Další kapitola a jedno velké bacha protože je tam vr vr vrrr scéna. Však víte...

Užijte si čtení a děkuji všem za tak ohromnou podporu. Musím přiznate že jsem se prostě do tohto příběhu zamilovala, netušíte co nás s nimi všechno čeká. Ale nebojte zažijeme i nějaké hezé chvýle než jen pády na hubu...

Pohodil mýdlem z ruky do ruky a posadil se na nedaleký kámen.

„Vrať mi to mýdlo!"

„Pojď si po něj," vyzval mě.

Zkřížila jsem si ruce na prsou a dávala pozor, aby ani o kousek víc nevyčnívala z vody. Zamračené pohledy na něj neplatily, jenže mě nenapadal jakýkoli jiný způsob, jak to mýdlo dostat zpátky. Ručník i oblečení bylo příliš daleko. Nebyl žádný způsob jak jednu z těch dvou věcí dostat bez toho, abych vylezla nahá z vody.

„Alaione, dej mi to mýdlo," procedila jsem mezi zuby a dodala, „prosím."

„Dobře," sprásknul rukama a položil ho na kámen vedle sebe.

Překvapeně jsem na něj hleděla. Nečekala jsem, že tak rychle se podvolí. Mělo mi hned dojít, že za tím bude něco víc než jen vyhovení mé prosbě. Jeho ruce totiž směrovaly k černé košili, kterou začal rozvazovat. Jakmile rozvázal uzel, přetáhl si ji přes hlavu a pohodil ji kousek od sebe. Sledovala jsem svaly na jeho těle s mírně pootevřenou pusou.

Tolik jizev pohromadě jsem snad nikdy neviděla. Táhly se mu dlouhé rozšklebené šrámy z ramena na hrudník, ruce místy byly tak bílé, že to vlastně byla jen spleť jizev a několik rovných líní přes břicho. Žádná z nich už nebyla růžová, vypadaly drsné.

Jestli jsou drsné i na dotek?

Spatřila jsem, jak jeho ruce směrují k lemu kalhot, a okamžitě jsem se k němu otočila zády. Neříkám, že nejsem zvědavá na rodinné klenoty. Musela jsem sama sebe v duchu okřiknout kvůli těmto myšlenkám. Slyšela jsem dopad něčeho na zem a pak jen jak mírné vlnky vody narážejí do mého těla.

Udělala jsem pár kroků hloub do vody, abych měla jistotu, že jsem v ní až po bradu, i kdybych se narovnala. Na zádech jsem ucítila horké prsty a polekaně jsem se otočila, nečekala jsem ho u sebe tak blízko. Letmo jsem na něj pohlédla a pak s opět rudnoucí tváří hleděla před sebe.

„Nechtěla jsi náhodou mýdlo?" zašeptal těsně u mého ucha a já cítila jeho tělo kousek od toho mého. Pokud jsem si do teď myslela, že nemůžu víc zrudnout, opak byl pravdou. O záda se mi opřel jeho hrudník a hřál mě takovou silou, jako kdyby mě spalovala horečka. Natáhla jsem za sebe ruku dlaní vzhůru.

„Tak mi ho vrať."

Místo mýdla mě ale chytl za ruku a otočil mě k sobě. I když mi voda sahala po ramena, jemu sahala jen do půli hrudníku. Hleděla jsem na ty bílé jizvy z takové blízkosti. Ani jsem neočekávala, že se mi ta možnost naskytne.

Násilně jsem od něj odtrhla pohled a zaměřila se na jeho tvář. Rty byly stažené do úzké linky, ale přesto jsem je už předtím viděla usměvavé. Z takové blízkosti jsem si konečně mohla všimnout, že kromě dvou velkých jizev tam má i pár menších. Jedna z nich byla schovaná v tmavém obočí. Dokonce jich pár měl i na uchu.

Opatrně si položil moji dlaň na rameno a já ucítila, jak jeho ruka začala putovat po mé paži, až se zastavila na krku. Konečky prstů jeho druhé ruky mě polechtaly na pasu, jemně sklouzly po kůži a pak mě pevně uchopil, aby si mě přitáhl blíž k sobě. Hleděla jsem mu jako kobra polapená v melodií do tváře. Neschopná jakéhokoli útoku nebo obrany.

Začal se ke mně naklánět a pak jeho tvář minul mou. Uvnitř mě se rozlilo zklamání, z plic mi vyšel vzduch, který jsem v sobě držela, a ani jedno jsem si do teď neuvědomila. Lehký dotek jeho rtů na mé klíční kosti ale byl něco, co jsem nečekala.

Horký jazyk projel po té mírně vystouplé kosti.

