloužila jako další připomínka vzdálenosti mezi nimi, když chladným hlasem, který si Harry sotva pamatoval z předchozích let, řekl: „Už jsi toho měl dost."

Nemohl ho nechat jen tak odejít. I když Severuse nemohl mít jako svého milence, potřeboval v něm najít alespoň přítele. „Prosím, pojď se mnou... Chci ti něco ukázat."

Zvědavost zvítězila nad tvrdohlavou pýchou. Severus nic neřekl, ale jeho oči prozrazovaly, že neodejde.

Vzali si pití s sebou a Harry je zavedl do obývacího pokoje, kde sklenice odložili na stolek před pohovkou. Severus si na druhý konec stolu umíněně přitáhl židli s vysokým opěradlem. Harry přešel k obrazu Bradavic, který visel na jedné ze stěn, a seslal několik kouzel, aby z něj odstranil ochrany, kterými ho opatřil. Sejmul ho ze stěny a vytáhl očarovaný pergamen, schovaný mezi rámem a plátnem obrazu. Znovu obraz pověsil a pak Severusovi pergamen podal.

„To je složka, kterou jsem vytvořil o vás. Pergamen je očarovaný kouzlem, které málokdo zná. Člověk musí přejíždět prsty po spodní straně, aby viděl další stránky."

Jak se Severus pročítal složkou, Harry se posadil na pohovku a přitáhl si svou skotskou blíž. I když to pořád nebylo jeho oblíbené pití, zjistil, že si na ni v poslední době docela zvykl. Zrovna dopil sklenici a přivolal lahev, aby si dolil, když Severus pergamen položil na stůl a chopil se vlastní sklenice.

Poté, co se zhluboka napil, se zeptal: „Můj portrét je přístupný z jakéhokoli obrazu na hradě?"

Harry přikývl. „To byl zřejmě nejpřesvědčivější důkaz vaší smrti, i když mi nikdy nešlo na rozum, proč na něm nejste a nikdo z ostatních portrétů vás v něm ani nemůže najít. Myslíte... Myslíte si, že s tím má co do činění Posvátný thébský svazek?"

Hermiona Harrymu podávala objemnou složku. ‚Tady je všechno, co jsem dokázala najít o Posvátném thébském svazku.'

Harry zasténal. ‚Nemůžeš mi prostě jenom v kostce říct, co jsi zjistila?'

Její oči ho na okamžik nesouhlasně zpražily pohledem, ale vzápětí odpověděla: ‚Ve chvíli, kdy Ochraňovaný zemře, se jeho duše přichytí k tělu Ochránce. Ochránce si pak sám musí sáhnout na život, aby mohl znovu vrátit duši Ochraňovaného, kam patří. Aby to kouzlo fungovalo, musí ho Ochránce skutečně milovat. Je to... je to velmi mocná magie, Harry. Její účinek se nedá nijak zvrátit.'

Severus potřásl hlavou. „Ne. Kdyby se kouzlo aktivovalo, nebyl bych naživu. Zemřel jsem klinickou smrtí. Možná mi to kouzlo nějak pomohlo udržet se při životě, ale kdyby se naše role skutečně vyměnily, už byste tu nebyl."

„Mám devět životů," zažertoval Harry. „Vypotřeboval jsem zatím jen dva."

„Vypotřeboval jste jich víc než dva," opáčil Severus, ale jeho tělo se uvolnilo a ledový výraz jeho tváře se pomalu rozplýval. „Myslím, že jste potřeboval jeden na každý rok v Bradavicích."

Harry kývl směrem ke svitku pergamenu. „Vy sám jste nebyl zrovna příkladný student. Zjistil jsem, že jste odstranil své vlastní školní záznamy, než jste mě donutil je opisovat."

Severus na něj pohlédl přes okraj sklenice. „Proč ten podrobný zájem o má školní léta?"

„Chtěl jsem jen vědět, kdo jste." Harry si všiml, že Severus už dopil většinu obsahu své sklenice, a tak mu přistrčil lahev. „Hermiona mi jednou řekla, že tak zkušený špión, jako jste byl vy, dokáže zahrát jakoukoli roli chce. Donutila mě slíbit, že se budu pokoušet najít vaši opravdovou podobu, to, kým opravdu jste. Ne jen další pečlivě vykonstruovanou lež."

„Myslíte, že jste mě skutečně našel?" zeptal se Severus.

