(na obrázku: Laguna :) )

Fabio

Rozešel jsem se za ním, ale velmi rychle jsem ho ztratil. Ryba byla těžká a ještě únava...Po dobré hodince bloudění jsem konečně dorazil k laguně. "Ty pitomej šmíráku! Otoč se ty prase blbý!" dolehlo hned k mým uěím. Zrudl jsem, když mi to došlo. On se vlastně sprchoval..."Promiň no...ů zahučel jsem s kamennou tváří a otočil se.

Když konečně nespokojeným zabručením ,,můžeš" dal najevo, že konečně můžu jít připravit rybu, nezahálel jsem a rovnou vyběhl k ohništi poblíž mého dutého stromu. Rychle jsem zapálil několik kousků kůry a opatrně je rozfoukával. Po chvilce jsem už mohl pár dřev a když se oheň pořádně rozhořel, šel jsem porcovat rybu. 

Bylo mi jasné, že tohle všechno nesníme teď, teda ten prcek na to alespoň nevypadá a já toho taky moc nesním, takže jsem se rozhodl udělat jen část, zbytek zabalit do listů palmy a schovat do ,,spižírny,,. 

Ta ,,spižírna,, byla vlastně jáma v zemi, do které jsem ukládal jídlo na horší časy-většinou maso. "Fabio? Pokud se tak jmenuješ..." oslovil mne. "Ano, jsem Fabio, co chceš?" zavrčel jsem podrážděně. Nemám rád, když se mne lidé ptají na mé jméno, protože mi přijde úplně normální. "Co bude k obědu?" zeptal se. "A co třeba ta ryba...? Hmmm?" zabručel jsem ironicky, protože mě to vážně štvalo. Bylo to jen hloupé dítě, které nějakou debilní náhodou přežilo. Mlčky si sedl k ohni a pozoroval, jak peču kousek ryby. Podal jsem mu poté jeden hotový. Konečně byl alespoň chvíli potichu, už mně ten jeho otravný hlas a jeho lenost otravovali.

Po jídle jsem se rozhodl natáhnout. "A co bude s těmi mrtvými opicemi?" vyzvídal. "SE rozloží, nebo je sežerou červi.A buď ticho, nebo budeš ležet na zemi s nimi a taky tě něco sežere a rozloží." odsekl jsem a dál lenošil. "Jdu se projít..." řekl a odešel. Podle cupitavých kroků jsem usoudil, že ho to prase následovalo. Alespoň si zdřímnu.

Theo

"Pojď Shino, zabavíme se sami." řekl jsem své věrné kamarádce, když jsem se vzdálil z doslechu toho suchara. "Baka..." zanadával jsem si. Shina zakvičela, že souhlasí. "Taky si myslím..." prskl jsem otráveně a hledyl v džungli plné stromů a kytek něco, co by mne mohlo zabavit. Lézt na stromy neumím, kytky mi přijdou nudné, jíst nic nechci, ještě mně to otráví...Mám to! Půjdu se tu poohlédnout po nějakém tom zviřátku, třeba, až mě zachrání, budu mít toho nejexotičtějšího papouška. Třeba ty opeřenci nežijí nikde jinde a nejsou známí...pak bych mohl mít vlastní druh papouška a spoustu, spoustu peněz. "Co myslíš Shino? Zkusíme chytit nějakého papouška?" zeptal jsem se vesele mojí tlusté společnice. Shina se trochu zamračila a dotčeně zakvičela. "Neboj, ty budeš vždycky moje nejlepší kamarádka..." sklonil jsem se a podrbal jí za ušima. Najednou se ze křoví za mnou ozvalo zavrčení. Prudce jsem se otočil a hledal zdroj toho mručení. Ze křoví na mě koukali dvě krvelačně rudé oči a pečlivě si mě měřili. "Fabio!" vypískl jsem jako dítě, popadl Shinu a pádil pryč. Zvíře vyskočilo ze křoví a pádilo za mnou.

Fabio

Prudce jsme otevřel oči a posadil se. Uslyšel jsem své jméno. "Theodore?" rozhlédl jsem se. Nikde nikdo. Zase si hraje, je to přeci děcko, co čekám...Najednou jsme uslyšel to samé. "Fabio! Pomóc!" dolehlo ke mě. "Theodore! Kde jsi ksakru?" zavolal jsem. Žádná odpověď. Že on zase někam spadnul? zeptal jsem se sám sebe. "Fabio!" znovu. "Už jdu..." prskl jsem a rychle si vzal oštěp pro případ útoky těch otravných opic. Rozběhl jsme se po hlase, který mně zavedl na nějakou skálu, nebo možná i vyhaslou sopku, až na konci ostrova. Byla na svém vlastním výběžku pevniny a já tam moc nechodil. Všude samé kamení a propasti, no prostě nebezpečné to místo. "Theodore! Kde jsi ty smrade?" volal jsem ho. "Tady!" ozval se konečně někde seshora. Běžel jsme po hlase a po cestě si všímal vyvrácených šutrů. To nemohl udělat on ani Shina...

