Fabio

"Theoo!" volal jsem bezmocně už dobré tři minuty. Podařilo se mi chytit se alespoň vyvráceného kmene a částečně ze sebe vyplivnout většinu nalokané vody. V hlavě se mi honily myšlenky, co se to děje...Tři roky tady žiju klidně a teď tohle?! Proč?
Z myšlenek mě vytrhlo co si, co se prudce vynořilo nad hladinu, prskalo vodu na všechny strany jako fontána a málem mě to schodilo.
"Theo?" řekl jsem v nadějí v hlase. Místo Thea tam plaval Sora a v Zubech nesl Shinu, která prskala vodu z nozder. Smutně jsem ho za obojek přitáhl, aby se taky držel kmene drápy. Až pak jsem si všiml, kdo se drží jeho zad.
"Theo!" sundal jsem rychle černého pasažéra Sorovích zad k sobě a držel. Byl naprosto bezvládný a přišlo mi, že ani nedýchá.
"Do háje, do háje, do háje!" nadával jsem si a rychle se rozhlížel po nějaké mělčině nebo třeba kameni. Theo byl jako hadrová panenka a necítil jsem ani jeho tep.
"Maldita sea!" zanadával jsem ještě víc, španělsky, a ještě usilovněji se rozhlížel. Konečně. V dálce byl kousek útesu.
"Soro, tam!" ukázal jsem a začal kládu mířit tím směrem.
"Theo..." vytáhl jsem ho na chladný kámen a položil na záda. Jeho oči byli zavřené, rty promodralé a tváře bledé jako smrt.
"To nesmíš..." vzlykl jsem a duchaplně se začal snažit o jeho resuscitaci.
Bojoval jsem dobrou půlhodinu, ale nic se nestalo.

"Theo..." objal jsem ho a přitiskl hrudí k sobě. Nedokázal jsem na nic jiného myslet, jenom na to, že jsem ho ztratil navždy.
"Fa...bi..." ozvalo se u mého ucha a něco se dotklo mých zad. Letmý dotek mě nabudil a já trochu odtáhl Thea. Zpod přivřených víček na mě mžouraly dvě inkoustově modré panenky.
"Theo!" objal jsem ho pevně a úplně spustil hráz slz.
"Fabi..." objal mě taky a zabořil svou tvář do mého krku.
"Tys...mi tady umřel..." vzlykal jsem tiše a odtáhl se, abych se pohledem do jeho očí ujistil, že to není iluze.
"Ale žiju..." namítl a vyprosil si polibek.
"Ještě aby ne..." utřel jsem si slzy a polibek oplatil.
"Co se stalo?" zeptal se a posadil.
"Já nevím. Přišly dvě vlny a vidíš..." povzdechl jsem si.
"Co budeme dělat?" zeptal se tiše.
"Nevím..." přiznal jsem.
"Co když nás už takhle nenajdou?" začal lehce panikařit, ale já ho lehkým objetím uklidnil.
"Teď nás najdou uvidíš. Ten ostrov šel ke dnu, je jasné, že jim to neunikne. Vydržíme to, do pár dní tu je pomoc, ano?" usmál jsem se na něj povzbudivě, ikdyž i v mém nitru klíčila jistá obava.
"Dobře..." přitulil se.
"Až se moře trochu uklidní, zkusím se pro něco potopit." navrhl jsem.
"Dobře..." souhlasil a zavřel oči.
"Ne, že zase umřeš..." rýpl jsem si do něj.
"Bez tebe nikdy." dodal jemně a za chvilku usnul. Lehce jsem ho položil k Sorovi, který se kolem něj ovinul jako stonožka a Shina mu udělala polštář. 

