Theodor

Vyškrábal jsem se na zem a společně se Shinou se rozběhl k té potvoře. Nehýbala se. Divné. "Fabio!" volal jsem. "Shino, zaber..." řekl jsem prasátku a opřel se do těla té obludy. Podařilo se mi jí s hekáním nadzvednout a podepřít rukama. "Fabio!" vypískl jsem při pohledu na nehybné tělo celé od krve. Hledal jsem ránu, kde vycházela ta krev, ale nikde nic. "Shino! Najdi klacek! Přines!" poručil jsem rychle prasátku. Shina byla chytrá a přitáhla mi silnou větev. Podepřel jsem nehybné tělo a vyprostil z něj čahouna. Odkašlal si a pootevřel oči. "No sláva..." oddechl jsem si. "Jsi v pohodě ?" zeptal se. "Jo, jsem ty blbečku..." utíral jsem si z čela ledový pot. "Já ti tu zachráním život a ty hned na mě blbečku..." zabručel a posadil se. Stále stejný mrzout. "Vůbec nechápu, co to bylo..." sledoval probodnutou nestvůru. "Já taky, ne. Ale pojď už...mám hlad..." táhl jsem ho na nohy a potom pryč.

Fabio

Ten malý prcek se o mě bál? Nesmysl...je to rozmazlený harant, to asi těžko. S povzdechem jsem ho následoval k domovu. Tam si sedl k ohništi a čekal, co mu jako udělám. "Sundej si to triko." řekl jsem mu. Začínalo pražit slunce a mě, i když jsem už měl jenom kalhoty a ještě k tomu krátké až nad kolena. "Na co myslíš ty buzno?!" heknul. "Bude ti vedro. Budeš se víc potit a tím se ti bude odvádět z těla vody a budeš akorát tak víc dehydratovaný." vysvětlil jsem mu a snažil se ignorovat jeho urážku. "Jasně..." zapochyboval hned. "Tak mi nevěř, tvůj problém...ty tu zhebneš." pokrčil jsem rameny a šel si po svém. Mám v plánu si udělat nový oštěp, tamten je nejen rozpůlený, ale ještě k tomu i zapíchnutý někde v té potvoře. "Tak se budu koupat. Pak mi nebude vedro." řekl sebejistě. "Hm..." zabručel jsem a hledal vhodný klacek. "Počkej! Kam jdeš, nenechávej mě tady s těma příšerama!" volal, když jsem zašel hlouběji do lesa. Protočil jsem panenky. "Tak pojď..." svolil jsem povzdechem a čekal, až mě doběhne. To malé prase ho všude sledovalo. "Nech jí tady." řekl jsem mu. "Ne, jde se mnou." založil si ruce na prsou. "Jestli chceš, aby ti jí něco sluplo jako malinu, tak prosím." řekl jsem mu přísněji. Shina nespokojeně zakňučela. "Ona se o sebe postará, je to přeci prase a prasata jsou inteligentní."  řekl mi za ní. "Je to tvoje prase...." pokrčil jsem rameny. 

"Najdi nějaký dobrý klacek na oštěp. Lehký,pevný, odolný. To snad zvládneš, ne? Máš přeci ,,inteligentní prase,,." dal jsem poslední dvě věci do uvozovek, abych zdůraznil, že jeho seleti vůbec nevěřím. Ignoroval to a šel nadutě na druhou stranu. Rozhlédl jsem se po malé mýtince okolo. Moc klacků tu není, zato na zemi jsou nějaké stopy...

Theodor

Vzal jsem Shinu a šel hledat ten zatracený klacek. "On, nějaký orangutan z tohohle zapadákova, říká, že ty nejsi inteligentní." řekl jsem své společnici podrážděně. Shina nespokojeně zakvíkala. "Souhlasíš?" zeptal jsem se. Opět zakvíkala. "Si myslím..." zastavil jsem před poměrně dobrým klackem. "Hele, ten je dobrý...." opatrně jsem se přiblížil a pokusil se ho vytrhnout ze země. Nic. "Shino, pojď mi pomoct..." zaprosil jsem. Shina přicupitala a začala tlamičkou páčit se mnou ten blbej klacek.