Na těle mi nabíhala husí kůže.

Vyschlo mi v ústech.

Rty mi putoval po krku a občas jsem ucítila horký jazyk, který vyvolával, že se některé části mého těla sevřely.

Zakousnul se mi do ušního lalůčku.

Něco zašeptal.

Dvakrát jsem rychle zamrkala, abych se probudila z transu.

„První lekce začíná," zašeptal mi do ucha.

Než jsem se stihla vzpamatovat, jeho ruka se sevřela kolem mé paže a druhá mě popadla za stehno. Jakýkoli protest by nebyl dostatečně silný, kdybych věděla, co bude následovat.

Protože ani ne pár sekund na to jsem byla pod vodou.

Kopala jsem kolem sebe.

Snažila jsem se zavřít pusu, ale už jsem ji měla plnou vody.

Potřebuji se nadechnout!

Ať jsem sebou cukala jakkoliv, nijak to nepomohlo.

Nečekaně mě vytáhl z vody.

Začala jsem ze sebe kašlat vodu a lapat po vzduchu, kterého bylo před chvílí málo. Zahlédla jsem pološílený lesk v jeho očích, ale než jsem se stihla vzpamatovat, šla jsem opět pod vodu.

Chce mě zabít!

Jednou volnou rukou jsem se ho snažila chytnout a vytáhnout se nahoru. Jenže bojovat nebylo lehké.

Docházel mi opět vzduch.

Vytáhl mě nad hladinu a první, co jsem udělala, bylo, že jsem se mu omotala kolem těla, jak jsem dostala šanci.

Stál ve vodě, já měla nohy kolem jeho pasu, ruce na ramenou a držela jsem se jako klíště. Alaionovy ruce spočívaly na mých zádech. Čekala jsem teď snad cokoliv.

„Slez ze mě," zavrčel.

„Ani náhodou," štěkla jsem po něm zpátky.

Nevím, jestli to vzal jak pobídku, ale doslovně mě ze sebe vypáčil. Přistála jsem opět ve vodě, jenže teď mě pod ní už nikdo nedržel. Hned jsem se dostala nad hladinu, jakmile jsem pod nohama ucítila zem a mohla se postavit.

Stála jsem ani ne metr od něj, ale on se ke mně jen otočil zády a vytáhl mýdlo z vody. Začal se mydlit, jako kdyby se nic nedělo, a já ho s vytřeštěnými očima sledovala.

„Co to jako mělo znamenat?" zeptala jsem se naštvaně doufajíc v odpověď.

„První lekce – topení," oznámil mi a já nepřestávala zírat na jeho záda, na která jsem se snažila propálit díru svým pohledem.

„Topení? Ty ses úplně zbláznil!" zakřičela jsem.

Pokrčil rameny, jako kdyby se o to vůbec nezajímal.

„Proč jsi mě topil? Jaký to mělo význam?" dorážela jsem dál.

„To, že nedokážeš ani základní věc – nadechnout se v pravý čas," řekl a věnoval mi posměšný pohled. „Natož, že nejsi schopná v sobě potlačit tak primitivní chování, jako je touha a vášeň."

Čekala jsem cokoliv, ale tohle vážně ne – výsměch. Ta poslední věta pro mě byla jako facka. Ted jsem skoro doopravdy neměla vzduch v plicích. Neměla jsem na tohle žádnou odpověď. Jediné, co jsem ucítila, bylo, jak mě štípou oči – tlačily se mi do nich slzy, které jsem se tady celou dobu snažila neprolít. I ta facka by mi byla milejší než to, co řekl.

Hřbetem ruky jsem si utřela tváře a vyrazila z vody ven.

Popadla jsem ručník, který jsem si okamžitě omotala kolem sebe.

Oblečení jsem posbírala do náruče a vydala se pryč.

„Meredith!" ozvalo se za mnou a já se s nadějí otočila zpátky. Příliš rychle, příliš dychtivě.

Ruka napražena směrem ke mně svírala mýdlo.

„Něco jsi zapomněla," řekl mi s úšklebkem na rtech.

Rychle jsem k němu udělala pár kroku, nehledě na to že jsem ten ručník namočila. Vytrhla jsem mu kluzké mýdlo z ruky a opět se dala na odchod.

V půlce kroku jsem se zastavila a otočila.

„Jsi obyčejný parchant!" zakřičela jsem na něj. Mírné zamračení mu proletělo na tváři.

„Ale mí rodiče se vzali," nechápavě odpověděl.

Idiot!

Hodila jsem po něm mýdlo co největší silou a dala se na útěk.

Dobře no, absolutně se přiznavám že neodkážu stvořit někoho s co i jenom jedním jediným romantickým genem.