Theo

Neklidně jsem usnul, ale ani ve spánku mi pochyby a strach nedali pokoj. Vzbudil jsem se s výkřikem a když jsem zjistil, že na kameni jsem jen já, Shina a Sora, začal jsem panikařit jako šílenec.
"Fabio!" vrhl jsem se k mořské hladině a než jsem stihl přepadnout, chytil mě za lem kalhot Sora a vytáhl nazpět. Za chvilku se z vody vynořil Fabio a pohodil hlavou. V ten moment se vše zpomalilo, doslova slowmotion a já úplně zrudnul od hlavy k patě. 
"Theo...?" probudil mě jeho hlas.
"Promiň..." uculil jsem se hloupě.
"Byl jsi v rauši či co?" vylezl na kámen a položil na zem pár věcí, co se mu podařilo vytáhnout ze dna.
"No...jo..." pípl jsem a v duchu si za to málem nafackoval. Takhle se profláknout, to snad není možný.
"Alééé...z čeho?" ušklíbl se a šťouch do mě prstem.
"To víš, já ti to tak budu povídat, mořská princezno." vyplázl jsem jazyk a upozornil tak na to, že kolem nohy se mu přichytila mořská řasa. Rychle si jí strhl dolů.
"Hahaha, moc vtipný, ty plaváčku." ucheechtl se Fabi a vyždímal si košili, kterou vytáhl z vody.
"No co..." protáhl jsem se.
"Nechceš se mnou? Myslím pod vodu..." navrhl.
"Hmm....stmívá se..." zabručel jsem.
"No tak...pojď..." lákal mě. Klekl si za mě, objal kolem krku a začal mi dělat cuclek na krku.
"No jo...půjdu...." zavrněl jsem spokojeně a ještě chvilku si nechal laskat krk. Vzal mě za ruku, pomohl mi na nohy a společně jsme se ponořili pod vodu. Pomalu jsem rozevřel oči, abych si zvykl na sůl. Přede mnou se otevřel jiný rozměr světa. Vše bylo jako po apokalypse, přesto to bylo uzavřené v klidné vodě. Našel jsem náš starý kmen-domov. Fabio z něj vytáhl pár věcí a vrátil se nad hladinu. Já se doplaval nadechnout a hned poté se kolem mně propletl jako delfín. Kroužili jsme kolem sebe ve spirálkách. Vynořovali se pro vzduch a zase se ponořili do vody. Jak postupně nebe pohlcovala tma, pod vodou začal jiný život. Plno živočichů začalo zářit neonovými barvami a přibližovat se k nám. Chytil jsem ho za ruce a díval se mu do očí. Naše piruetka pod vodou se zpomalila a my se lehce políbili.
Když jsme se vynořili, nad námi už svítil Měsíc.
"Víš, že tě miluju, že jo?" usmál se Fabio.
"No jo..." ušklíbl jsem se a vylezl na kámen.
"Chceš už jít spát?" zeptal se.

Fabio

"Asi ano. Tak dobrou..." usmál se. Lehl jsem si k němu a udělal mu tak poloviční matraci, na kterou si lehl a ještě chvilku mi jezdil prsty po hrudi, dokud neusnul.
Zamyslel jsem se, co bude teď. Ovoce tady už asi moc nebude, zato ryb dost. Ale ryby nejsou vše...
Vstal jsem, cítil jsem se nesvůj. Theo spal, ale já nemohl. Měl jsem o nás všechny strach. Sora je sice krotký, ale kdyby ho ovládl hlad, všechny nás zabije. Shina je sice fajn, ale jako maso by vydržela dlouho. Pokud jde o Sora, je vůbec tygr jedlý? Jak dlouho všechny dokážu udržet?
Z myšlenek mě vytrhlo vrcení Thea a mumlání. Mluvil ze spaní, ale nešlo mu rozumněl. Podle výrazu se mu nezdálo nic dobrého.
"Šš...." sedl jsem si k němu a hladil ho.
"Jenom se ti něco zdá...nic se neděje..." šeptal jsem tiše do jeho ucha a odhrnul mu vlasy z čela. Neuklidnil se, tak jsem si sním zase lehl a nechal se jím obejmout jako plyšák. Teprve teď se uklidnil a já také. Doufám, že záchrana přijde brzy. Déle, než 14 dní to nedáme....

Tákže :D asi se omlouvám za pár chyb, je mi jasné, že není dobrý nápad otevírat oči ve slané vodě a že ryby asi moc často jen tak nesvětélkují neonově, ale pro navození atmošky to snad neva, no ne? A co myslíte? Přijde záchrana, nebo je tam nechám umřít? :D