Speciál kde se stane nečekané, proto si myslím, že by měl být tady když tam najdete postavy z této povídky.

Běžela jsem, jak mi to jen moje krátké nohy dovolovaly. V rukách svírám papírové desky a slyším, jak vesele cinkají propisky s klíči v pekelné díře, kterou nazývám kabelkou. Uhýbám pár lidem, kteří na mě překvapeně hledí. Možná je to pro to, že mě nikdy neviděli běžet, a nebo kvůli tomu, že v našem malém městečku se moc povyku nestrhne.

Šátek za mnou mírně vlál a mě píchalo v boku. Vlastně kecám, tak rychle běžet neumím, jen mě pálilo v plicích, až jsem sípala. Proběhla jsem přes cestu a zabočila do jedné z uliček, kde jsem věděla, že je schovaná menší kavárna.

Venku přede dveřmi jsem se zhluboka nadechla, něco mě donutilo se rozkašlat. Ledový vzduch mým rozpáleným plicím neudělal moc dobře. Popotáhla jsem si legíny, které mi opět sklouzávaly a pokusila se nasadit co nejodhodlanější sebevědomý výraz. Za chvíli budu čelit své téměř jisté smrti. Nádech, výdech a otevřít dveře.

Místo hlasité vřavy mě ohromilo ohlušující ticho.

Jediným zvukem vlastně byla ztlumená televize, která byla připevněná na zdi. Kývla jsem na pozdrav barmance a stanula před stolem smrti. Pohledem jsem sklouzávala po partii dvanácti lidí. Takhle různorodou sortu můžete vidět málokde. Jediné co mě zarazilo, bylo to, že seděli tak jak měli, povídali si maximálně mezi sebou.

Úplně vlevo seděla Timea, tmavé kaštanové vlasy se ji vlnily kolem tváře a hypnotizovala pohledem hrníček, který svírala v rukách. Její růžový svetr mě mírně pobavil, hlavně že měl na sobě mnoho malých černých smajlíků. Její smutný výraz mě ale zarazil.

Pohledem jsem probodla Lethy sedící vedle ní, která jen pokrčila rameny a protočila na mě oči. Dnes měla vysoký culík a červenou halenku, která jen podtrhovala bělost jejích vlasů. Těsně vedle ní seděl Raoul, jehož tmavé obočí bylo spojené a mračil se na Daniela s Rayanem sedících naproti stolu, toužebné vibrace rezonovali ve vzduchu a mně se z toho dělalo mírně nevolno.

Joshua hleděl na televizi s překříženýma rukama na hrudi a o jeho rameno se uvolněně opírala Sára, která cosi ťukala do telefonu. Zamračila jsem se, když jsem si všimla, že její rezavé vlasy nahradily krátké černé.

Ale co mě nepřekvapilo nejvíc, byla trojice Natali, Anita a Kat, které si vesele něco štěbotaly i když celkem potichu, házeli přitom spiklenecké pohledy na Alaiona, který se snad mračil na každého krom Meredith, která toužebně svírala hrnek kávy a tvářila se jako kdyby před sebou měla božstvo.

Povzdechla jsem si.

Tohle bude těžký den.

„Čau všichni, určitě víte, proč jsem vás všechny zavolala," oznámila jsem jim do éteru, zatímco jsem si dávala dolů bundu.

„Protože zas nemáš co dělat?" ozval se otráveně Joshua a já zatím před sebou rozprostřela papíry.

„Ale vůbec, mám toho na práci dost," důležitě jsem mu oznámila poté, co jsem si objednala stejnou kávu jakou má Meredith, která mi za to věnovala milý usměv.

„Chci vám teda říct, že dnes..."

„Máš narozeniny," ozvalo se sborově od všech.

„Fajn, když jste takový chytrolíni, tak určitě víte, co nás čeká," oznámila jsem a dala důraz na to, aby pochopili, že nepřijmu žádný odpor.