„Vždyť i teď se skrýváte – za svou novou tvář." Harry mírně nakrčil nos, aby dal najevo své znechucení. „Proč jste si ji změnil?"

„Potřeboval jsem trvalou, magií neodhalitelnou podobu převleku." Vyklenul na Harryho obočí. „Nechápu, proč vás to tolik irituje."

„Protože to nejste vy. Severusi Snapeovi nikdy ani za mák nezáleželo na tom, co si kdo myslí o jeho vzhledu."

Přes Severusovy rty krátce prolétl pobavený záblesk. „Neudělal jsem to z marnivosti. Potřeboval jsem se jen skrýt, nic víc. Můžu si obličej snadno změnit zpátky na svou tvář. Ale když na to přijde, nikdo nemůže použít mé tělo jako důkaz, že jsem Severus Snape. I kdybyste teď šel a prozradil ministerstvu mou skutečnou totožnost, neměli by možnost ji potvrdit."

„Ta skříňka, kterou schováváte –"

Pokud byl Severus tím, že o ní Harry ví, překvapený, nedal to nijak najevo. „Proč by vámi jednoduše nemohl být posedlý i Dimitri?" řekl prostě, zatímco prstem poklepával o okraj sklenice. „A to tělo, které je pohřbené v mém hrobě? Nikdo by neuvěřil, že jsem se dokázal naklonovat. Mohl bych ho klidně prohlásit za svého bratra. Z mé rodiny už nic nezbývá, žádný důkaz, že Severus Snape bratra nikdy neměl. A jako Dimitri mám adopční záznamy."

Proč by jím jednoduše nemohl být posedlý i Dimitri... Znamenalo to tedy, že je jím posedlý také Severus? Harry si pohrával se sklenicí, kterou držel v ruce. Nedokázal Severusovi pohlédnout do očí, když se ho zeptal: „Miloval jste mou matku?"

„Svým způsobem."

„Jděte do háje," sjel ho Harry a konečně mu přitom pohlédl do očí. „Co to znamená?"

„Byl jsem mladý." Severusovy oči se zaklesly do Harryho. „Byla... dokonalá. Měla všechno, po čem já jsem jen toužil: bohatou a milující rodinu; učitele, kteří ji zbožňovali a lichotili jí; instinktivní a chytrý způsob zacházení s magií. Byla to ona, kdo mě naučil létat. A já jsem byl tím, kdo to naučil Pána zla. Na základy přišla ještě dřív, než si uvědomila, že je čarodějka. V Bradavicích pak tuhle zvědavost ztratila, tuhle..." Potřásl hlavou a svraštil čelo. „Tuhle potřebu neustále testovat hranice všeho, co tento svět nabízí. Něco z toho jsem se od ní naučil. Ale nikdy to pro mě nebylo tak přirozené, jako to bývalo pro ni."

Nalil si další whisky, i když ještě nedopil. „Kdybyste se mě zeptal tehdy, řekl bych vám, že jsem ji miloval. Ale dnes už vím, že to byla mnohem víc posedlost tím, co představovala, než opravdová láska k ní samé. Nedokázal jsem se kvůli ní vzdát černé magie. Víc jsem se staral o sebe a své potřeby než o ni. Nezměnil bych se pro ni."

Změnil byste se pro mě? Harry se na to nedokázal zeptat. Posvátný svazek vyžadoval lásku, ale ta mohla mít mnoho různých podob. Pokud šlo o něj, Severus ho mohl milovat způsobem, kterým otec miluje své dítě. Všechno, co dělali ve vězení, mohlo být podmíněné okolnostmi, i když to nějaká jeho část považovala za nemožné, zvlášť od té doby, co se dozvěděl, že Snape je bisexuál. „Kdy jste zjistil, že vás přitahují muži?"

Severus překvapeně povytáhnul obočí a pomalu upil ze své sklenice, jako by si nejdřív potřeboval utřídit myšlenky, než odpoví. Pak si sklenici opřel o područku křesla a potichu řekl: „Když jsem k tomu byl donucen..."

„Když jste byl donucen k sexu se mnou," dodal Harry.

Severus přikývl a svraštil obočí. „Zprvu mi to přišlo... obtížné. Pořídil jsem si časopisy, které mi pomáhaly, protože silná afrodiziaka mají tendenci zatemňovat smysly, a mírná zase nestačila na to, abych překonal svou nechuť."

Nechuť. I když Harry věděl, že má Severus spoustu důvodů ji pociťovat, stejně se mu sevřelo srdce.

