Theo
Otřesy ze mne shodili Fabia a já sám se odkutálel do rohu. Sora a Shina, do té doby klidně spící, vyjekly a schoulili se do klubíček.
"Fabio!" zavolal jsem, když otřesy ustaly.
"Ano?" ozvalo se zvenku.
"Jsi v pohodě? Kde jsi?" ptal jsem se ho a posadil se.
"Jsem venku...a jsem v pohodě, neboj." ve vchodu stál jako zmoklá slepice. Musel jsem se trochu uchechtnout.
"Nesměj se ty jeden..." uculil se taky.
"Musím, jsi až moc vtipný. Vypadáš, jako kdyby tě vypustili z pračky jako prádlo." smál jsem se už na celé kolo, protože moje přirovnání na něj perfektně sedělo. Vážně vypadal, jako by pár minut strávil v pračce.
"Hahaha, moc vtipný..." ždímal si z vlasů dešťové kapky a vrátil se ke mě.
"Navíc nám chcípnul oheň." dodal uraženě a začal se snažit vyvolat onoho boha tepla a světla.
"Promiň..." řekl jsem trochu provinile a přivinul se k němu.
"V pořádku." usmál se a přiložil do malého plamínku pár větviček. Mlčky jsem sledoval, jak je nenasytný ohínek pohlcuje dřívka.
"Nemáš hlad?" zeptal se.
"Vlastně docela jo." pustil jsem ho a on vyšel ven. Za chvilku se vrátil s nějakým ovocem a zbytky ryby.
"Tak si něco vem." položil to přede mne. Vybral jsem si nějaké mango a pár bobulek, které silně chutí připomínaly jahody.
"Nechceš maso?" zkoušel mi vnutit nějakou tu bílkovinu, ale já odmítl zakroucením hlavy.
"Potřebuješ to víc." dodal jsem pohotově a sám začal bojovat se slupkou manga, kterou začala žužlat Shina. Ikdyž byla vlastně docela zhýčkaná, stejně v ní trochu ty prasečí rysy zůstaly a tak milovala odpadky a často si v nich vybírala svačinky.
"Co jemu?" ukázal Fabio na Sora, který se mlsně olizoval při pohledu na opékající se maso.
"Tak mu dej kousek, jinak slupne nás." ušklíbl jsem a zakousl se do manga. Docela ušlo.
"Já ti nevím...může rybu?" kroutil se, ale nakonec mu kousek ryby hodil. Tygr se do ní hladově pustil a za chvilku už čekal na další, mlsně si olizujíc tlamu.
"Asi budeme muset víc lovit, protože jinak to neutáhnu sám." poznamenal suše Fabio a hodil mu i svou část ryby, která brzy skončila v tygrově břiše.
"Jak dlouho ještě bude pršet? Prší už dva dny v kuse." zeptal jsem se ho.
"Vlastně nevím. Nejdéle pršelo jenom celou noc." poznamenal.
"Takže...co budem dělat?"
"To neví, ale ztenčují se nám zásoby, takže pro něco stejně budu muset." pokrčil rameny a vstal.
"A co já?" zeptal jsem se ho provinile. Nechtěl jsem tu už jen tak sedět jako pecka, to už mě dávno přešlo.
"Můžeš udržovat oheň." uchechtl se zmizel venku. Trochu jsem přihodil do ohně a chvíli do něj i zíral, ale pak mě to přešlo a já dostal nápad.

Fabio

V pralese jsem schrastil nějaké to ovoce a podařilo se mi dokonce nalovit nějaké ještěrky a ptáky. Rybařit se mi nechtělo, takže jsem se vrátil. Déšť neustával a tak jsem už byl promočený až na kost. Moje kraťasy, které jsem měl jako jediné oblečení, už by se daly ždímat. Musel jsem být pryč sotva dvě hodiny, možná dvě a něco málo.
"Theo?" vešel jsem do kmene a jenom se zastavil přede mnou se tyčila zajímavá konstrukce z bambusu, která tvořila čtyři sloupy podpírané navzájem mezi sebou a nahoře Theo svazoval liánou patro.
"To je...úžasný!" zalapal jsem po dechu a začal si to prohlížet. Bylo to pevné a odolné.
"Je to dost dobrý..." uznal jsem a podíval jsem k němu nahoru.
"Studuju na architekta." usmál se a po žebříku slezl dolů.
"Tos mi neřekl." usmál jsem se.
"Ještě plno věcí jsem ti neřekl." uculil se a vyprosil si polibek.
"Tak...přestěhujem se nahoru?" navrhl jsem a pohodil hlavou k pelechu.
"Jo jo..." souhlasil a pomohl mi se nastěhovat nahoru. 

