Fabio

Zprvu jsem nechápal, proč mě budí, ale když zalomcoval klikou a dveře se ani nepohnuly.
"To snad..." posadil jsem se a přešel k němu. Měl pravdu jsem tu uvězněni.
"Co budeme dělat?" zeptal se.
"Buď je s velkým rámusem vyrazíme, nebo se tichounce zdejchneme." pokrčil jsem rameny a ukázal k malému okénku na druhé straně místnosti.
"No...a co zvířata?" zeptal se.
"To promyslíme po cestě." vydal jsem se k okénku a opatrně ho otevřel. K našemu štěstí jsme byli tak vyhladovělý a hubený, že tu byla šance, že se prosmýkneme.
"Pojď." kývl jsem mu a udělal mu rukama stoličku, aby mohl snáz vylézt.
"Díky..." prosmýkl se ven a zmizel mi z dohledu.
"Theo?" vykoukl jsem za ním.
"Pojď...je tu ochoz kolem lodi..." ozvalo se mi tiché odpovědi. Vylezl jsem tedy ven na ten ochoz a dost se lekl. Theo byl držen nějakým námořníkem a měl zacpanou pusu.
"Theo! Pusť ho..." zavrčel jsem výhružně. Námořník mu místo toho přiložil pod krk nůž, až po něm skanul maličký potůček krve. To mě vyburcovalo a já k němu přiskočil. Pokusil jsem se mu uštědřit ránu, ale zastavil jsem.
"Chceš aby tvůj maličký kamarád zdechnul?" zeptal se mě pobaveně. Ucouvl jsem, ale nervy mi vřely.
"Hodný kluk..." uculil se a chtěl přejít ke mě, když udeřil ohromný vítr, až se loď začala houpat jako kolébka. Ozval se hrozný kravál a nad námi proletěla letka helikoptér. Využil jsem momentu, kdy si ničeho nevšiml a vyškubl jsem mu Thea. Námořník,  aby mi alespoň to vrátil, mi podkopl nohy. Ikdyž to nebyl žádný ultra kop, byl v nejvíce nešťastnou chvíli. Měl jsem v náruči Thea a ještě k tomu se loď akorát nahnula přímo vpravo - tedy na stranu, kde jsme byli i my. Námořník stihl pláchnout na palubu, ale my ne. Přepadl jsem přes zábradlí, ale stále svíral Thea. Když už jsem si myslel, že se pustím, během pár vteřin se loď prudce nahnula zase nalevo a nás oba to vymrštilo vzhůru do vzduchu.
"Theo, drž mě!" přikázal jsem mu a chytil ho za obě ruce. 
"Já se bojím Fabi!" hekl vyděšeně.
"Není čeho." usmál jsem se a oba jsme skočili ve vodě. Rychle jsem se vynořil a hned vedle mě Theo.
"Co chceš dělat teď?" zeptal se.
"No...asi - " než jsem stihl něco vymyslet, vytáhli nás v síti jako nějaké ryby.
"Neutíkejte, prosím..." uviděl jsem posmutnělého sama.
"Proč? Podrazil jsi nás..." štěkl Theo, ale já mu zacpal pusu.
"Hele, dostaň nás z toho..." poprosil jsem ho.
"Promiň..." sklopil oči a poodcouvl za kapitána.
"Je nám líto pánové, ale víte příliš mnoho." ten nás už pustil a oba jsme dopadli na tvrdou podlahu.
"Jak příliš mnoho?" zeptal jsem se a schoval Thea za sebe.