„Brzy jsem ale zjistil, že to nebyla maskulinita, co mi na tom připadalo odporné. Jakmile vaše tělo nabylo na síle a začal jste vypadat víc jako muž než jako nemocný, vyhublý chlapec, bylo snazší se do té role vžít."

Tak tohle to celou dobu bylo? Šukali spolu přece tolikrát, že to celé nemohla být jen role, jen představení. I když je Voldemort celou dobu špehoval, Severus v tom byl zatraceně dobrý. Uběhla řada let a Harry vystřídal řadu partnerů, než to konečně pochopil a docenil. To, že teď Severus otevřeně chodil s muži, nebylo pro něj úplným překvapením. Kdysi si byl jistý, že ho Severus miloval. Ale kdyby ho opravdu miloval, nezmizel by beze stopy. Neopustil by Harryho ve chvíli, kdy ho nejvíc potřeboval.

Aby prolomil ticho, řekl: „Když jsem utekl, měl jsem s Ginny poprvé sex. Snažil jsem se, aby náš vztah fungoval, protože jsem ji miloval, ale nebylo to dost. Ginny poznala, že..." Do tváří se mu najednou nahrnula horkost a musel odvrátit zrak od Snapeova intenzivního pohledu. „Poznala, že mě ženské tělo nevzrušuje tím způsobem, jakým fascinuje většinu mužů. Nejdřív jsem si myslel, že je to celé v háji jen proto, protože jsem měl nejdřív homosexuální sex, navíc s těmi všemi lektvary okolo, a až potom jsem se dostal k heterosexuálnímu styku. Myslel jsem si, že jsem se kvůli tomu možná stal závislým na homosexuálním sexu. Ginny mě pak jednou zatáhla do gay klubu a donutila mě tancovat s partou kluků. Brzy jsem si ale uvědomil, že pouhá ruka nějakého chlapa na mém zadku mi k zaujetí nestačí. Chtěl jsem vztah. Tu noc jsem potkal svého prvního přítele, i když pak uběhl celý rok, než jsem se vůbec odhodlal pozvat ho na rande."

Harry úkosem pohlédl na Severuse, který měl ve tváři napjatý výraz a svíral sklenku tak silně, že konečky jeho prstů úplně zbělaly. Vypadal zlomeně, jako by mu Harryho příběh nějak ublížil. Možná žárlil? Harrymu při té představě přeběhl mráz po zádech. V naději, že ho roznítí, dodal: „Ta noc, kdy jsem s ním poprvé souložil, vymazala všechny mé pochybnosti o tom, kým jsem."

Severus odložil sklenici na stůl a postavil se; tvář měl jako ledovou masku. „Měl bych jít."

„Ale, nebuďte takový puritán." Harry si lokl další tekuté odvahy a pak sklenici také odložil. Přešel k Severusovi a postavil se před něj. Takhle zblízka ucítil ten známý zemitý tón, a jeho penis sebou chtivě zacukal. „Jestli už nechcete poslouchat žádné oplzlé historky, tak si můžeme promluvit o něčem jiném."

„Musím pracovat –"

„Ne," řekl Harry pevně. „Zasloužím si alespoň zdvořilou konverzaci, když už ne pár odpovědí. Nemůžete se ale prostě jen objevit a očekávat, že se nebudu na nic ptát."

„Byl jste to vy, kdo hledal mě," poukázal Severus se zvednutým obočím.

„A kdybych to neudělal, zůstal byste někde zalezlý až do konce života?"

Severus se na Harryho podíval, jako by byl hloupý prvák, a odpověděl: „Samozřejmě."

„Proč?"

Severus podrážděně zasténal a Harry ho chytil za paži.

„Netvrďte mi, že to celé bylo kvůli Ministerstvu," varoval ho, „protože vím, že nebylo. Mně jste to mohl říct. Vaše tajemství bych udržel. Stejně jako jsem udržel spoustu dalších tajemství, zejména pokud šlo o vás."

Severus paži vytrhl z Harryho sevření. „Jsem si toho vědom," zavrčel. „Merline, Harry, zapomněl jsi na detaily našeho vztahu, nebo ti je mám připomenout? Mám tě přitlačit ke zdi a dát ti facku, dokud si nevzpomeneš?"

Nezapomněl. Ani v nejmenším. Právě tyto vzpomínky byly to jediné, co mu bránilo, aby se plně poddal své touze. „Chceš to tak?" zeptal se bez obalu.

