Isla kousek po kousku odrýpávala podivnou šedou hmotu, když ji Mick jemně odstrčil a pokusil se cihlu vyjmout. Posadil se na zem, nohama zapřel o zeď a vší silou zatáhl. Něco uvnitř křuplo, Mick si lehl na záda, kámen mu vylétl z ruky a roztříštil se o protější zeď. Ven se vyvalila masa vody, která ustala až po dvou vteřinách.

,,Ta díra je strašně malá... Já tam ruku nenarvu." Sykl Mick. Opravdu, odlomil se jen kousek. Aifa se k němu násilně prodrala a podívala se do otvoru. Ucho přitiskla na stěnu a ruku strčila dovnitř.

,,Ááááá!" Zapištěla a rychle ji zase stáhla. Začala skákat jako zběsilá, točila se a klepala končetinami.

,,Co se děje?!" Přiskočila k ní Cam.

,,Sundej to ze mě!" Zaskučela Aifa. Isla přimhouřila oči, když spatřila, jak po dívčině rameni něco leze.

,,Má na sobě tarantuli!" Ukázala. Aifa zakňučela, na zádech cítila návaly horka a chladu. Jade byla rychlejší, než ostatní. Proběhla okolo Aify a popadla uvolněnou cihlu.

,,Ani se nehni!" Aifa se pokusila strnout, pevně stiskla víčka a semkla rty. Isla viděla, jak si to ohromný, tmavě hnědý pavouk šine svými velkými, chlupatými nožkami po Aify noze. Lezl níž a níž, dokud nebyl u konce jejích tříčtvrťáků. Párkrát si otřel makadly kusadla, Isla na nich spatřila kapičku jedu. A pak...

,,Jau, ono mě to kouslo!" Zavřeštěla Aifa, když se do jejího masa zabodl pár ostrých černých zubů. Vykopla nahou vysoko do vzduchu, pavouk přeletěl místnost. Jade se na něho pokusila hodit cihlu, nebo ho zadupnout, ale marně. Obratně kličkoval, mířil k ostatním. Isla a Noir vyskočili na seno, Cam se rozutekla na druhou stranu. Tarantule znenadání zatočila a proklouzla mezi mřížemi ven.

,,Aifo! Pomozte mi!" Jade držela v náručí bezvládné tělo. Cam k ní přiskočila a pokusila se Aife nahmatat na vnitřní straně zápěstí pulz.

,,Žije, ale nevypadá to moc dobře..." Zkonstatovala při pohledu na rudý otok. Mick už byl u nich, Noir se přidal. Isla zaostřila na prasklinu.

Ten pavouk tam přeci nemohl jen tak být, vždyť tam byla voda! Spousta vody!

Isla si dřepla a s odporem do průrvy strčila ruku. Zavřela oči ve snaze si lépe představit terén. Zašmátrala, jestli má skulina nějaké dno, ale mezi prsty pocítila pouze zbytek kapaliny. Šla paží hlouběji, byla vevnitř po předloktí, když o něco zavadila. Trochu ucukla pro případ, že by se jednalo o další chlupatou bestii, srdce až v krku. Jenže tenhle povrch byl jiný. Hladký, studený, opracovaný, nejspíš kov.

Zkusila to tedy znovu a nahmatala štíhlý proužek. Ten se rozhoupal. Sevřela jej v dlani a pokračovala výš. Předmět byl zakončen kroužkem, nejspíš visel na háčku. Zatáhla směrem k sobě. Nic. Tak na druhou stranu. Zatnula zuby, jelikož se trochu odřela. Věc povolila. Isla ji pevně polapila a pomalu vytáhla ven.

Otevřela oči i dlaň.

,,Micku! Micku! Micku!" Rozeběhla se k hloučku svých spoluvězňů.

,,Co je zas?!" Otočil se otráveně Mick. Isla mu zamávala klíčem před obličejem. Okamžitějí ho vytrhl.

,,Kdes to našla?"

,,Tam, odkaď vylezl ten pavouk." Teď zpozorněli všichni, až na Aifu. Ta vypadala, jako když spí. Klepala kosu, přes tělo měla přehozený Jadin svetr, nad kousnutím silou utržený proužek látky z Mickova trička, aby zaškrtili ránu.

Mick váhavě přešel k zámku a nesměle do něho klíč strčil. Pasoval, zkusil jím tedy otočit. Ozvalo se cvaknutí, mříže se daly do pohybu.

,,Islo, chápeš, co jsi udělala?!" Zajásala Cam. Isla ale smutně svěsila hlavu.

,,Aifa by ho vytáhla, kdyby ji nekousnul ten pavouk." Pronesla.

,,Na co čekáte? Jdeme!" Vyřítil se Mick z cely jako neřízená střela. Ostatní pokračovali obezřetněji. Noir držel za ruku Aifu a palce přejížděl po jejím hřbetu. Isla se rozhlížela. Z ničeho neměla takový strach, jako z chlupatých, osminohých věcí a když věděla, že tady běhá jedna extrajedovatá příšera... Znenadání vrazila do zad stojícího Micka.