Konečně! Byl venku..."Fabio! Mám ten..." zavolal jsem, ale pak mi došlo, že jsem se ztratil. "...klacek." hlesl jsem. Posadil jsem se na zem. "Shino, co budeme dělat...Shino? Shino! Shino, ke mě!" s úlekem jsem zjistil, že Shina je pryč taky. "Shino!" volal jsem zděšeně. No tak, vzmuž se... Musím najít něco povědomého. Zvedl jsem se a rozhlédl se. Kromě místa nálezu klacku jsem nic nenašel. "Hmm..." zabručel jsem nahlas. Tak tudy....

Fabio

Slunce se pomalu přiblížilo k horizontu a tak jsem se rozhodl, že najdu toho usmrkance a vráíme se domů na večeři. Ulovil jsem pár veverek, nebo něco takového, a tak bude maso k večeři. Navíc tam je pořád ta ryba..."Theodore! Shino!" volal jsem ty dva inteligenty. Nic. Asi jsou daleko. "Theo! Sni-!" ani jsem nedokončil, když se něco ozvalo ze křoví. "A do háje..." hlesl jsem těsně předtím, než se na mě vrhla tlupa opic. Řvali a bušili do mě pěstičkami a klacíky. "Vy malý smradi..." odtrhával jsem si je od sebe jako otravné mouchy. Najednou přestali a dali se na útěk doprovázený vyděšeným křikem. "Co do nich vjelo?" zeptal jsem se sám sebe, když mi na čelo ukápla horká tekutina. Tekla mi po čele, mezi očima na nos, pak přes pusu až dopadla na zem. Byla to slyna. Pomalinku jsem začal svou hlavu otáčet směrem, odkud to ukáplo. Celý jsem zbledl, když se na mne z koruny stromu díval pár žlutozelených očí na černé hlavě. "Theodore!" vykřikl jsem vyděšeně a dal se na útěk.

Theodor

Unaven jsem zkroušeně šel dál a dál. Docházelo mi, že se začíná stmívat. A já tu chodil v kruzích. "Fabio!" zavolal jsem unaveně, než jsem únavou padl na zem. Měl pravdu. Triko jsem si samozřejmě nechal, takže jsem byl žiznivý jako štamgast na odvykačce. A hladový. Nechci nic jíst, nevím, jestli to je jedlé. Nechci umřít. Chtěl jsem říct jako panic, ale to už stejně nejsem. Unaveně jsem pozoroval zem a čekal na smrt. Najednou se začalo někde v dálce hýbat listí. Někdo sem běžel. "Fabio...?" hlesl jsem unaveně. Běh se přibližoval. Už už jsem se s ním chtěl vítat, že mě našel, ale ze křoví začali vyskakovat vřeštící opice a hopsali nade mnou. Rychle jsem se překulil na druhý bok a nalepil na kládu na zemi. Opice tudíž skákali nade mnou. Celá tlupa přeskákala a pokračovala dál. Ale listí šumět nepřestalo. Najednou se z něj vyřítil Fabio, přeskočil hbitě kládu  a metelil si to za těma pošuko-opicema. "Co je?" zeptal jse se sám sebe. Odpověď dorazila brzy. Nade mnou totiž skočilo něco černého a velkého. "Panebože!" vypískl jsem. 

Fabio

Jako bych slyšel Thea...blbost, ten je někde daleko. Utíkal jsem jako o život, heh, však ono to je vlastně o život, ale stále se to přibližovalo.nejsem sice expert přes zvířata, ale tohle mi děsně připomínalo černého pantera. Přemýšlel jsem nad svými možnostmi. Vylézt na strom? Poleze za mnou! Schovat se? Najde mě po čuchu! Běžet jen tak random? Unavím se! A co zaběhnout do vody? Je to přeci kočka, no ne? Trochu velká, ale kočka. A kočky nemají rády vodu...! Rozběhl jsem se někam, kde jsem si myslel, že bude oceán. Už jsem slyšel vlny a cítil mořskou vodu...Najednou jsme se ve své plné rychlosti vyřítil na útes a než jsem stihl zabrzdit, letěl jsme z útesu dolů. A za mnou samozřejmě panter.

  Gomen'nasai, že tu dlouho nebyla kapča, ale devítka je devítka :/ snažila jsem se rychle něco splácat, ale jak vidíte, výsledek stojí za  starou bačkoru no :/