Theodor

Vysmýkl jsem se z pod kmene hned, jak to zvíře zmizelo ve křoví. Musím najít Shinu a to hodně rychle. "Shino!" volal jsem do okolního porostu, ale po prasátku nebyla ani stopa. "Shino!" nevzdával jsem se a pátral po ní dál. "Theodore!" uslyšel jsem známý hlas. "Fabio?" otočil jsem se po hlase. "Theodore!" ozvalo se znovu, ale o dost úpěnlivěji. Do háje! Rozběhl jsem se po hlase. 

Zastavil jsem až nad útesem. "Fabio!" zavolal jsem dolů. Žádná odpověď. Jestli jsem byl někdy v něčem dobrý, kromě počítačových her, tak to bylo plavání. Na nic jsem nečekal a skočil do moře. I poslepu jsem plaval úžasně. "Fabio!" vynořil jsem se nad hladinu a hledal známky po tom pitomci. "Fabio!" volal jsem vstříc vlnám. Na nebi bylo tisíce hvězd, měsíc svítil v úplňku.

Fabio

Stihl jsem ještě zavolat Thea, ale pomoc nepřicházela. To jsem si mohl myslet. V plavání jsem byl vždy slabší a taky mi docházeli síly. Docela by mě zajímalo, kde je to zvíře. Najednou se za mnou s obrovským řevem z vody vynořilo to monstrum s černou srstí. A bylo na tom stejně jako já, protože taky jen tak tak šlapalo vodu. Ale neútočilo. Jak jsem polykal andělíčky, všiml jsem si, že má kolem krku...obojek. Ano, určitě to je obojek! Rychle jsem ho chytil a vylezl šelmě na záda. 

Theodor

Obloha se začala zatahovat a během ani ne dvou minut se spustil hustý déšť, vlny nabrali větších, mamutích rozměrů a z oblohy začali sjíždět blesky doprovázené hromy. To není dobré. "Fabio!" zavolal jsem do vln.

Fabio

To byl Theodorův hlas! "Theodore! Tady!" volal jsem a snažil se ho ve vlnách najít. Šelma se mě kupodivu nesnažila shodit, ale plavala se mnou na zádech. Z oblohy sjel velký blesk a osvítíl mi tk malou postavu plácající se ve vlnách. "Theo!"

Theodor

Blesk mi osvítil opravdu dramatickou scénu. Fabio seděl na tom monstru, držel se za krk a snažil se na sebe upoutat mou pozornost. Šelma evidentně neuměla plavat a tak se jen tak plácala. A Fabio jí vůbec nepomáhal. Zabral jsem a rychlými tempy k němu doplaval. "Slez! A pomož mi!" zavolal jsem na něj. Poslechl a slezl ze zvířete. Chytil jsem zvíře za obojek, který mě dost překvapil, ale zrovna není nejvhodnější doba na úvahy o obojku na krku krvelačné šelmy z pralesa na nějakém přiblblém ostrově. Rychle jsme společnými silami táhly z vody tu kočku.

Fabio

Konečně jsem ucítil pod nohama písečné dno. Unaveně jsem vytáhl vyčerpanou šelmu na pláž a zhroutil se na zem. Kočka jen tak ležela a přerývavě oddechovala. "Jsi...v pořádku?" zeptal se mě zřízený Theo. "Jo...díky..." zachrčel jsem. "Měli bychom se vrátit..." hlesl a zhroutil se vedle mě. 

Takhle jsme tam leželi jako tři vyvrhnutý kosatky z moře celou bouřku. Celou noc. Leželi bychom tam dál, dokud se ta šelma nezvedla a neodběhla do džungle. "Theo...dore..." prskal jsem z úst písek. "Musíme domů..." zvedl jsem se do kleku a podíval se na něj. Spal. Typické. Zvedl jsem a vzal do náruče.

Dotáhl jsem ho s obtížemi domů, hodil na něj deku a zalehl k sobě. Ihned jsem usnula ještě trochu prskal vodu a písek.

Theodor

V noci mě probudil zvláštní zvuk. Jakoby...."Helikoptéra!" poznal jsem. Tak počkat. Já byl v tom kmeni, kterému Fabio říkal ,,domov,, a Shina tam pořád nebyla. Měl bych jí najít, ten zvuk počká. Vyběhl jsem do brzkého rána a zahleděl se na prales. Takže tam někde je. Vešel jsem klidně dovnitřku listů a hledal stopy po malém prasátku. "Shino!"volal jsem. Najednou, konečně po x hodinách, jsem uslyšel slabé kvikání. "Už běžím!" rozběhl jsem se za zvukem. 

