Fabio - tučně
Theo - normálně

Velikonoce za dveřmi, čímpak překvapím zlatíčko? Hmm...Theo je úchylnej na čokoládu, toho bych měl zneužít. A na mě samozřejmě. To musím skloubit.
Vstal jsem brzy, ikdyž byla neděle. Theo spal jako zabitej, takže jsem měl volnou ruku. Už dopředu jsme měl plán, nechtěl jsem ztroskotat jako na Valentýna kdy mě obdaroval on.
Vyrazil jsem do obchodu, obstaral si dost čokolády na vaření a beránka, plus ještě nějaké ozdobné posypy, páč doma nic nebylo. S tím vším se vrátil dom a tiše se křenil, jako čuryna.

Spal jsem poměrně hodně divokým spánkem. Ikdyž jsme si pubertou prolezl, stále mě doháněli mokré sny a to docela často. Klidně i 2x, 3x do týdne.Mhm...ne žebych si stěžoval, ale budit se s pořádným stojanem taky není zrovna jackpot.

Rychle jsem beránka začal zdobit. V troubě se mi zatím dělalo kuře, jehož vůně prostoupila byt a provoněla ho příjemným odérem masa. Sám jsem začínal trochu slintat.
Plně jsem se soustředil na beránka, a to až tak moc, že jsem zapomněl na Thea.

Probudila mě příjemná vůně kuřátka. Miluju pečené kuře...mhmm...
Zvedl jsem se z postele a vydal se po čichu za zdrojem toho blaha. Narazil jsem na  Fabiho, jak tam něco vyrábí či co. Zezadu jsem ho objal a natiskl se na něj svým tělem.
"Dobré ráno pískle..." zabroukal jsem spokojeně a přitiskl svoje rt na jeho záda - tedy spíš na jeho triko.

"Dobré..." zabručel jsem a dál si všímal beránka. Ne, že by byl pro mě důležitější, ale byl jsem do toho tak zažraný a nechtěl jsem to podělat.

"Hej, jsem za tebou hromotluku..." zavrčel jsem trochu dotčeně, že mi není věnována dostatečná pozornost. Zoubky jsou ho lehce kousl do zad, aby si mě všiml.

"Theo, teď ne..." oklepal jsem se a odtáhl se od něj. Jenom jsme to chtěl dodělat, nic víc...

"Hej!" prskl jsem, nafoukl tváře a uraženě odkráčel. To se mi vůbec nelíbilo.

Slyšel jsem, jak práskl dveřmi. Povzdechl jsem si, protože jsem věděl, že zase bude uražený a naprdnutý. Z toho ho ale vyléčí čokoláda...a jeho videohry.

Nakvašeně jsem zapnul svůj počítač a začal pařit nějakou hru. Absolutně jsem nevnímal jakou, což jsme obvykle dělal, když jsem byl naštvaný, takže jsem si ani nevšiml, že jsem překonal svoje rekordy.

"Theo?" zaklepal jsem na dveře, ale neodpovídal. Zkusil jsem otevřít, ale byl zamčený.
"Theo, zlato, odemkni..." zaprosil jsem a čekal na odpověď.

"Ale....já se nezamykal..." hlesl jsem a přiskočil ke dveřím. Zacloumal jsme jimi, ale byly zaseklé.
"Fabi!" vypískl jsem a začal na ně trochu škrábat.

"Uklidni se Theo, všechno je v pořádku...zapomněl jsme je asi promazat." odpověděl jsme mu a snažil se ovládnout svou paniku. Rychle jsem se rozhlédl a hledal nářadí. Do háje...nechal jsem ho asi v práci a ta je teď zavřená...

"Fabi, zavolej někoho!" zavolal jsem. Snad mě odsud dostanou...

"Mám vybitý mobil a nabíječka je u tebe..." zaštkal jsem a přemýšlel. Jak ho dostat ven?

"Já chci ven! Víš, že jsem klaustrofobik!" prosil jsme ho panicky. Sice tohle nebyl žádný stísněný prostor, ale myšlenka být zavřený ve střední místnosti taky nebyla zrovna odvaz.

