JI/JÍ, NI/NÍ

Problém s ji/jí nebo ni/ní je tu snad odjakživa, a přitom není tak těžké si zapamatovat, jak to funguje. Stačí si na onu osobu „ukázat".

Jungkook jí ten sešit nevrátil. → Jungkook ho TÉ dívce nevrátil. Nevrátil ho JÍ.
Jungkook už ji nechtěl nikdy vidět. → Jungkook už TU dívku nechtěl vidět. Nechtěl vidět JI.

Jungkook se na ni podíval. → Podíval se na TU dívku, na NI.
Jungkook o ní mluvil. → Mluvil o TÉ dívce. Mluvil o NÍ.
Jungkook s ní chtěl odejít. → Chtěl odejít s TOU dívkou. Chtěl odejít s NÍ.

Je to jednoduché.

→ Krátké ukazovací zájmeno (TU) = JI/NI
→ Dlouhé ukazovací zájmeno (TÉ/TOU) = JÍ/NÍ

KVŮLI/DÍKY

Je to kupodivu, ale i v tomto ohledu se dost často chybuje. Jak to s těmito dvěma záhadnými slovíčky vůbec je?

Jungkook se DÍKY starostlivosti své matky stal slušným člověkem.
Jungkook DÍKY dobrému úsudku neuvěřil podvodníkům.
Jungkook DÍKY podpoře svých přátel vyhrál zápas.

→ „Díky" se jednoduše používá v pozitivním významu sdělení.

Jungkook KVŮLI spolužákovi zůstal po škole.
Jungkook KVŮLI mizernému platu nezaplatil nájem.
Jungkook KVŮLI své lenosti zmeškal autobus.

→ „Kvůli" se naopak používá zejména v negativním významu sdělení.

POZOR:

Kvůli KOMU/ČEMU, nikoli kvůli KOHO/ČEHO.

Správně: Kvůli mamce, kvůli Jungkookovi, kvůli zácpě, kvůli dešti, kvůli tátovi...
Špatně: Kvůli mamky, kvůli Jungkooka, kvůli zácpy, kvůli deště, kvůli táty...

ČÍSLOVKY

Číslovky jsou strašákem snad všech povídek. Jejich zápis zdá se být záhadou lidstva, přitom ve skutečnosti vůbec není tak těžký.

ČASOVÉ ÚDAJE

Časové údaje se v umělecké literatuře téměř vždy píšou slovem. Číslovky jako takové do povídek nepatří, pokud je lze snadno zapsat slovem.

Bylo sedm ráno, NE 7 ráno.
Autobus přijede za pět minut, NE za 5 minut.
Sejdeme se ve tři odpoledne, NE ve 3 odpoledne a už vůbec se nesejdeme v 15 nebo v 15:00 odpoledne.

Kdy jsou číslovky v pořádku? To je snadné.

Když čísla na digitálních hodinách ukazují přesně 17:42, když se čas na světě najednou zastaví, tak prostě ukazují 17:42 a my nemusíme světu sdělovat, že ukazují sedmnáct čtyřicet dva (ale můžeme, pokud chceme).

Když autobus podle jízdních řádů jezdí v 17:13, 23, 33, 43, nemusíme světu složitě sdělovat, že jezdí v sedmnáct třináct, dvacet tři, třicet tři, čtyřicet tři... (ale můžeme, samozřejmě, a taky můžeme prostě říct, že jezdí co deset minut vždycky na tři, ale to je detail...)

POZOR:

Když chcete sdělit, jak dlouho se něco dělo, s číslovkami pozor. Můžete napsat, že hodina trvala pětačtyřicet minut, můžete napsat, že film byl dlouhý hodinu a půl, můžete napsat, že máte přesně sedm minut na to, abyste doběhli na autobus.

ALE! Povídali si spolu deset minut, nedejbůh ještě 10 minut, a co ještě hůř, ať si proboha nepovídají 10 min. Takhle by to v příbězích fungovat nemělo. Pokud si někdo povídá, čas nehlídá, proto by ho neměl hlídat ani vypravěč, pokud to není nezbytně důležité pro příběh.

Povídali si spolu několik minut.
Povídali si spolu chvíli.
Povídali si spolu dlouho.
Povídali si spolu hodiny.
Povídali si spolu do setmění.
Povídali si do pozdní noci.
Povídali si až do rána.

Máte nespočet možností, jak vyjádřit plynutí času v příběhu. Nekonkretizujte. Nechtě čas prostě plynout. A konkrétní časový údaj? Taky lze, pokud je důležitý:

→ Jungkook opět zkontroloval čas. Stál tady už deset minut a Taehyung pořád nikde.
→ Jungkook s křečovitým úsměvem mrknul na hodinky – už čtyři nekonečné minuty poslouchal moralizační kecy od učitelky – na autobus, který jede za dvě minuty, už nejspíš nedoběhne. Otec ho zabije.

VĚK A JINÉ MĚRNÉ JEDNOTKY

→ Devatenáctiletý Jungkook, dvacetiletý Taehyung, třiadvacetiletý Namjoon, pětasedmdesátiletý důchodce...
→ Osmimetrová propast, čtyřkilometrová dráha, pětimetrová zeď, desetiminutová přestávka, sedmilitrový demižon...

V povídce nikdy nepoužívejte při určování věku nebo délky či množství číslovky, pokud jde o jednoduchá čísla (do stovky, pak už je to na vašem uvážení, protože vypisovat „bylo mu devět set třicet osm let" nebo „do Kanady je to odsud tři tisíce pět set osmnáct kilometrů" je poněkud zbytečné. Vždy se však snažte se tomu vyhnout. Raději napište, že mu bylo skoro tisíc let nebo že do Kanady je to přes tři tisíce kilometrů.

Opět, pokud je ten údaj důležitý, prostě napište, že mu bylo 938 let a jakmile mu bude 939, tak ovládne planetu nebo tak něco...

POZOR:

Existuje jeden jediný správný zápis kombinace čísel a slov. A to je následující:
19letý Jungkook, 3metrová zeď, 1000litrová nádrž, 20vteřinová pauza...

NEEXISTUJE žádný 19-letý Jungkook, ani 19cti letý Jungkook, ani 19-cti letý, ani 19náctiletý, ani 19-nácti letý, ani nic podobného.

NEJSOU 3-metrové zdi, nejsou 5-ti litrové flašky, nejsou 8smi tunové betonové panely...

Co přesně jste tímto způsobem napsali?

19cti = devatenácticti
19náctiletý = devatenáctináctiletý
5-ti = pětiti
8smi = osmismi

To samé platí u řadových číslovek.

Jungkook může být pátý nebo 5. v pořadí, ale nemůže být 5tý v pořadí, nemůže být ani 5.tý v pořadí. Slovně by to znamenalo, že je pěttý v pořadí nebo pátýtý v pořadí.

Policajti Jungkooka chytli 3. nebo třetího, nechytli ho 3tího (třitího) ani 3.tího (třetíhotího).

Jungkook přelezl desetimetrovou zeď nebo 10metrovou zeď, nikoli 10-ti (desetiti) metrovou zeď nebo 10seti (desetiseti) metrovou zeď.