Fabio

Vzbudil mě horký dech na krku.
"Theodore, posuň se..." šťouchal jsem loktem do té měkké věci. Bylo to měkké, teplé a chlupaté. Tak počkat. Vyskočil jsem na nohy a přitiskl se na zeď. 

Vedle mě spal tygr jako kočka. Dokonce i vrněl. Opatrně jsem to obešel a docupital k ohništi, které bylo samozřejmě vyhaslé. 

"Theodore, vstávej ty blbče!" zatřásl jsem se spícím chlapcem.
"Co zase chceš...?" protíral si ospalé oči.
"Tys nechal vyhasnout oheň ty idiote!" vyjel jsem na něj.
"No a?" založil ruce na prsou.
"V našem domově spí tygr...!" sykl jsem na něj.
"Tak ho zab." obrátil se na druhý bok.
"Panebože, ty jsi dement..." naštval jsem se a šel se podívat na ten dáreček.

Tygr spal naprosto klidně. Až teď jsem si všiml, že má na krku obojek. Povzdechl jsem si a přečetl si štítek. Nepsalo se na něm nic srozumitelného pro mne, jenom, že ten tygr se jmenuje Sora. "Hmm...jenom bývalý miláček nějakého miliardáře..." zabručel jsem pro sebe, když se najednou tygrovi oči otevřely a pohlédly na mě. "No do háje..." odcouval jsem od něj. Tygr se postavil a protáhl-jako kočka. Pak se na mě podíval a zavrněl-zase jako kočka.

Theodor

Ten blbec mě vzbudil. Už neusnu, ksa. Posadil jsem se a strnul v této poloze. Fabio stál v otvoru a ani se nehnul.
"Co je?" Zeptal jsem se kysele.
"Buď potichu...."šeptl a naznačil mi, ať se nehýbu. Kývl jsem, ačkoli jsem netušil, o co jde.
A až pak jsem si všiml temného stínu za ním. Vypadalo to vážně jako tygr...
Naskočil jsem leknutím až mne vlastní ruce zradily a já se poroučel dozadu. A samozřejmě jsem u toho pěkně zařval.
Tygr, místo aby zaútočil, vypískl jako přišláplé kotě a naježil se.
"Co...?" nechápal jsem a opatrně natáhl ruku k té přerostlé kočce. Tygr se uklidnil a hlavou se pohl proti mé ruce. Pomazlil se s ní a začal se mi točit kolem boku. Fabio na to zíral s otevřenou pusou a jen nevěřícně mrkal. Tygr mi dovolil mu nasednout na hřbet, zatímco jsem ho drbal.
"Můžu si ho nechat?" zeptal jsem se pobaveně.
"Když mi budeš pomáhat s jídlem, tak klidně..."zamumlal Fabio a dostal se z toho šoku.

Fabio

Ten tygr byl ochočený a to teda hodně. Moje teorie s mazlíkem miliardáře byla správná.
"Jmenuje se Sora. Má to na obojku." oznámil jsem mu a rozhodl se udělat snídani.
"Ok." řekl a vydal se na tygrových zádech pryč.
"Kam jdeš? A co Shina? Nebude se ho bát?" volal jsem na něj, ale jen mi mávnul rukou a zmizel v pralese.
"Fajn..." kolem nohy se mi otřela Shina a vyděšeně mne sledovala.
"Taky se ti to nějak nelíbí?" usmál jsem se na ní a pohladil jí. Zakvíkala, takže jsem to bral jako ano. Kdo by sem, na opuštěný ostrov bral jen tak tygra? Ještě k tomu ochočeného?

Jak jsem tak něco kuchtil, nade mnou se začala stahovat mračna. Přicházela bouře, měl bych najít ty dva. Zvedl jsem se, vzal si alespoň oštěp a šel do pralesa.
"Theodore! Přichází bouře!" volal jsem, když se na můj nos, svezla první slza nebes.
"Theo, je to vážný...!" zavolal jsem znovu starostlivě.
"Theo!" už se dlouho neozýval, začínal jsem panikařit. Prohledal jsem většinu ostrova, ale stále nic. Když konečně...
Ležel na zemi, spolu se Sorou a spal. Oddechl jsem a vzal ho jemně do náručí. Vzbudil jsem tu přerostlou micinu a vedl je domů. Theo mi ze spánku obmotal ruce kolem krku a pohodlně se na mne uvelebil.
Když jsme došli, lilo jako z konve. Byl jsem prochladlý, vlastním tělem jsem chránil Thea, aby se mu nic nestalo. Položil jsem ho do postele a opatrně přikryl. Pak jsem vzal posledních pár uhlíků z ohniště a přenesl je do kmenu, aby alespoň trochu hřály a přiložil. Seděl jsem u vlezu a sledoval déšť. Vzpomněl jsem si na rodinu a přemýšlel o nich.

