Přeji krásný první Máj :)

Fabio - tučně
Theo - normálně

"He-he-hepčí!" Kýchl jsem si a málem spadl z postele. Bylo mi fakt zle. Rýma, kašel, zimnice...to byly ty nejmenší problémy. Theo mi vyndal z podpaží teploměr a zhrozil se.
"Kolik ukazuje?" zabručel jsem a pořádně se vysmrkal, ikdyž to nepomohlo k lepšímu dýchání.

"Třicet devět a něco. Fabi, ty máš horečku! Měl bych tě vzít do nemocnice..." vyhrkl jsem a ukázal mu teploměr, u kterého se divím, že se u něj neroztekl. Celý hořel. Jenom se zavrtal do dek a zakroutil hlavou. Vždycky byla bojovka ho dostat i na kontrolu, natož zubař nebo tohle.
"Je to pro tvoje dobrou..." mručel jsem. 

"Ale já jsem v pohodě -hepčí!"  bránil jsem se. Sice to tak trochu pravda nebyla, ale k lékaři nepůjdu! Nemám rád lékaře...

Asi budu muset začít vyjednávat. Je jako malej...Začnu po dobrém, to většinou zabere...
"No tak...buď hrdina....když to přetrpíš, uvařím ti cokoliv." navrhl jsem. Jídlo je jeden z aspektů, přes který s ním mohu pohnout. Zakroutil hlavou.
"No tak...tak až budeš zdravý, tak si uděláme noc jenom pro sebe..." navrhoval jsem svůdně a jemně ho zatahal zoubky za ouško. Opět zakroutil hlavou.

Mě neukecá, já k lékaři neujdu! Ale...to jídlo i sex zní dobře...No tak! Fabio Ramirézi, pochlap se!
"Ne, já prostě nepůjdu..." zavrčel jsem výhružně.
"Je to moje poslední slovo." dodal jsem statečně.

"Poslední?" nadzvedl jsem obočí.

"Poslední." potvrdil jsem mu uraženě. nemám rád, když mi to vnucuje. 

"Fajn." naštval jsem se, sebral a opustil ho v ložnici. Zavřel jsem se do pracovny a hrál hry. Však on se zklidní.

Když se zavřel do pracovny, chvilku jsem byl spokojený ve své horečce, ale...
Došel mi čaj, kapesníky a i léky, a mě se ještě přitížilo. Bylo mi opravdu hrozně, tak jsme se vyhrabal z dej a došoural mátořivě ke dveřím.

Vkoukl dovnitř. Nadzvedl jsme obočí a otočil se na něj.
"Co je?" zabručel jsem uraženě. Jenom jsem mu chtěl pomoct.

"Mě je špatně...vem mě k tomu doktorovi..." zaprosil jsem krotce a udělal psí očka.

Povzdechl jsem si, promnul oči, ale usmál se. 
"Tak pojď..." zvedl jsem se. Věděl jsem, že jednou povolí. Pomohl jsme mu se alespoň trochu převléct a vydal se s ním do špitálu.

Odvedli si mě sestřičky k doktorce. Ta mě vyšetřovala, ale nakonec vynesla rozsudek, že tu musím zůstat, že to není zrovna nejlepší se mnou. Pak si nechala zavolat Thea.

Vešel jsem, když si mě sestřičky zavolali.
"Ano? Je to vážné?" zeptal jsem se rovnou.
"Vážné to je." potvrdila a dala přednášku o tom, jak se o něj neumím postarat. Povzdechl jsem si a vyslechl jí se slovy, že to už neudělám. Chtěl jsem si odvést svého miláčka nemocného, ale zastavila mě.
"Musíme si ho tady nechat." řekla pevně.

"Já chci domů.." zakvílel jsem, ale nikoho můj názor nezajímal. 
Musel jsme se nechat odvést do pokoje, ulehnout do postele a nechal napojit na kapačky. Tvářil jsme se přitom velmi otráveně.

Zůstal jsem u něj.
"Promiň..." špitl jsem mu a objal ho. 

"Není to tvoje chyba...doma by se mi zbytečně něco stalo, je dobře, že jsi mne přemluvil." usmál jsem.

"Je mi líto, že trávíme první Máj takhle..." vydechl jsem smutně, chytil ho za ruku a propletl si s ním prsty.

"Lepší, než na mém pohřbu..." uchechtl jsem se.

"Jo, to jo..." zasmál jsem se s ním.

"A...to s tou naší nocí jsi to myslel vážně?" uculil jsem se.

"Jistě, ale až tě pustí a budeš zdravý. Do té doby máš smůlu." vyplázl jsem jazyk.