„Speciál," nadšeně zavýskla Anita. „ Budeme tam my dvě s Natali, hodně chlapů, kopa třpytek, skvělá párty," nadšeně začala gestikulovat a já se jen pobaveně zašklebila na Natali, která se tvářila, jako kdyby spolkla citron.

„Mě bys mohla vynechat," oznámila mi Sára bez toho, aby odtrhla pohled od mobilu.

„Proč letošní speciál nemůže být v coffee shopu, nebo nějaké kavárně?" zeptala se mě Meredith.

„Vy mě vůbec nerespektujete," zavrčela jsem si sama pro sebe. „Tohle je speciál, takže áno, bude v kavárně a ne Anito, žádné sexy lesklé šaty na tobě nebudu opisovat a bohužel Sáro, musíš se s tím smířit. Lidi si tě oblíbili, takže tady budeš," na odpověď se mi ozval hromadný povzdech.

„Mám otázku," začal Raoul. „Proč jsou pořád tady ti dva?" ukázal prstem na Daniela s Rayanem. Já jen opět protočila panenkami.

„Protože se o ně lidi zajímají, to je snad jasné. A hlavně, brzy vám oddych skončí, budeme totiž v Bestii pokračovat. V závěru sezení vám rozdám plány na nový rok, abyste věděli, jak naložit s volnem. Upozorňuji, kdo mě bude otravovat ve snech, tak na to doplatí, je to jasné, Alaione?"

Meredith pustila hrnek a probodla Alaiona pohledem, po dlouhé době jsem viděla, že znervózněl, samotnou mě to překvapilo.

„Je něco co bys mi chtěl říct?" zeptala se ho důrazným hlasem. Jo holka, to jsem tě dobře naučila.

„Já jen možná že za ten vyvražděný tábor, no..."

Meredith se už nadechovala, když jsem nad tím mávla rukou. „Ty mu to vrátíš," řekla jsem jí a spiklenecky na ni mrkla. Bylo fajn vidět Alaiona zblednout.

„Co po nás teda chceš?" zeptal se mě Daniel.

„Najprv bych Vám ráda představila novou členku vašeho týmu," nadšeně jsem ukázala na Timeu a všechny pohledy se upřely na ni.

„Nebyla nejdřív blondýna?"

„ Jak to že je už tady?"

„Přece jsi..."

„Jo jo jo já vím! Měla být v jiném příběhu a jinak trošku vypadat ale známe to, že jo? Takže tohle je Timea a bude v příběhu Volaní měsíce. Myslím si, že nástup bude ideální, až si svoje odkroutí Natali. Ať nemusím moc čachrovat."

Ozvalo se sborové ahoj, které nedoprovázelo mnoho nadšení.

„Za chvíli budeš tyhle sezení muset uspořádat v basketbalové hale," poznamenala Natali. Koutkem oka jsem si všimla jak se Alaion nahnul k Meredith a něco ji pošeptal. Evidentně mu vysvětlovala co je basketbal.

„Dnes, moji milí, nechám vaši minulost na pokoji, alespoň trošku. Dáme si menší kvíz. Něco napsali čtenáři, co vás mají rádi, i když u některých z vás se divím jak je to možné a zbytek jsem si prostě vymyslela, protože mám ráda, když trpíte," nadšeně jsem rozprostřela papíry s vytištěnými otázkami.

„Položím vám otázku a vy mi na ni odpovíte, nic víc po vás nechci, rozuměno?"

„Vážně tě baví trávit narozeniny s námi?" zeptala se Sára a já nad ní mávla rukou.

„Takže Sáro, tak krásně sis naběhla," poraženecký povzdych mi dal najevo, že není nadšená, že jsem začala s ní. Projela jsem prstem k první otázce, co jsem pro ni měla.

„Tuhle otázku položila Meredith, a to jestli tě baví tvoje práce," ďábelsky jsem se na ni usmála, jenže ona nasadila svůj profesionální výraz, který jsem nesčetněkrát viděla nebo spíš popisovala.

