Theo

Muž mě objal a stáhl si z hlavy masku. Byl jsem šťastný jako bleška. 
"Jak se jmenuješ?" zeptal se mě.
"Theodor...a-ale někde je i Fabio..." koktal jsem.
"Dobrá, najdeme ho." řekl a strčil mě do helikoptéry.
"Počkat a co on?" ukázal jsem zmateně na Sora.
"Toho tu musím nechat." pokrčil rameny můj zachránce.
"To ne!" bránil jsem se. 
"Ticho." zacvakl mi na rukou želízka. Helikoptéra se zase vznesla a já zpanikařil.
"Soro!" zavolal jsem. Sora se rozběhl a skočil. Už už jsem ho viděl, jak jenom padá do vody, ale pevně se chytil spodku stroje, který  se nahnul převážením na jednu stranu.
"Hajzle pitomej..." zaklel ,,zachránce,, a zkusil ho zbraní setřást, ale Sora na něj začal vrčet a oháněl se packou. Takhle naštvaného jsem ho neviděl. Padl jsem na břicho a svázanýma rukama podtrhl únosci nohy, takže vypadl ven. Vtáhl jsem dovnitř Soru a objal ho. Už zbýval jenom pilot. Helikoptéru jsem sice neřídil, ale táta ano.
Hodil jsem mu řetěz želízek kolem krku a strhl dozadu. Sora ho vystrčil ven.
"Tak..." sedl jsem si na sedadlo, vzal headset a začal zkoušet všechno možné.
"...to zvládnu." podpořil jsem se a podařilo se mi najít knypl řízení. Stroj se srovnal a jakž takž se mi podařilo jí držet.
"Jdu si pro tebe Fabi..." šeptl jsem a  rozletěl se najít svého rudovláska.

Fabio

Pohladil jsem unaveně Shinu. Bylo po práci a pár opic, některé s mláďaty, mi přinesly jídlo. Nemohl jsem uvěřit, že jsem je fakt nenáviděl, ale hnal je hlad. Několik těch malých prcků se mi na mě přilepilo a já si s nimi hrál, zatímco matky odešly zase pracovat. Prcci byli úžasní a za chvilku už jsem je houpal unavené ve své náruči.
"Chtěli byste zpět k lidem?" zeptal jsem se hlavního opičáka. Smutně zakýval hlavou.
"Pokud jsem to dobře pochopil, tvoji rodiče...byli lidé a tys byl první, že?" začal jsem pomalu. Opět kývl. Dlouho jsem s nimi o tom rozmlouval a už z většiny věděl, co byli zač. Měl to být pokus přenosu mysli, ale vymklo se to. Aby se jich zbavili, nechali je zavést na tento ostrov.
"Jestli nás zachrání, vezmu vás sebou. Chci, aby svět o tomhle vědět." objal jsem ho. Moje nenávist vyprchala. Zachránili mi život a otevřeli oči.
Najednou se ozval kovový zvuk a přišel menší vítr. Ihned jsem poznal, co to je. Helikoptéra...
"Fabi!" ozvalo se nade mnou a já se spokojeně podíval nahoru.
"Jdem?" uculil se na mě přes sklo Theo.
"Bez nich nejdu." pohodil jsem hlavou směrem k tlupě. Podařilo se mu přistát na lodi.
Když jsme mu vše vysvětlil, pomohl mi s nimi. Helikoptéra sice nebyla největší, ale ani nejmenší. Máme teď všechny a i zásoby. 
"Tak...letíme?" zeptal se, když bylo hotovo.
"Jdeme domů." usmál jsem se a vtiskl mu letmý polibek na spánek. Nasedl jsem a přivítal se se Sorem. Vznesli jsme se do vzduchu a pomalu letěli pryč.
"Tady nějaká helikoptéra, ozvěte se kdokoliv." zkoušel do sluchátek Theo. Vypadal úžasně, jak se u toho tvářil vážně. Chvíli to v nich jen praskalo, ale pak jsem i já uslyšel hlas.
"...tady rybářská loď Marie Ann, slyšíme vás..." rozpoznal jsem a zaradoval se.
"Potřebujeme vaše souřadnice." řekl Theo a ukázal mi zdvižený palec.
"Pomůžu ti..." řekl jsem a vzal si druhá sluchátka.
"..jistě..." začal muž diktovat. Okamžitě jsme na ně zamířili, ale bylo to daleko.
"Jak daleko jste od nejbližší pevniny?" zeptal jsem se.
"Daleko." bylo mi stručnou odpovědí.
"Máme problém..." řekl tiše Theo. Zvedl jsem oči a nasucho polkl.

