Fabio

"Můžu?" zeptal jsem se. Theo chvilku neodpovídal, ale pak kývl. Projela mnou vlna vzrušení a můj ptáček se začal dole probouzet. Pomalu, zuby, jsem mu začal stahovat kalhoty i s trenkama. Pak jsem je jen odložil stranou a lehce chtivě sledoval jeho nahé tělo s plnou erekcí. políbil jsem ho na podbřišek a udělal mu malý cucflíček. Pak jsem se přesunul k jeho údu. Olízl jsem ho po celé délce a podíval se, co to s ním udělalo. Theo už měl co dělat, aby se alespoň trochu krotil.
"Nemusíš se držet. Ne přede mnou..." usmál jsem se a políbil ho na podbřišku. Pokračoval jsem dál a opatrně mu olízl špičku.
"Fabi!" vyhrkl nahlas. Něžně jsem mu ho hladil a líbal. Cítil jsem, že už brzo bude, to napětí bylo u něj opravdu velké. Nahnul jsem se nad něj a jemně ho políbil. Snažil jsem se ho nerozdráždit. 
"Fabi...p-prosím...dodělej...t-to..." vzdychal slastí.
"Hmm...a co když ne?" uculil jsem se a začal mu dělat cucflek na krku. Skoro jsem na něm ležel a tak nějak mi už bylo vlastní oblečení tam dole malé.
"Já...potřebuju... prosím..." prosil mě.
"Nu což..." políbil jsem ho a pár pohyby ho dodělal.
"To nebylo moc...romantické..." oddechoval.
"Tak příště." usmál jsem se. Měl pravdu, fakt jsem to odflákl.
"Hmm...." zabručel Theo a chtěl se oblékat, ale já po něm zase skočil.

Theo

Smutně jsem se zkusil oblékat, ale už jsem byl zase pod ním. Líbal mě ještě zuřivěji než předtím, hladil po celém těle a lehce tahal za spodní ret.
"Fa-Fabi..." odtrhl jsem se vyjeveně. Podíval se na mě.
"Dělám něco špatně?" zeptal se. Zakroutil jsem hlavou.
"Ne, to ne, já...jenom....překvapilo mě to..." usmál jsem se a ukořistil jeho rty. Jezdil jsem mu po zádech prsty, dělal kolečka a spirálky a čím dál více zajížděl k lemu jeho kalhot. Pak i lehce pod ně, ale nakonec jsem to ignoroval a prostě si užíval jeho pozadí plnými doušky.
Mazlily jsme se ještě dlouho, sice už klidněji, ale pořád.
"Přemýšlel jsem..." začal jsem opatrně.
"Hmm?" políbil mě do vlasů.
"Napadlo mě, co bude, až nás najdou." špatně se mi o tom mluvilo.
"Budem spolu, ne?" usmál se.
"Když...já nevím, co na to rodiče..." kroutil jsem se.
"Pokud budu problém, pokusím se ho jakkoliv vyřešit. Nebo tě unesu a ukryju." uchechtl se a mě tak alespoň trochu optimističnost. 
"Víš, taky jsem nad tím přemýšlel. Ty jsi na střední, že? Tak až dostuduješ, chtěl bych si tě vzít k sobě. Já vím, jakou mám záruku, že spolu zůstaneme, ale...za těch pár dní....tě mám moc rád a chci být s tebou navždy." mluvil a já ho jen tiše poslouchal. Propletl jsem si prsty své ruky s jeho a zíral na nebe.
"Padá hvězda..." zamumlal jsem tichounce a ukázal na onen krásný jev.
"Přej si něco." usmál se a podíval se mi do očí. Utápěl jsem se v nich.
"Chtěl bych, aby přišla záchrana brzy..." vzdychl jsem. Snad to nevyznělo nějak špatně.
"Tak dobrou..." políbil mě na čelo a zavřel oči.
"Fabi?" oslovil jsem ho ještě šeptem.
"Hmm?" zavrněl.
"Miluju tě." oplatil jsem mu polibek.
"Vždyť já tebe taky ty hlupáčku..." uculil se jako měsíček na hnoji a přitiskl mě na sebe. Poslušně jsem usnul.