„Nevím, jestli to Meredith myslela jako v muzeu nebo v podsvětí, ale ano, moje práce mě baví. Dlouhá léta předtím jsem se zajímala o historii a celé její pojetí, bohužel práce pro podsvětí už není taková zábava, tak jsem o ni nestála a bohužel jsem kvůli tomu přišla i o svou vysněnou práci."

„Jo, dobrá Sáro, to stačí. Máme toho ještě dost a myslím si, že jsme pochopili, že svoji práci máš ráda. No dobře, ještě se Meredith ptá, jak si k té práci přišla a jaký je tvůj životní sen," trpitelsky jsem se zahleděla na Joshuu, který protočil očima, a já se tomu musela zasmát.

„Ebino, posloucháš mě?"

„Já? Co? Jasné, že tě poslouchám."

„Co jsem říkala?"

„Jejda Sáro, já tam napíšu něco z tvojí historie po střední škole a vysvětlím to, spíš odpověz na ten životní sen," protočila jsem očima.

„Ten jsem já, ne?" ozval se Joshua a já musela opět tlumit svůj smích.

„Tak to vůbec, ten mi laskavě Drake pěkně zničil. A víte co? Smějte se někomu jinému," Sára popadla svoji bundu a odešla. Překvapeně celý stůl hleděl, jak se zabouchly dveře.

„Vidíš Ebino! Nemohla být trošku míň urážlivá? Tohle já mam na denním pořádku, vše kvůli tobě."

„Bože," hlesla jsem a vytáhla jsem krabičku cigaret, že si zapálím.

„Musíš kouřit i ve speciálu?" rýpnula si do mě Meredith.

Znechuceně jsem cigaretu položila. V duchu jsem pěnila. Jashua všem kývl a vydal se za Sárou. Jak chtějí, já už milá nemusím být.

„Fajn jdeme dál. Alaione?"

„No?" překvapeně se mě zeptal, zapálila jsem si cigáro a labužnicky jsem si potáhla.

„Myslím si, že jsou na řadě otázky pro postavy z osudí," pozorovala jsem, jak blednou.

„Tady je hned první. Ta se mi moc libí. Je od Jillian. Proč se Alaion chová jak největší dement? Hm, tak proč se tak teda chováš?" sladce jsem se zeptala.

Tichý chichot vedle něj propukl v hysterický záchvat smíchu, ke kterému se přidali všichni u stolu. Strašidelný lesk v Alaionových očích mě ani trošku neodradil. „Odpovíš mi?" pobídla jsem ho.

„Protože jsem hormonálně nestabilní."

„Snad nemáš menstruaci?" zeptala se ho Anita a vyprskla při tom smíchy.

„Nenávidím tě za to, že jsi mě to donutila říct," řekl mi s plamennou nenávistí v očích.

„Jak je libo," mávla jsem rukou. „Ale mě je líp," spokojeně jsem se pro sebe usmála. „Přece jim nemůžu teď o tobě vyklopit vše, ne snad? Tak si myslím, že menstruace je dostatečná zástěrka."

„Další otázka na Alaiona, ta sice není tak křupavá, ale taky pobaví. Měl jsi někdy něco s Athirou?"

Všimnu si zkoumavého pohledu od Meredith, celý stůl ztichl a pozoruje tuhle napjatou situaci. Bože jak já tohle miluji, tetelím se v duchu.

„Spal jsem s ní." Řekl bez rozpaků a všem kromě mě poklesla čelist. Všechny pohledy se upřely na něj a pak na mě. Obranně jsem zvedla ruce.

„Co je? Já to věděla."

„Jaké jsou tvé pocity vůči Meredith? Zkus to trochu rozvést prosím," hluboký povzdech, který jsem předpokládala, mi vyloudil další usměv na tváři.

„Je celkem otravná, hlavně naivní, nedokáže se soustředit, plnit příkazy a tak strašně fňuká, až to bolí, ale svým způsobem je rozkošná a někoho mi tím připomíná, takže mám pro ni celkem slabost," šokovaná Meredith na něj hledí a já se bravurně bavím.