Tmavé oči z Harryho ani na okamžik nespouštěly zrak. „Tehdy jsem toho litoval."

„Nemyslím si, že se ke mně znovu budete chovat tak jako tehdy. Vy se bojíte se, že ano?"

Severus vydechl a řekl: „Jsem vznětlivý."

„To i já." Harry se posunul blíž. Skoro mohl cítit horko, které ze Severuse sálalo. „Nikdo na světě mě nedokáže naštvat tolik, jako to dokážete vy. Když jsem spolu poprvé ‚bojovali', nedokázal jsem na vás seslat Cruciatus ne proto, že by moje nenávist k vám nebyla dost silná. Já jsem jenom nevěděl, jak to udělat. Ale vám se to podařilo, což znamená, že jste mě v určitém okamžiku musel také nenávidět."

„Přiváděl jste mě k šílenství." Severus zvedl ruku a vyzval Harryho, aby se už víc nepřibližoval. Dělilo je pouhých několik dlaní, ale Severus se uzavřel za svou zdí, snad z pocitu viny a lítosti. „Měl jsem se lépe ovládat."

„Takže jste mě opustil, protože jste se bál, že mi ublížíte?" To strach ho teď držel zpátky? Napjatý postoj, rty pevně semknuté a mezi obočím tmavá vráska... Bylo snad jeho tělo naplněno stejnou touhou, jako to Harryho, ale Severus jí nedovolil převzít kontrolu nad svou racionální stránkou?

„Nemáte ani ponětí, jak moc jsem manipuloval s vaší myslí a kolik drog jsem vám ve skutečnosti podával..." řekl Severus jemně. Nespouštěl přitom z Harryho oči.

„Tak to ne," souhlasil Harry. „Nikdy jsem už neobjevil mango, které by chutnalo tak dobře jako ta, která jste mi servíroval." Bradavky měl tak tvrdé, až to bolelo. Chtěl prostě Severusovy obratné ruce popadnout a přiložit si je na hruď. Severus znal jeho tělo lépe než kdokoli jiný. Ne. Severus znal lépe než kdokoli jiný jeho. „Tehdy jsem vám přes to přese všechno důvěřoval, a čím víc se o vás dozvídám, tím jsem si jistější, že moje důvěra nebyla pomýlená."

Severus vytřeštil oči, ale než stačil vyjádřit svůj nesouhlas, Harry ho chytil za ruku. Severus mírně ztuhl, ale jeho prsty se v Harryho sevření uvolnily. „Já nejsem žádné naivní, hloupé dítě. Osvobodil jsem se sám, porazil jsem Voldemorta, vybudoval jsem si úspěšný život. A i když mi po tom, co se stalo, chvíli trvalo, než jsem se vyrovnal se svou sexualitou, podařilo se mi to. Takže se ke mně nechovejte, jako bych nevěděl, co chci, nebo se nedokázal rozhodovat sám za sebe. Nejsem hlupák jen proto, že jsem si vybral soustředit se na vaše světlé stránky místo na vaše chyby."

Severus vytáhl ruku z Harryho dlaně a otočil se k němu zády.

Harry se cítil, jako by právě dostal ránu do břicha, a beze slova sledoval, jak Severus přivolává a doplňuje sklenice. S nicneříkajícím výrazem jednu skleničku přidržel před Harrym.

Vyvedený z míry ji Harry přijal. „Hádám, že už vám nevadí, že jsem příliš opilý."

Severus se zlehka usmál, posadil se a pokynul Harrymu, aby udělal totéž. „Snášíte pití líp než dřív, i když by bylo zábavné vidět vás v takovém stavu znovu. Vždycky jste byl pod vlivem alkoholu velmi... upřímný."

‚Upřímný' rozhodně nebylo slovo, které by Harry použil pro popis stavu, ve kterém se po přílišném pití nacházel. Myslel tím však Severus jenom chvíli, kdy Harry vypil alkoholové kapsle, nebo měl na mysli i vliv lektvaru? Jak o tom, co všechno říkal a dělal pod jeho vlivem, přemýšlel, znovu se mu do tváří nahrnula červeň. Aby změnil téma, raději se zeptal: „Mohl byste si změnit tvář? Tahle mě rozptyluje."

Severus neřekl ani slovo, ale zvedl hůlku a jeho rysy se postupně měnily, až se před Harrym objevila ta stejná tvář, jakou si Harry pamatoval z posledních dnů ve vězení. Při pohledu na ni měl Harry neodolatelnou chuť vlézt Severusovi do klína a políbit ho. Asi bylo dobře, že tuhle tvář Severus nenosil neustále. „Změníte si ji někdy zpátky natrvalo?" zeptal se.

