2.Alternativní konec

Fabio

"Zabij mě!" vyhrkl jsem prosebně.
"Ne..." řekl chladně. Nevěřícně jsem zakroutil hlavou a znovu k sobě přitiskl Thea.

O pět let později...

Z nebe se snášely provazce deště. Stál jsem nad menším, břečťanem poroslým náhrobkem.
,,Theodor Melleni...6. červenec ####  - 8. srpen ####." stálo na kameni.
"Chbíš mi Theo..." šeptl jsem nešťastně. Tak moc mi chyběl...
Po jeho smrti jsem byl navrácen živý a relativně zdravý do USA. Hardbeck to uhrál na sebeobranu, takže z toho vyšel čistý. Mě čekali desítky rozhovorů pro televize, rádia, časopisy a noviny. Ačkoliv jsem si na tom dost vydělal, neměl jsem už duši. Ta zemřela s Tehodorem.
Začal jsem pracovat ve firmě jako projektant návrhů městkých vegetací, třeba parků či zahrad a tak dále. Práce by mě možná dříve byvila, ale teď už ne. Bez Thea byl pro mě svět šedý jako myší kožíšek.
Po necelém měsíci od mého návratu domů se našel i Sora a Shina. Sora šel do místní ZOO - díky mě - a Shinu jsem si mohl nechat. Bohužel se nedožila déle, než necelý půlrok. Zemřela žalem, protože když nedokázala najít Thea, začala být pasivní, bez života a jenom celé dny ležela a kňučela. Soru v Zoo před dvěma roky museli uspat, protože měl nemocné kosti a jen se trápil. Byl jsem us smrti Thea, Shiny a nakonec i Sora. Neměl jsem už nic, jen rodiče v rodném Španělsku.
Rozhdodl jsem se před týdnem. Chtěl jsem s tím seknout. Toho dne jsem šel - jako skoro každou neděli - na hřbitov za městem. Tentokráte se ale v mé kapse ukrýval malý nožík ostrý jako břitva.
Klekl jsem si na hrob a vytáhl ho. Čepel se zaleskla ve světle blesku, který za mnou projel. Chvilku po něm se dostavil i hrom. Povzdechl jsem si. Neměl jsem nic ze života, jen jsem trpěl. A stále zbytečně. Přiložil jsem ostrý nůž ke svému zápěstí a ...

*pohled třetí osoby*

"Tak pojď, zdržuješ! Budu tady dřív!" ozval se kousek za hřbitovní branou hlas mladíka. Patřil zrzavému chlapci ve věku okolo 20-ti let. Na svůj věk byl malinký, ale to kompenzovali velké, zelené oči jako hrášky. Za ním šel pomalu mladý muž s delšími tmavohnědými vlasy, které měl až po lopatky. Spínala je modrá stuha jako inkoust. Jeho oči, jako dvě vycházející slunce, spatřily něco vzadu na jednom náhrobku. Nějakou...látku.
"Jonáši, počkej tady..." řekl opatrně chlapci, který na něj čekal.
"Dobře..." špitl zrzek. Hnědovlásek se vydal k onomu neznámému předmětu. Když rozpoznal, o co jde, málem vykřikl. V hodně velké kaluži krve ležel zakrvácený muž se stejně rudými vlasy. Měl podřezané zápěstí...
"Tanako, co se dě-" hnědovlásek nestihl mladého zrzka zastavit. 
"J-je mr-metvý...?!" vyhrkl zrzek Jonáš.
"Asi ano..." odpověděl hnědovlásek Tanaka. Jonáš schoval obličej do Tanakovi hrudi a pevně ho objal. Taka přemýšlel, co se tu stalo.
Policie určila, že muž zemřel okolo jedenácté v noci na vykrvácení. Na pohřeb dorazili kromě kněze jen Tanaka s Jonášem.
"Běž napřed, ještě tu chci chvilku zůstat..." šeptl Tanaka Jonášovi a vtiskl mu na spánek letmý polibek.
"Hmm....dobře..." zabručel Jonáš a odešel. Tanaka stál nad čerstvým hrobek a uvažoval, kdo to byl. Policie toho moc neřekla, pouze, že muže identifikovali jako Fabia Ramiréze, který předchozí večer odešel ze svého bytu. Rovněž jim zdělili, že to byl přeživší jednoho tajného vládního projektu o potopitelném ostrovu a také, že prý něm nešťastnou náhodou zemřel mladík, na jehož hrobě zemřel.
"Tak co? Dobrý?" zeptal se ho Jonáš, když se k němu Tanaka navrátil.
"Asi ano...už jsou oba v pořádku." usmál se na něj hnědovlásek a vzal zrzounka za ruku. Jak společně šli, na hrobu nově zemřelého se zaleskla rudá růže s malou, průsvitnou kapkou slzy...

Ták, jsme u konce vážení :D tak který konec je podle vás pravý?
Jinak, asi už brzy začnu pracovat na další knížce, tak si jí nenechte uniknout ;-) mockrát vám děkuji za podporu a pokud si se mnou někdo chce zahrát RPG, rozhodně mi písněte, ať už do komentů či do zpráv, nebo na můj FB (myslím, že by měl být na profilu, stačí hledat :D ). Ráda pomoc uvítám :3