Theo

Přímo před námi byla bouře.
"Musíme jí obletět." řekl jsem.
"Na to nemáme dost šťávy a bůhví, jak je široká." odporoval mi Fabi.
"Sakra..." zaklel jsem.
"Co se děje?" zapraskalo to v headsetu.
"Jsme před bouří." informoval jsem ho.
"Ach ano...jsme za ní, taky jí vidíme..." odpověděl.
"Dobře...a jak že se jmenuješ ty?" zeptal jsem se.
"Jsem Sam, lodní navigátor. Dostanu vás přes to." uchechtl se Sam.
"Dobře...přiznám se, že ani jeden jsme neřídili vrtulník a už vůbec s ním neletěl skrze bouři." zkusil jsem odlehčit atmosféru.
"Theo, jdeme na to?" podíval se na mě Fabi.
"Máme jen jeden pokus..." chytil jsem ho za ruku a pevně sevřel. Namířil jsem knyplem přímo vpřed. Zpočátku menší otřesy, ale jiank v pořádku.
"Theodore, jak mě slyšíte?" zapraskala mi sluchátka.
"Docela dobře. Máme menší turbulence, ale jinak zatím dobré.
"Jste na okraji, ve středu je peklo. Doporučuji se pevně připoutat a zajistit i náklad." ozval se Sam.
"Fabi, zajistíš je?" podíval jsem se na svého společníka.
"Jistě." odepl se a šel to udělat.
"Vstupujete do střední části. Držte se." poradil Sam.
"Jasné." odvětil jsem a pomohl Fabimu na jeho místo. Letěli jsme dál a dál, otřesy přibývali a občas i nějaké to houpání. Plně jsem se soustředil a Fabi začal rozmlouvat se Samem.
"Jde ti to skvěle." broukl mi do ucha.
"Díky." odvětil jsem rychle a zase soustředil.
"Podařilo se nám zavolat pomoc. Jakmile budete zde, bude tu i pomoc armády." uslyšel jsem Sama.
"Děkujeme." podkoval Fabi. Helikoptéra se otočila vzhůru nohama a udělala něco jako válení sudů. Trochu se mi zvedl žaludek, ale rychle jsem to zapudil. Chci se odsud konečně dostat!
"Theo, máme tu problém...." špitl Fabi.
"Hmmm?" zabručel jsem a snažil se stroj držet co nejvíce na uzdě.
"Jeden náš podvozek...tak nějak není..." ujasnil.
"Bez toho doletíme." odsekl jsem a ještě zrychlil. Stroj se nahnul vpřed a já zatnul zuby.
Další menší akrobatický kousek na sebe nenechal dlouho čekat. Vítr si s námi začal hrát jako s papírovou vlaštovičkou. Houpali jsme se sem a tam, sem a tam, sem a tam...
"Theo, srovnej to už..." stěžoval si Fabi, zelený jako ropucha. Vypadal, že každou chvilku hodí šavli.
"Já se snažím, ale nejde to..." rukama jsem drtil knypl a držel se jak to šlo.
"Theodore, ztrácíme zadek, dělej!" ohlédl se Fabi a popoháněl mě. Byl jsem neskutečně vystresovaný. A dost se to podepsalo. Helikoptéra se začala řítit dolů. Vrtule se zkřivila.
"Do háje!" zařval jsem a snažil se to zvednout.
"Theoo!" slyšel jsem Fabiho.
"No tak...já-chci-domů!" řval jsem sám na sebe. Ucítil jsem prudký náraz a do kabiny začala pronikat voda.
"Ven!" odepl jsem se s Fabim a vrhli se dozadu. Tlak vody protrhl jednu stěnu a během několika vteřin jsem už lokal andělíčky. Pevně jsem u sebe držel několik opičích mláďat a pokoušel se vyplavat ven. Želízka mě tížila, zapomněl jsem na ně a nešlo s tím plavat. Rychle jsem je proto zastrčil za obojek Sora a jenom bezmocně sledoval, jak se všem podařilo vyplavat nad hladinu, jen já klesal níž a níž a níž....

Tak další kapča je tu :D jsem nemocná, tak je tu dřív :) co myslíte, že bude dál? :P