„Pokud budu vědět, že veškeré nebezpečí pominulo..." řekl Severus hlasem, ve kterém jasně zaznívala pochybnost, že k tomu vůbec někdy dojde. „Je tu příliš mnoho Smrtijedů, kteří mě staví zodpovědným za Voldemortovu porážku. A navíc se za mě v případě problémů nepostaví Ministerstvo, jako by to udělalo u vás.

„Ale ano, postavilo. Můžu –"

„Nehodlám to riskovat," přerušil ho Severus. „Navíc, Dimitri může infiltrovat různé skupiny Smrtijedů mnohem snadněji než Severus Snape. Tihle Valpuržini rytíři..." Pohlédl dolů na své pití a zamíchal v něm kostky ledu. „Věděl jsem o jejich existenci už dřív, ale nikdy jsem se jimi nezabýval, protože jsem si myslel, že pro vás nepředstavují žádné nebezpečí. Jak jsem pochopil, jsou decentralizovanou skupinou a tyto nedávné akce navíc možná provedla jen malá, okrajová frakce, ale na tak malou skupinu se chovali dost odvážně."

„I malé skupiny mohou představovat hrozbu, pokud jim na něčem doopravdy záleží," poukázal Harry.

„Právě proto se mi nezdá, že by jen chtěli vysvobodit své stoupence z Azkabanu..." Severus poklepal prsty na sklenici. Jeho oči se dívaly skrz Harryho – hleděl jeho směrem, ale myšlenkami byl jinde. Harry věděl, že je příliš chytrý, než aby mohl jeho domněnky odmítnout jen jako paranoiu, i když sám nikdy neviděl žádný přímý důkaz, že by Valpuržini rytíři byli stále aktivní.

Aby Severusovi pomohl s myšlenkami, zeptal se: „K čemu jinému by mě mohli potřebovat? Kdyby to opravdu udělali ti Rytíři, proč by chtěli zrovna mě?"

Severus se na něj podíval s nechápavým výrazem na čele.

„Jediné, k čemu mám přístup a co žádný jiný bystrozor nemá, jsou relikvie smrti a –"

„Bezová hůlka," řekl Severus a napřímil se v křesle. „Kde je?"

„V hrobě profesora Brumbála –"

Severus se postavil a povýšeně zvedl obočí. „Vy jste ji prostě jen tak nechal v jeho hrobce?!"

Dříve by svá slova v takové situaci jistě doplnil i řadou urážek. „Nemohou mi ji sebrat," řekl Harry klidně, aniž by se pohnul ze svého místa na pohovce. „Veřejně se ví, že jsem obklopený Brumbálovou armádou a že jsme spolu bojovali. Strávili jsme hodiny a hodiny nacvičováním soubojů v různě namíchaných dvojicích. Kterýkoli ze členů teď může mít nad hůlkou kontrolu."

„Vlády nad ní se nemůžete jen tak dobrovolně vzdát," řekl Severus a zabloudil prsty k vlastní hůlce uschované v hábitu, jako by si bezděčně vzpomněl, jaké to bylo bezovou hůlku vlastnit. „Její loajalita se nezměnila, dokud jste mě skutečně nepřemohl."

„No, snažil jsem se." Harry se postavil. „Myslíte si, že Valpuržini rytíři věří tomu, že kontrolu nad ní mám stále já?

„Na jejich místě bych si to myslel." Severus vykročil z místnosti. „Musíme se ujistit, že tam ta hůlka pořád je."

Harry ho následoval. „Nikdy jsem nikomu neřekl, kam jsem ji uložil. Rozhlásil jsem, že jsem ji po těch soubojích přelomil vejpůl a zahodil, abych měl jistotu."

V pokoji pro hosty Severus sebral svůj cestovní plášť a přehodil si ho přes ramena. Pak otevřel prádelník a začal kapsy hábitu plnit různými lahvičkami.

„Kdo čekáte, že nás napadne?" zeptal se Harry pobaveně.

„Nikdy nepodceňujte své nepřátele." Severus si změnil rysy zpátky na dimitriovské a obrátil se k Harrymu. „Měl bych jít sám. Je to příliš –"

„Jako bych vás nechal jít samotného." Harry vstoupil do místnosti. „Vím přesně, kde hůlka je, a můžu nás přemístit přímo k ní, až opustíme byt."