„Meredith, musím se tě zeptat ale, co ti chybí ze starého světa nejvíc?" toužebný pohled na kafe snad prozradí vše. „Káva a rodiče, nebo spíš rodiče a káva."

„Meredith, mám na tebe ještě jednu otázku, teď od Tess. Kdybys měla šanci se vrátit ke svému bývalému životu, nechala bys vše za sebou a vrátila by ses?"

Nervózně tiká pohledem po Alaionovi, je vidět že svoji odpověď pořadně promýšlí. „Já si nejsem jistá. Uznávám, že začátky pro mě byly peklo, ale teď, po takové době, to co jsem přežila," střelila pohledem po Alaionovi a zbytek spíš zamumlala do hrnku.

„Co?" zeptala jsem se jí.

„Pokud bych měla častěji kávu a on by byl míň rejpavý a náladový, tak asi ani ne. Rodiče mi chybí, ale v mém světě bych v životě nic takového nezažila, dělám to pro ty lidi a překvapivě mi na nich začalo záležet," sleduji ohromení obou, jak na ně dolehlo to, co řekla.

Přijde mi líto do nich dál rýpat a tak se kouknu na Lethy s Raoulem.

„Tohle je otázka od Victorie. Jaké by bylo, kdybych vám prohodila pohlaví?" musím v duchu poblahoželat Victorii za tak skvělou otázku. Vyděšený výraz Raola mě neskutečně baví.

„Já bych s nimi nespal!" naštvaně bouchne a přitom ukazuje na svoje dva soky. „Ne nechci a opovaž se přidat do pokračovaní nějaké takové kouzla, ona je těhotná! Já nechci být těhotný!"

„Ty jseš těhotná?" zeptá se vykolejeně Daniel.

„Pššt," naznačím mu a pobídnu Lethy.

„Určitě nechci být chlapem, vzhledem k tomu jací se kolem mě pochybují, tak o to prostě nestojím."

Chápu ji a tak jí přikyvuji a pálím další otázku. „Změnila bys něco na svých rozhodnutích a životě, pokud ano tak co?"

Sleduji, jak si kouše ret a mírně se odtáhne od Raoula. „Samozřejmě jsem nadělala spoustu chyb," nejistě koukne na Daniela a já se v duchu modlím, aby tady neprasklo, že čeká dítě i s ním. To tady nesmí nikdy vedět.

„Pár věcí bych upravila určitě. Kdybych nějaké okolnosti mohla předvídat, tak bych ochránila Sola, ten mi v životě chybí nejvíc, i když tam strávil krátkou dobu. Určitě by byl nadšený z toho, že brzy by byl strýčkem," řekne smutně a mě po dlouhé době zamrzí, že jsme ji s Danielem připravili o bratra.

„Danieli jak se má jinak matka? Jaký máte teď vztah?" zeptám se a snažím se u toho tvářit neutrálně.

„Ty to ještě nevíš?" zeptá se mě s předstíraným překvapením. „Je pěkně v kobce, tam kam patří a zůstane tam pěkně dlouho, za to co provedla. Nemá se vůbec co domlouvat za mými zády, moc dobře věděla, jak to bylo domluvené a tak se měla držet plánu." Rayan s sebou při tom prohlášení trhnul, a tak jsem na něj upřela pohled.

„Na tebe mám taky otázku. Co ti nejvíc dokáže ublížit?" upře na mě své modré oči, o tolik chladnější než bývaly.

„Myslíš si, že mě ještě může něco ublížit? Tys mi vzala všechno, rozbila jsi to, zabila, zničila a mě pak strčila do kobky. Samozřejmě za pomoci pár řádků přes mého bratra. Co chceš na to slyšet?" zavrčí na mě podrážděně.

„Rayane, běž, pokud se vůči mně nedokážeš ovládat. Všichni se s tím naučili žít a ty budeš muset taky. Nemáte na výběr," zahřímala jsem co nejautoritativnějším hlasem.

Bez zaváhaní zmizel. Ne... doslova se vypařil. Párkrát jsem musela zamrkat, než mi došlo, že jsem toho docílila já. Projela jsem si rukou po tváři.