Konečně. Našel jsem jí, jak se krčím v malé kládě. "No tak, vylez. Už jsem tady." usmál jsem se. Shina jenom slabě zakvíkala, ale nepohnula se. "No tak, neboj..." přemlouval jsem jí. Teď mi to došlo. Ona byla zaseknutá! "Shino, vydrž, vypáčím tě..." řekl jsem jí a zkusil jí vytáhnout za přední nožičky, ale nic. Přemýšlel jsem, co s ní. Vypadala vyčerpaně. "Přinesu ti jídlo a vodu..." pohladil jsem jí a vrátil se do kmene. Tam jsem sebral nějaké ovoce a misku s vodou a pádil zpět. "Na, nejez se..." přistrčil jsem jí jídlo. Shina se hltavě napila a rychle slupla všechny kousky ovoce. "Musím...sakra...já nevím..." byl jsem zoufalý. Najednou-nápad! "Shino, já tě odsud dostanu!" popadl jsem kládu, hodil si jí na ramena a nesl k moři. 

Byl akorát východ slunce a já táhl kládu se Shinou do moře. "Musíš se nadechnout, já tě namočím a pak to bude klouzat jako na tobogánu, chápeš?" vysvětlil jsem jí. Opatrně jsem jí dovnitř vpouštěl slanou vodu. Za chvilku mi vyklouzla přímo do náručí. Objal jsem jí a ve vodě se s ní mazlil. Shina hupsla do vody a začala plavat. Vběhl jsem za ní a společně jsme se koupali a hráli si ve vodě.

Fabio

Probudil jsem se, když Theodor vykřikl helikoptéra. Povzdechl jsem si a převalil se na druhý bok. Spát se mi ale nechtělo. Mě víc zaujal ten zvuk, který skutečně připomínal helikoptéru. Zvedl jsem se asi hodinku po tom, co Theo zmizel i s miskou vody několika plody. Upřímně, teď mi byl dost ukradenej, mne zajímá ta ,,helikoptéra,,. Vykoukl jsem ven. Rozednívalo se a bylo poměrně příjemné počasí, žádná bouře na obzoru. vyrazil jsem prostě rovně, protože tudy to muselo proletět. Že by...nás našli? Možná, měl je ale najít a informovat.

Několik minut jsem nic neviděl a chtěl to vzdát, když jsem si všiml zvláštní věci na jedné zadní pláži. Byla to skutečně helikoptéra a právě vzlétala. Na dlouhém provazu pod ní byla prázdná klec. Klec? Na zvíře? Potraviny? Co v ní bylo? Honilo se mi hlavou. Odpověď se dostavila sama. Do hustého porostu džungle právě vbíhal tygr. Určitě to byl tygr. Zahleděl jsem se za helikoptérou a snažil se rozklíčovat písmeno na jejím boku, ale neúspěšně. "Ksa..." zaklel jsem a vydal se na zpáteční cestu. Při mém štěstí narazím jak na toho tygry, tak i na toho černého pantera. Výborně. Rozhodl jsem se proto jít po plážích až dojdu takhle oklikou na tu největší, na kterém jsem ztroskotal.

Už v dálce jsem rozeznal postavu Thea, jak se cachtá ve vodě jako malý dítě společně s tím podsvinčetem. Došel jsem blíž, opřel se o blízkou palmou a sledoval se. "Pojď k nám!" volal Theo. "Ne, já...špatně plavu a včera mi to stačilo..." zavrtěl jsem hlavou. "Suchare!" zavolal a vrhl se zase do vln. Z moře vyťapalo to prase a otřelo se mi o nohu. "Jdi." snažil jsem se jí odkopnout, ale pořád se na mě sápala. "Heh..." vytáhl jsem jí do náruče a prohlížel si jí. Nikdy jsem neměl rád zvířata a prasata pro mě byla pouze a jedině jídlo. "Fajn...jdu..." pustil jsem jí a nedůvěřivě následoval do moře.

Tak tady je další kapča :) snad se líbí. A malý faktík na závěr- Shina je skutečné japonské jméno. Je to ženské jméno (kupodivu :D) a znamená ctnost a dobrá. ARIGATO za votes, reads a comments.