Severus mu věnoval uznalý pohled. „Pamatujete si, co jsem vám říkal o přemisťování."

Harry se na něj podíval, jako by byl hloupý. „Proč bych neměl? S nikým jiným jsem se o to nepodělil, a opravdu velké vzdálenosti jsem nezkoušel od té doby, co jsem si při útěku z vězení způsobil lehký odštěp. Ale kdybych potřeboval, můžu se přenést přímo do Bradavic."

Severus se usmál a jeho potěšený výraz byl tak nakažlivý, že si Harry nemohl pomoct, ale musel se zašklebit jako idiot.

Severus pak řekl: „Jen nemnozí by si troufli to riskovat."

„Jsem nebelvír." Harry k němu natáhl levou ruku, zatímco druhou vytahoval hůlku, aby z bytu odstranil protipřemisťovací ochrany. „Vezmu nás kousek stranou, čistě pro případ, že by nás někdo špehoval." Odmlčel se. „Měl bych si vzít svůj neviditelný plášť?"

„Ne." Severus Harryho nataženou paži pevně, ale přesto jemně stisknul. „Jakmile přistaneme, okamžitě rozmístíme ochrany a štíty."

Harry přikývl, zavřel oči, zkoncentroval se a pokusil se přitom ignorovat teplo, které se mu do těla šířilo z místa, kde se ho Severus dotýkal. V mysli si jasně představil Albusův hrob, a oba je k němu přemístil.

Jakmile se jejich nohy znovu dotkly pevného povrchu, rozdělili se a seslali veškerá potřebná kouzla. Nepotřebovali mluvit. Harry okamžitě začal pracovat na bariérách kolem, zatímco Severus sesílal detekční kouzla. Vydal se směrem k hrobu, zatímco Harry ho obcházel. Měsíc zakrývaly mraky, které poskytovaly jen velmi málo světla, ale od doby, co Harry tak špatně reagoval na zavázané oči a prošel Snapeovým výcvikem, se v práci při malém nebo dokonce žádném zdroji světla docela zdokonalil.

Bradavice stály kousek od nich, zahalené nízko rozprostřenou mlhou. I když byly letní prázdniny, v oknech zářilo víc než jen pár svic. Harry si pomyslel, že tohle je to místo, kde to všechno začalo. Jaký to začátek! A přitom si tehdy ani v nejdivočejších snech nedokázal představit, že jednou znovu skončí právě tady a právě tak.

Ale tohle přece ještě nebyl konec, ne? I přes všechny své chyby a temné stránky Severus Harrymu nesčetněkrát dokázal svou péči i oddanost. Odešel, protože se obával povahy jejich vztahu – stejně jako Harry na začátku. Jenže on měl spoustu přátel a dobrých terapeutů, kteří mu pomohli pochopit, že jeho touhy jsou přirozené, ne vynucené pobytem ve vězení a tím vším, co se v něm stalo. A měl schopnost odpouštět. Na určité úrovni tedy bylo to, co se odehrálo ve vězení, pro Severuse mnohem těžší než pro Harryho. Byl nucen ubližovat muži, kterého miloval, bál se, že ho navždy poškodil, a nikdy si neodpustil...

Harry nebyl žádná naivka. Severus učinil ve svém životě spoustu špatných rozhodnutí a v určité chvíli Harryho nenáviděl právě tolik, jako Harry nenáviděl jeho. Svého času to byl naprostý parchant.

Ale zároveň byl odhodlaný chránit Harryho život, a neváhal za něj položit ani ten vlastní. Dokonce i teď zatvrzele odmítal upřednostnit svůj život před jeho.

Severus se postavil vedle Harryho.

„Nechybí vám váš starý život?" zeptal se Harry sklíčeně.

Severus se na chvíli zamyslel. „Ne. Musím nosit cizí tvář, ale můžu konečně žít jako já." Podal mu bezovou hůlku. „Zkuste ji."

Harry si ji od něj neochotně vzal. Instinkt mu přesně napověděl, co má očekávat, a když seslal Lumos a vyrazilo oslepující světlo, zaklel.

„Nemůžete se jí dobrovolně vzdát," řekl znovu Severus, téměř obdivně.

„Víte, co to znamená," řekl Harry a ustoupil o několik kroků.

Severus zvlnil rty a vytáhl vlastní hůlku, připravený zaútočit. „Žádná omezení."