„Omlouvám se za to, co jsem teď provedla. Bohužel někdy se ani já nedokážu zcela ovládat... takže, kde jsem to skončila? Jo Raoule, jaké je to vyhrát? Být tím, kdo získal Lethy?"

„Jsem za to rád. Budeme mít dvě krásné děti, jen budeme muset popracovat na její kondičce, ale nemůžu si stěžovat na nic. Naplánovala jsi to báječně, a nedělej si starosti, on se s tím časem srovná." Věnuje Lethy bozk do vlasů a ona se vyhýbá mému pohledu.

„Dobře, zbytek může jít, poprosím jen Timeu, Natali a Kat aby zůstali. Jinak všem chci poděkovat za báječnou spolupráci v tomto roce. Uvidíme se po novém roce, takže si dopřejte oddych, naberte síly a pak se do toho pustíme. Jo a Lethy, nás čeká opětovná korekce takže mi budeš muset píchnout."

Protočí oči nad mým dvojsmyslem a odchází i s chlapy pryč. Alaion už netrpělivě stojí a pořád po očku sleduje televizi, jako kdyby to byl nepřítel státu, teda koruny. Meredith s hlubokým povzdechem dopije kafe a spolu odejdou.

Zbyly mi tři oběti. Požmolím si ruky a vytáhnu poslední papír, co mi zbyl.

„Takže Kat, chceš svůj starý život zpět?" záludně se zeptám a pozoruji jak nervózně polkne.

„Zní to jak zlověstná otázka od Martinka Klingáče."

„Já vím, ale uhodnout moje jméno, aby ses zachránila, ti nepomůže. Takže jak?"

„Možná i ano, zmatený Daniel a rozporuplné smečky mi občas lezou krkem, ale na druhou stranu jsem daleko od otčíma a to je důležité. Naštěstí vlkodlaci musí poslechnout, proto ne dík, ale ráda zůstanu tam, kde jsem."

„Okey. Drahá Natali, začněme něčím na odlehčení, Kolik jsi měla partnerů? Kolik se jich rozešlo s tebou a s kolika ty?" nahlédnu do papírů, jestli čtu správně, „mimochodem tahle otázka je od Deny. No vidíš, jak tě mají rádi."

„Parterů jako na vztah? To jich bylo sedm, z toho se vlastně se mnou rozešel jeden. Okolnosti nečekaně díky tobě ví celý svět," dodává rozmrzele.

„Můžeš našim čtenářům říct, jak jste se seznámily s Anitou?"

„To je jasné, pověsila se mi na krk a od té doby se ji nedokážu zbavit. Teda vlastně to bylo společným trestem na střední, nějak jsme se přitom daly do řeči, pár dalších průšvihů, za které většinou mohla ona a tak to už zůstalo."

„Děkuji Natali, i tobě Kat. Ještě si tu nechám Timeu, spolu to už zvládneme dokončit."

Obě mě obejmou a já upřu pohled na Timeu.

„Tohle všechno jsou tvoje postavy?" překvapeně se mě zeptá a já pokrčím rameny.

„Bylo jich mnohem víc, některé vybledly, jiné se zvýraznily. Taková Eolin, byla jen matným šedým stínem a teď je na vrchu, jako všichni aktuální. Oproti takové Agátě jsi jen batole v mých představách," řeknu fascinovaně.

„Napadlo tě už někdy skončit?" zvědavě se mě zeptá.

Protřu si unavené oči a nadechnu se, že ji odpovím.

Hledím na přibývající písmena na monitoru a chápu, proč mě štípou oči. Je patnáct minut po půlnoci, za devět hodin to bude přesně dvacet jedna let, co jsem se narodila. Z toho už osm let, které trávím v té kavárně se svými postavami. Mluvím s nimi, hádám se s nimi a je to možná jistý druh schizofrenie ale i přesto jsem šťastná.

„Nechci skončit."

Řeknu nahlas.

Sama pro sebe.

Snad se vám líbil :)