Jako první bych chtěla poděkovat všem čtenářům, kteří to dočetli až sem a doufám, že vás to bavilo.

Za druhé bych chtěla poděkovat všem, kteří mě v psaní téhle šílenosti podporovali a pomáhali mi realizovat mé nápady.

Dále jsem vděčná ne mojí, ale i přesto milované šeltičce, která mi ten nápad vnukla.

Někdy v blízké době budu psát pokračování s názvem „Osudové setkání".

A teď bych chtěla pár věcí dovysvětlit:

1) význam jmen postav:
-Hlavní hrdinka Gabriella má své jméno podle mojí oblíbené brazilské herečky a zpěvačky, Gabrielly Di Grecco. Jinak v tom žádný hluboký význam není.

-Jméno Letícia znamená v portugalštině „radost".

-Jméno Lara je „světlo".

-Vivien znamená „živost", když to převedeme do podstatného jména.

-Joyce samozřejmě není nic jiného než „šťastná" nebo taky „štěstí", ale to spíše evokuje jméno Lucky.

- Ellen rovná se „zář" neboli „zářící".

-Chlapecké jméno Kaylan znamená „krásný". Dle mého názoru je to jedno z nejzajímavějších jmen, které jsem v souvislosti s brazilskou kulturou objevila.

- U jména Ariel jsem toho moc nenašla. Zkrátka mám ráda příběh o Malé mořské víle. V podstatě by její jméno mělo znamenat něco jako „zvláštní minulost" nebo „zvláštní příběh".

- Šeltie Dreamy mě napadla v souvislosti s mojí oblíbenkyní Dreenkou. Mimo to, je to jedno z nejčastějších psích jmen.

- Amara Sousa, Alessia Sousa, Diego Silva, Thomas Awbrey taktéž nemají žádný hluboký význam.

- Většina lidí v Brazílii je věřících, tudíž jsou pokřtění a mají dvě křestní jména.

2) Příjmení:
-V Brazílii mají trochu jiná pravidla pro příjmení, než u nás v Čechách.
Zatímco tady je pravidlem, že dítě získává příjmení po otci, tam je zvykem, že dítě zdědí příjmení po obou rodičích. Jako první se píše matčino příjmení a jako druhé to otcovo. Přesně naopak to mají třeba ve Španělsku.
Např. Gabriella Larissa Lima Rodrigues. Když to rozklíčujeme, tak matka je Lara Lima a otec v tomto případě Lucas Rodrigues. To zbylé je druhé křestní jméno.

- I když píšu, že je Gabriellina matka královského původu, dala jsem jí normální příjmení. Jeden z důvodů je, aby to nebylo tak nápadné.

3) Poznámky ke královskému rodu:

- Česká hraběnka Alžběta Dobřenská z Dobřenic ( Francouzi si ji trochu přejmenovali na Elisabeth Maria Dobržensky de Dobrženicz ) měla velmi zajímavý a originální příběh, a popletla hlavu nejen brazilskému princi, ale i samotné Brazílii. Narodila se 7. prosince 1875 v Chotěboři, což je na Vysočině. Byla jedinou dcerou Jana Václava Dobřenského a jeho manželky Alžběty Kotulínské z Kotulína. Sice byla v rodině jediná dáma, ale měla tři starší bratry - Jana Josefa Dobřenského, Otakara a Jaroslava. Později do rodiny přibyl i jejich mladší bratr Karel.
Alžběta se s brazilským císařem Pedrem de Alcântara seznámila v roce 1900, když studoval na vojenské škole v tehdejším Rakousku-Uhersku.
Pedra okouzlila nejen svou půvabnou krásou, ale i svým talentem na jazyky. Uměla mluvit i psát česky, anglicky, německy, francouzsky a portugalsky ( já bych na jejím místě tu němčinu vyměnila za španělstinu:-)).
Krom nadání na jazyky bylo také jejím koníčkem malování.
Pedrově matce Isabel se Alžběta moc nezamlouvala, a tak se rozhodla učinit svému synovi nabídku: Jestli se chce s Alžbětou oženit, musí se vzdát všech svých práv na brazilský trůn a to ve prospěch svého mladšího bratra Luise.
Nakonec se tak stalo. A to 14. listopadu 1908. Měli spolu pět dětí a nakonec se přestěhovali do Brazílie.  Nejstarší dcera se jmenovala Isabella. Ta si vzala francouzského hraběte Jindřicha Orleánského.
Alžběta zemřela v roce 1951 v sedmdesáti šesti letech a spolu se svým manželem je pochována v mauzoleu sv. Petra z Alcantary v Petrópolisu.
Pedrův bratr Luis se oženil se sicilskou princeznou Marií Piou z rodu Bourbonů. ( Achjo, já se prostě pokaždé dostanu k Marii Antoinettě🤣)
Příběh Alžběty Dobřenské mi přijde fascinující. Je neuvěřitelné, že prostá česká šlechtična dokázala okouzlit brazilského prince. Krom toho je to jeden z příběhů, který nekončí tragicky. Naopak, až moc pohádkově. Třeba oproti Marii Antoinettě, Anně Boleynové nebo Roxolaně.