Theo

Au...moje ruka...Promnul jsem si. Zlomená snad nebyla, ale naražená ano. Fabi mě schoval za sebe.
"Prostě toho víte moc." ozvalo se za námi a kolem prošlo několik lidí v černých sáčkách a brýlích.
"A vy jste kdo...?" zeptal se drze Fabi a založil ruce na prsou.
"My jsme vládní odboj proti nepohodlným svědkům." odsekl mu asi kápo téhle maškarády.
"Co s námi hodláte udělat?" ptal se Fabi dál. Neustoupil ani v postoji, ani v hlase.
"Zabít. Víte až moc tajných věcí." odpověděl mu zase stručně ten chlap v černém.
"Fabi..." zakníkal jsem za ním. Muž si mě povšiml.
"Někoho mi připomíná..." zamumlal, luskl a ukázal na mě. Další dva se muži mě chytili a vytáhli zpoza Fabiho. Zkusil je zastavit, ale jeden ho odstrčil ke stěně, podél které se sesunul k zemi.
"Fabi!" vyhrkl jsem a chtěl k němu, ale stisk byl příliš pevný. Přivlekli mě před toho hlavního. Za bradu mi zvedl obličej, abych se na něj musel podívat. Zlostně jsem ho propaloval.
"Hmp...jistě že tě znám..." uculil se. Já ho stále nepoznával.
"Ty jsi ten spratek, co chodí s mojí dcerou, že?" dodal a já ho už trochu začínal poznávat. Byl to otec Jenny.
"Vy..." vydechl jsem a on mi vlepil facku.
"Moje dcera chodí s tou největší špínou!" štěkl na mě a vlepil mi druhou. Ve mě to vřelo.
"...ne..." hlesl jsem tiše a pomalu k němu stočil zrak. V očích mi plál vztek.
"Chodila. Byl jsem špína, ale teď už ne. Ona tou špínou stále je." odfrkl jsem a dostal kopanec do břicha, až jsem vyplivl krev.
"Theo!" Fabi se už probral, chytil mě za ruku a rozběhl se pryč.
"Tak je chyťte vy idioti!" uslyšel jsem za námi. Seběhli jsem do podpalubí, kde Fabi popadl železné páčidlo.
"Tímhle se chceš bránit?" zeptal jsem se ho.
"Ne." řekl klidně.
"Ale tímhle ano." urazil zámek klece opic, Sora a Shiny. Opice se hned vrhly na muže a začaly je mlátit. Sora se k nim přidal, ale trochu víc agresivněji.
"Co chceš dělat?" zeptal jsem se ho.
"Musíme se ubránit..." šeptl, objal mě a dravě políbil. 
"Miluji tě..." usmál jsem se. 
"Kluci? Tady..." ozvalo se za námi. Byl to Sam.
"Omlouvám se..." špitl a zatáhl nás do kajuty.
"Dostanu vás pryč. Musíme se dostat nahoru, tam je hlavní kabina, kde je i kormidlo. Dá se zamknout." řekl.
"Proč ti máme věřit?" zeptal jsem se. Fabi zaklínil dveře páčidlem.
"Prosím...buďto mi budete věřit, nebo vás zabijí..." špitl. Chvíli jsem mlčel, ale když se ozvalo bušení na dveře, rozhodl jsem se.
"Tak dobře..." kývl jsem. Sam nás vzal zadním východem přímo na palubu.
"Já je odvedu. Ať se děje, co se děje...řekněte světu, co se tady, v Bermudském trojúhelníku, děje. Prosím..." řekl a objal nás. Pak odběhl.
"Jdeme..." táhl mě Fabi k prázdné kabině. Rychle jsme do ní vlezli a zamkli se.
"Řídil jsi někdy loď?" zeptal se.
"Jistě." odsekl jsem na oko uraženě a hned se pustil do řízení. Loď se otočila o sto-osmdesát stupňů, až se Fabi - a málem i já, kdybych se nedržel pevně kormidla - nalepil na pravou stranu.
Jeli jsme na plnou výkon jenom chvilku, když se ozvalo bušení na dveře.
"Fabi?" otočil jsem se a jen kývl. Šel zaklínit dveře. Najednou se ozvalo prasklé sklo a rána.
"Theo!" zavolal Fabi. Otočil jsem se a ztuhla mi krev v žilách. Jeden z agentů prorazil sklo dveří a držel pevně Fabiho pod krkem.
"Otevřete dveře!" ozvalo se zvenku.
"Ne-dě-lej-...-to..." sípal dusící se Fabi. Nevěděl jsem co dál. Mám mu pomoci, ale riskovat, že nás zabijí oba, nebo ho obětovat a zachránit alespoň sebe? Ale já jsem bez něj nic...ale někdo musí něco udělat, aby vše svět věděl...Co teď?!

Táák :D tak co navrhujete? Nebo mám udělat alternativní konce? Vyberte si raději sami :D