Theodor
Vzbudil jsem se, unaveně si protřel oči a podíval se na věc u vchodu. Sora ležel v koutě a spal.
"Fabio...ty nespíš?" zamumlal jsem a dolezl po čtyřech k němu.
"Ne..." usmál se. Jako vážně? On se usmál? No páni, to je odvaz...
"Co tady děláš?" ptal jsem se dál.
"Přemýšlím. O rodičích. Doma, ve Španělsku." odpověděl a zase se zadíval do kapek.
"Asi blbá otázka, ale...umíš něco španělsky?" zeptal jsem se s úsměvem. 
"Jistě, je to můj rodný jazyk...třeba...Te amo..." začervenal se. Nikdy jsem nemluvil jinými jazyky, než angličtinou a francouzštinou.
"Co to znamená?" zeptal jsem se.
"Ehm...řeknu ti to zítra, teď pojď spát..." červenal sejako jablíčko.
"jestli to je nějaká prasárna, tak si to nech pro sebe." vyplázl jsem na něj jazyk a vrátil se do postele. Lehl si ke mě a díval se mi do očí. Přitulil jsem se k němu, abych vstřebával jeho teplo.
"Co je?" zeptal se nevěřícně a překvapeně zároveň.
"N-nic, je mi zima..." trochu jsem se zarazil na svým počinem.
"Dost jsi zkrotl..." uculil se a objal mne také.
"To si jen myslíš...." zívl jsem a usnul, jako když mě do vody hodí.

Fabio
Vážně jsem mu právě řekl španělsky to, co jsem skutečně řekl? Omg, to je teda..no...Hladil jsem ho po vlasech, dokud neusnul. Usnul jsem chvilku po něm.
Ráno mě vzbudil ostrý zvuk hromu. Bouře pokračovala dál a zdálo, že nepolevila, ba dokonce ještě zesílila. Z nebe se snášely provazce kapek, takže nešlo ani vyjít ven. Potichu jsem si odfrkl a pokusil se vyhrabat z pelechu,ale Theodor mě svíral jako kleště a nevypadalo to, že by měl v úmyslu mne pouštět. Ještě chvilku jsem tak ležel, dokud se i moje sevření nevzbudilo.
"To už je ráno?" zamžoural na mě. Trochu jsem se začervenal.
"Jo. A pořád prší, musíme zůstat tady." řekl jsem mu.
"Proč se červenáš? A co budem dělat, to tu umřeme nudou? Cos dělal ty při bouřkách?" začal na mě chrlit otázky.
"Zaprvé, já se nečervenám. Zadruhé, nevím co budeme dělat a zatřetí, spal jsem." snažil jsem se na všechno odpovědět.
"Hmm...ale mě se spát už nechce..." zabručel a posadil se.
"Ale mě jo, takže dobrou..." zalehl jsem a pohodlně se uvelebil. Theo, jakmile jsem z něj stáhl deku, vstal a šel se podívat na spícího Sora. Shina ho zlostně propalovala pohledem ze svého místečka. 
"Nežárlíš?" uculil se na ní.
"Jo, žárlím." uchechtl jsem se.
"Ale já nemyslel tebe ty opičáku, já myslel jí." uchechtl se taky.
"A navíc, ty mě přeci nemáš rád, no ne?" dodal rychle.
"To jsem neřekl..." řekl jsem tajemně, převalil se ze zad na bok a podepřel si hlavu. Díval jsem se na něj svým lehce svádivým pohledem a čekal, co to s ním udělá. Začal rudnout až po uši.
"Nekoukej na mě tak. Já nejsem holka." nafoukl tváře a začal drbat Sora mezi ušima.
"Já neřekl, že jsem na holky." škádlil jsem ho a našpulil rty.
"Hej! To už tady s tebou nebudu..." urazil se, otočil se zády a všímal si jen Sora. Shina si vlezla ke mě a stále ho propalovala pohledem plným zloby a žárlivosti.
"Vidíš? I ona je žárlivá..." chechtal jsem se.
"No a." odsekl a dál se mazlil s tygrem. Chtěl jsem ještě něco dodat a pořádně si do něj rejpnout, ale najednou se otřásla zem, až jsem spadl na záda a praštil se do hlavy. Téměř ihned jsem ztratil vědomí.