Vyběhl jsme na vrchol a ztuhl strachy. Theodora jsem sice neviděl, ale viděl jsme obrovské monstrum. Po bližším prozkoumání jsem poznal velkého medvěda, teda, asi to nebyl medvěd, spíš...fakt nevím co to je, ale něco mi to připomínalo. "Fabio! Už se...neudržím!" ozvalo se zpod toho monstra. On byl v propasti?! "Theodore!"zavolal jsem ho. "Tady! Klouže mi to, tak dělej!" volal prosebně. "Do háje..." zaklel jsem. Mám nůž a oštěp...a to monstrum je prostě obrovské. 

Najednou mě to napadlo. "Hej, zrůdičko!" křikl jsem na tu potvoru. Otočilo se to a ukázalo mi to tak nechutný čumák, který se nepodobal ničemu, co jsem kdy viděl. Placatý, protažený jako koňský, podivné pysky a veliké nozdry, malá, zarudlá očka, hustá srst, někde dokonce zacuchaná do dredů...Všechno bylo divné, ale celé divnosti vévodili chodidla. Měl je totiž otočené a chodil po hřbetech dlaní, nebo spíš pacek. Na nic měl dlouhé zatočené drápy do takových srpečků velkých jako půlka mojí paže. To nebyl medvěd. Ani žádná šelma. 

Theodore

Visel jsem za jednu ruku nad ohromnou propastí, v druhé držel Shinu a držel se jako klíště. "Fabio! Dělej!" volal jsem na toho divouska. "No jo furt!" ozval se. Slyšel jsem, jak monstrum, které mne dohnalo až sem, se otáčí na něj a vydává takový  ten divný zvuk. Oběma nohama jsem udělal takovou roznožku a zapřel se o stěny. Podařilo se mi vytáhnout až tak, že jsem mohl položit na zem Shinu a pevně se chytit oběma rukama nějakého balvanu. Mezi monstrem a Fabiem právě zuřil boj. Monstrum se vytáhlo na zadní, takže bylo skoro 3x větší i než ten čahoun a máchalo packami s drápy jako moje paže. Fabio dělal pár výpadů s oštěpem, ale monstrum ho jedním jediným mávnutím pracky zlomilo vedví. Ve Fabiově tváři se zračil strach, zmatenost a hlavně-neschopnost cokoliv udělat. Než monstrum i jeho mohlo takhle přerazit, uskočil dozadu a vytáhl nůž. Monstrum ale nebylo úplně vymaštěné a porazilo ho na zem svou vahou. "Dej pozor!" vyšlo ze mě. Přeci jenom, bez něj umřu, než mně zachrání...

Fabio

Vyrazilo mi to dech a nůž mi někam zapadl. Kousek ode mě byl oštěp. Monstrum mě začínalo dusit a stále na mě kapali jeho sliny. Už jen malý kousek...jenom kousíček....kousililínek..."Dej pozor!" ozval se Theodor. Díky...co to říkám, jist že ano....Začínali se mi zavírat oči z nedostatku kyslíku. Už jsem musel být modrý jako něco. Jedním prstem jsem se dotkl, ale oštěp se odkutálel pryč. Ksa! Teď-Ne! Popadl jsem nejbližší kámen a vší silou, co mi ještě zbývala, jsem udeřil monstrum do čumáku. S odporným řevem se vzepjalo na zadní a drželo se za nalomenou čelist. Převalil jsem se o kousek, popadl oštěp a pokusil se vstát, ale to už na mně zase padalo to monstrum. Rychle jsem před sebe strčil zbytek oštěpu a zavřel oči.

Theo

Monstrum se sice z něj zvedlo, ale pak zase na něj nalehlou celou svou vahou. "Fabio!" vykřikl jsem a z očí mi vytryskly slzy. Ono ho to zabilo..."Fabio!" křičel jsem bezmocně a škrabal se ven.

Tak tady další kapča :) pokud jde o to monstrum, je to inspirovaný pravěkým lenochodem-megatherium :) ARIGATO za votes, comments a reads