,,Jau!" Promnula si čelo. Nikdy by neřekla, že lidské maso je tak tvrdé.

,,Koukejte." Ukázalo se, že ta zlatá věc, co Aifa zahlédla, je vlastně svazek pěti klíčů. Každý z nich byl opatřený ozdobným očkem na pověšení.

,,Co to je?" Nadzvedla jeden Cam. Noir se zarazil.

,,Co se tamhle píše? Já to nevidím." Zaskučela kývl směrem ke zlaté cedulce nad obrovskými, dvoukřídlými dveřmi. Cam si odfoukla z čela pramínek vlasů, až se zvířil prach usazený všude kolem, a začala číst.

,,Ty, kdož vstoupíš, vybrán jsi jest,

v sázku dáváš život i svoji čest.

Jen jeden klíč, vybrat si musíš,

svoje štěstí brzy zkusíš.

Vítej, hra právě začíná,

tvůj tým, jest, jediná rodina.

Až připraven budeš, otevři,

na dobré rozhodnutí nezanevři.

Velký pozor, nebezpečí a nástrahy,

předčí tvé největší obavy..." Zakončila a poklepala si na zuby. Mick sundal svazek a prohlédl si pozorně klíče. Všechny ze zlata, avšak na každém něco jiného. První byl v rovné části posetý vyrytými dvojkami, další trojkami, pětkami, šestkami a sedmičkami. Chyběla čtyřka a jednička.

,,Hele, to jsou zvířata!" Ukázala Isla na klíč číslo sedm. Mick si prohlédl ornamenty. Opravdu. Připomínaly ptáka. Dvojka zase jelena, trojka lišku nebo vlka, to nebyl schopen rozeznat, pětka koně a šestka netopýra.

,,Mně se líbí tenhle." Přejela Isla po sedmičce. Cam a Noir si vybrali za svého favorita trojku, Mick souhlasil s Islou.

,,Jade, máš rozhodující hlas." Hlesla Cam. Jade si všechny klíče prohlédla.

,,Dvojka."

,,Tak jsi automaticky prohrála. Buď trojku nebo sedmičku." Jade si povzdechla a pokrčila rameny. Jako jediná stála, protože držela v náručí Aifu.

,,Tak trojku." Protočila oči. Isla nafoukla tváře. Mick našpulil uraženě rty.

,,Ne, vážně. Berem trojku a jdeme." Zavelela Jade, poté se podívala na Islu.

,,A ty splaskni bublino." Usmála se. Mick opatrně sundal trojku a zkusil ji zasunout do klíčové dírky. Nepasovala.

,,Ehm... Einsteine?" Odkašlala si Cam a vzala za kliku. Před nimi se otevřela chodba, po pravé i levé straně byly troje dveře a na konci uličky ještě jedny. Na vrchní polovině bylo vždy jedno výrazné číslo. Od jedničky do sedmičky. Dveře s číslem jedna měli modrou barvu, ty s čtyřkou žlutou.

,,Chybějící čísla mají barevné dveře." Pípla Jade, jen kdyby si toho někdo náhodou nevšiml. Isla se prodrala do popředí. Na levé straně našla trojku. Noir vytrhl užasle stojícímu Mickovi klíč a zasunul jej do zámku. Oba polekaně uskočili, když zaslechli pípání. Dřevo začalo blikat barvami duhy. Růžová, černá, bílá, svěže zelená, tmavě modrá, fialová. Nakonec se zastavily u barvy oranžové. Zase to otravné zavrzání, klika se sama od sebe pohnula a dveře se otevřely.

,,Tak jdete?"

,,Je to nebezpečný..."

,,A znáš jinou cestu?" Mick se odvážně vydal vpřed, za ním i ostatní. Šli neslyšně, bez jediného slova, ticho narušovalo jen klapání podrážek. Zde to bylo úzké, Jade a Mick museli jít bokem.

Isla dumala, v té tmě sotva rozeznávala obrysy, bála se, že každým okamžikem se něco vynoří ze stínu a otráví ji, nebo dokonce unese. V hlavě si pořád přehrávala tu podivnou báseň na dveřích.

Ty, kdož vstoupíš, vybrán si jest,

v sázku dáváš život i svoji čest.

To ji děsilo nejvíc. V sázku dát život... Kde se to vůbec ocitla?

Jen jeden klíč, vybrat si musíš,

svoje štěstí brzy zkusíš.

Kam to asi vede? Vroucně doufala, že ven.

Vítej, hra právě začíná,

tvůj tým, jest, jediná rodina.

Cam, Noir, Aifa, Mick, Jade. Nyní jsou tým? Co to znamená? Jsou v nějaké show?

Až připraven budeš, otevři,

na rozhodnutí nezanevři.

Velký pozor, nebezpečí a nástrahy,

předčí tvé největší obavy...

Je vůbec připravena...?

Ahoj, tak jsem zpátky... Co myslíte?