"Theo, klidni se, všechno bude ok..." uklidňoval jsem ho. Najednou bylo ticho. 
"Theo? Theo!" zabouchal jsem na dveře.
"Ne, to ne...tohle ne..." zavrčel jsem si pro sebe. Theo byl takový astmatik a ve velkém stresu se mu dělalo zle. 

Než jsem stihl odpovědět, začal jsme se dusit. Popadl mě jeden ze záchvatů a moje léky byli v kuchyni.
"Fa-bi!" chrčel jsem škvírou pode dveřma. No jasně, škvíra! Tou se dá něco podstrčit! Aleak mu to říct? Rozhlédl jsem se. Dusivá agónie mě sice zžírala, ale já uviděl jeden z jeho šroubováků. Zbytek měl asi v kanclu, protože jsem celou tašku neviděl. Plazivě jsem se vydal za nástrojem.

"Zlato, odpověz mi..."zkoušel jsem to dál, ale nezabíralo to. Bylo ticho. Začal se mi do těla hrnout adrenalin. Ramenem jsem vrazil do dveří, ale byly moc masivní a silné.
"Vydrž, hned se k tobě dostanu!" zavolal jsem a uštědřil dveřím ještě pár ran ramenem, ale opět marně. Najednou se pode dveřmi objevila špička šroubováku. 

Popostrčil jsem šroubovák ještě více na druhou stranu. Byl maličký, takže se skvěle protáhl pode dveřmi. Doufám, že to pochopí a nevyrazí dveře. Spadl by totiž na mě.

"Chápu..." špitl jsem a rychle si ho vzal. Vyšrouboval jsem dveře z pantů a doslova je vyrval.
"Theo, jsem u tebe...jsem tady..." vzal jsem si toho skřítka do náruče, donesl do kuchyně a podal mu jeho léky.

"Děkuji... špitl jsem, když jsem se konečně nadechl-
"Omlouvám se, neměl jsem tak žárlit..." otočil jsme hlavu pryč. Bylo mi to fakt líto.

"Všechno v pořádku zlato, nic se neděje...jenom jsi mě vyděsil. Koukej, co jsme ti udělal..." políbil jsem ho a ukázal mu beránka.

"Je moc hezký, děkuju..." oplatil jsem mu polibek, ale maličko vášnivěji. 

To jsem si nechal líbit a nadšeně polibek prohloubil.

"Miluju tě..." šeptl jsem mezi polibky a obtočil mu ruce kolem krku.

"Já tebe taky..." usmál jsem se a pohladil ho po tváři.

"Dáme si oběd?" uculil jsem se při pomyšlení na kuře.

"No jo...kuře...!" odtrhl jsme se a otevřel rychle troubu, ze které se vyvalil hustý dým. Ten spustil požární hlásiče, která začali řvát jako pominutí, spustila se sprška vody a během pár minut se u našeho domu shromáždil snad celý hasičský sbor. 

Když jsme o pár minut později seděli zachumlaný v dekách na autě hasičů, musel jsem se uculit a drcnout do Fabiho.
"To jsme to pěkně pohnojili, co?" ušklíbl jsem se.

"No, to teda Pane Netýkavka." zakřenil jsem se.

"Hele, je to tvoje vina, že jsi si mě nevšímal." namítal jsem.

"Ale já se nezabouchl v ložnici."

"Nadruhou stranu, nebyl jsme to já, kdo si zapomněl nářadí v práci."

"To je sice pravda, ale já sebou nesekl."

"Ale tak, nebyl jsem to já, kdo to kuře spálil na uhel a ještě tím nezavolal i sousední hasiče."

"Ale kvůli komu, heh?" 

Začali jsme se smát a tulit k sobě. Tohle jsou ty nejlepší Velikonoce, jaké jenom jdou...Nepotřebuju k nim ani beránka, ani vajíčka nebo pomlázku. Mám to pako, kterému nic nejde a právě proto ho miluju...Můj milovaný Fabio Ramiréz...

Nechal jsem Thea, ať se o mě opře a políbil ho do vlasů. To se mi dneska zase něco povedlo...
"Ale večer, když nás pustí do bytu, mě můžeš potrestat, hm?" ušklíbl jsme se nadrženě a vlepil mu do vlasů pusu.

"To si piš..." uculil jsem se a rukou mu nepatrně zmáčkl zadek.