"Theo, vstávej...." budil mě ráno hlas.
"Ještě pět minut..." zamumlal jsem tiše.
"Theo, vstávej, prosím..." zněl nějak roztřeseně.
"Hmm...?" otevřel jsem oči a rozhlédl se. Fabi se na mě díval celý bledý, Sora i Shina mě taky pozorovali.
"Co se děje?" zeptal jsem se rozespale.
"Podívej se do odrazu hladiny..." řekl mi nešťastně.
Naklonil jsem se přes okraj a ve vodě jsem spatřil svůj odraz. Neviděl jsem nic zajímavého.
"Co by by-ÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ!" chtěl jsem se zeptat, o co jde, ale to už jsem letěl do vody. Z leknutí jsem se nedokázal vzpamatovat a polykat andělíčky.

"Fabi! Fabi!" volal jsem vyděšeně a škrabal se z vody.
"Tak pojď..." smál se mi. Mě to vůbec vtipné nepřišlo. Jakmile mě vytáhl, uraženě jsem do něj bouchl malou pěstičkou a šel si sednout na druhou stranu kamene.
"To nebylo vtipné, ty idiote. Mohl jsem se utopit." odsekl jsem.

"Ale no tak, byla to jenom legrace..." šťouchl do mě prtem, ale já ucukl.
"Nech mě." urazil jsem se ještě víc a založil ruce na prsou.
"No tak....promiň..." políbil mě na krku. Zčervenal jsem, ale ucukl.
"Řekl jsem nech mě." odsekl už trochu výhružně a Fabio se konečně odtáhl.
"Tak...promiň..." pípl trochu překvapeně.

Fabio

To jsem fakt neměl dělat, ale nemyslel jsem to tak. Theo byl na mě naštvaný a já věděl, že jsem to asi lehce přepískl. Smutně jsem se stáhl na druhou stranu kamene, na kousek klacku přivázal nit z trika, na její konec kousek drátku vytvarovaném do tvaru háčku a zkoušel něco chytit.
Absolutně mi to nešlo, nesoustředil jsem se, cítil jsem se špatně kvůli Theovi.
"Theo?" oslovil jsem ho opatrně.
"Co chceš?" odsekl nazpět.
"Promiň, omlouvám se....já to fakt nechtěl, nechtěl jsem ti ublížit." mumlal jsem tiše.
"Heh...no jo..." otočil se nazpět, ale jeho kyselý výraz nezmizel. Trochu mi to pomohlo. Přešel jsem k němu a objal ho.
"Ale už to nedělej..." pošeptal mi do ucha.
"Slibuju." usmál jsem se a doslova mu visel na krku.
"Ale teď..." odtáhl se trochu a ve tváři mu hrál zvláštní úšklebek.
"...odveta!" shodil mě do vody, ale to nečekal, že půjde se mnou. Oba jsme se ocitli pod vodou a jakmile jsme tam byli, natiskl jsem své rty na ty jeho, přitiskl ho na sebe a pevně si ho držel. Theo kupodivu spolupracoval a taky se mě držel jako klíště. Když jsme se vynořili, pohladil mě po tváři.
"Měli bychom se najíst." řekl.
"To počká..." políbil jsem ho a rukama zajel na jeho stehna.
"Ty jsi maniak..."  zasmál se a podplaval ho.
"Ty jeden..." následoval jsem ho pod vodu a rychle plaval za ním. Plaval k našemu kmeni, do kterého se dostal a já samozřejmě za ním. Vzal do ruky naše deky a plaval k hladině. 
Vytáhl je na kámen a rozložil je tam. Nechal jsem ho a sám se zase vrátil pod hladinu. Chtěl jsem se podívat po dalším jídle, ale to narušili otřesy. Vše se začalo třást a já se rychle vracel ke kameni. Theo mě chytil za ruku a vytáhl nahoru.
"Co se to děje?!" ptal a křičel, aby přehlušil ten hluk.
"Já nevím!" odpověděl jsem, objal ho a schoval ve své náruči. Sora a Shina se k nám přidali a všichni společně jsme se schoulili a navzájem chránili před tím, co mělo teprve přijít.