"Ale no tak..." udělal jsme psí očka.

"Jsi nemocný a nebudu to dělat v nemocnici." založil jsem si ruce a zabejčil se.

"Tak nemyslím teď, až tu nebude nikdo..." přemlouval jsme ho laškovně.

"Máš horečku." namítal jsem. Sáhl jsme mu na čelo a je si to prověřil.

Ač měl pravdu a já lehce blouznil, stále jsem si stál za svým.
"Alespoň tu se mnou buď..." škemral jsem. Opravdu jsem blouznil.

"Fabi..ty sám moc dobře víš, že to je nesplnitelné..." povzdechl jsem si.

"Alespoň....pusu..." špitl jsem smutně.

"Fajn. Jednu." povzdechl jsem si a políbil ho. Jenže jsme nečekal, že si mě chytne a polibek prohloubí. Chvilku jsem bojoval, že ne, ale...nakonec jsem podlehl a vlezl si k němu.

"Zatáhni rolety..." uculil jsem se na něj svůdně.

Slezl jsme z něj, rychle zaklapl rolety, zamkl dveře a pověsil na ně cedulku, že chceme být spolu sami. Poté jsem se k němu vrátil, usedl na něj obkročmo a svlékl si svetr.

Pomohl jsem mu ještě z košile a přejel po jeho hrudi prsty.
"Stále stejně nádherné..." zabroukal jsem a stáhl si ho k sobě. Políbil jsem ho na krk, udělal mu malý flíček a zase políbil. Takhle jsem se dopracoval k jeho klíční kosti, kterou jsem jemně skousl, jenom tak, aby to cítil.

Zavzdychal jsem mu a začal pečovat o jeho ouško. Sice jsem se před chvílí ještě bránil, ale on mě dovede svést ve třech vteřinách. Mhmm...
"Ale žádný sex..." šeptl jsem poslední obranu a pustil se do jeho krku a jeho zaflíčkovávání.

"Mhmm...to by mi neudělal, vždyť to sám chceeeš..." vrněl jsem a aniž by se nadál, přejel jsem z hrudi na rozkrok a přes džíny mu ho zmáčkl. Ihned se začal probouzet a já se jen uculil. Zaklnil hlavu, zavřel oči a hodně nahlas zavzdychal.

"Ah-ahhhh!" skoro jsem to zakřičel. Fajn, měl pravdu, chci to.
Pomohl jsem mu z nemocničního pyžama a nadrženě se vrhl na jeho bradavky. Nohama jsem z něj skopal deku.

"Hodný...." pochválil jsem ho a začal si pohrávat s jeho zadečkem. Jemně jsem s ním pohyboval, takže se naše rozkroky mohly třít jeden o druhý.
Začal jsem mu stahovat trenky a shodil je z postele. Vztyčil se přede mnou tak jeho plně vztyčený úd. Naslinil jsem si prsty a opatrně se dostal k jeho vstupu. Už byl zvyklý, tak jsem do něj hbitě vklouzl jedním prstem a rovnou začal dráždit jeho místečko.

"Fa-bi-ii...ahhh...." sténal jsem, vztyčil se nad ním a opřel se dlaněmi o jeho hruď. Začal jsme přirážet proti němu. Chtěl jsme víc té slasti, kterou mi způsoboval.
"T-tak u-už...jdi o mne..." prosil jsem ho a zrychlil své přírazy.

"Hmm..jistě, když mi necháš prostor..." uculil jsem se a nechal ho, ať mi sundá trenky. Sám se nasměroval a rychle na mě dosedl, což mne překvapilo. Zavzdychal jsem, když jsme byl zase v něm...

"Teď je to dokonalé..." vydechl jsem a začal sám hopsat.

...o týden později...

Ležel jsme na pokoji vedle Fabiho. Oba jsme byli nakažení silnou chřipkou, teda, já se nakazil od něj.
"Já ti říkal, že až budeš zdravej..."otočil jsem se uraženě k němu zády, ale stále ho držel za ruku, kterou mi jen stiskl.

"Máš pravdu, až budu zdravej, vybuším z tebe duši..." uculil jsem se při vzpomínce na tu úžasnou chvilku.

Omlouvám se, že je to tu později, nestíhala jsem :/ ale dobrá zpráva - Kora-chan byla přijatá na SŠ :3 rovnou na obě :3
Mimochodem, co říkáte na novou obálku? :) 
Pokud nemáte co číst, rozhodně zkoukněte moje právě probíhající knížky ;) třeba Forever in your dreams nebo Remeber me for centuries ;)