Spokojeně jsem se rozvalil. Konečně tu bylo více místa. Poklepal jsem na místo vedle sebe a on si hned přilezl.

"Tak...něco mi o sobě řekni." vyzval jsem ho a objal kolem ramen.
"No..." začal a bylo vidět, že usilovně přemýšlí.
"Tak...jsem...z USA,z bohaté rodiny, to víš...mám holku..." tady jsem se zastavil. No jo vlastně mám Jenny. Ale vlastně jí nemám rád, tak to je buřt. Fabio ztuhl.

Theo

"Ta máš vlastně holku..." odtáhl se a trochu zbledl.
"Ne, počkej...my spolu tak moc nechodíme, neboj." položil jsem mu dlaň na rameno.
"Co?!" vykvíkl.
"Ne, nenenene, špatně jsi to pochopil. Jako já a Jenn, jsme jen falešný pár. Hrajeme to, oba z toho máme docela slušnou reputaci. Jako Ken a Barbie, víš?" snažil jsem se to zachránit, ale nepomáhalo to. V jeho očích se objevily slzy smutku. Bylo vidět, že jsem ho tím asi hodně zranil.
"Chápu..." otočil se na bok zády ke mě a choulil se do klubíčka.
"Fabi, já to tak nemyslel..." položil jsem ruku na jeho bok, ale ucukl.
"Dobrou..." špitl, ale já to nechtěl vzdát. Ne teď...
"Promiň..." zkusil jsem to znovu, ale znovu ucukl.
"Řekl jsem dobrou...!" řekl už trochu výhružněji a já se raději odtáhl. 

Každý jsme leželi na jedné straně, jako dva póly magnetu. Přemýšlel jsem, kdo usne první a podle pravidelného oddechování to byl on. Opatrně, abych ho nevzbudil, jsem se posadil s přišoupl k němu. 
"Dobrou..." špitl jsem a opatrně ho objal. Alespoň ve spánku se nebránil...

Ráno mě vzbudil tlak na těle a následný posun. Pootevřel jsem oči a viděl jsem, jak mne od sebe Fabio odsouvá.
"Nech toho..." zamumlal jsem na něj a začal se sunout nazpět.
"Stejně jsme spolu jenom naoko, tak co..." zabrblal.
"Já to takhle nemyslel." odsekl jsem už trochu naštvaně.
"Ale myslel..." odsekl zase on.
"Ne, nemyslel. Já a Jenny...my jsme se spolu dali dohromady jenom proto, že jsme nejpopulárnější lidé na škole, taková Barbie a její Ken. Nemáme nic společného. Nemiluju jí, ale tebe ano. Až se dostanu domů, dám jí sbohem." začal jsem.
"Hele..." otočil se a podíval se na mne.
"Trčím tady dva a půl roku. Brzo to budou tři a nikdo si pro mě nepřišel. Nechali to plavat..." začal pomalu.
"Ale...moje loď vyslala SOS..." namítl jsem a trochu se zarazil.
"Já letěl státním letadlem a nic." řekl klidně. Trochu jsem zbledl a začal se klepat.
"Já...promiň. Nemyslel jsem to zas až tak takhle..." řekl po chvilce.
"V pohodě....asi máš pravdu." řekl jsem smířeně. Objal mne a přitiskl tak na svou hruď. Nasál jsem jeho vůni. Nesmrděl potem, což bylo zvláštní, ale po pralese.
"Chceš si ještě zdřímnout?" zeptal se, ale já zakroutil hlavou, povalil ho pod sebe a vylezl si na něj obkročmo.
"Něco jsme měli rozdělaný..." uculil jsem se a přiblížil své rty k těm jeho. Na nic nečekal a tuto malou vzdálenost překonal. Jeho dlaně skončily na mých bocích a jemně je hladily. Já své ruce zaměřil na jeho hruď a mapoval si jí tak. Měl plno svalů, ne těch přehnaných, ale poctivých, přírodních.
"Miluji tě, víš to?" zašeptal jsem u jeho rtů.
"Mhhmm...a co s tím můžu dělat, že?" usmál se a pohladil má záda. Přejela mi příjemná husí kůže po celém těle, jako elektrická vlna. Oklepal jsem se a tím se dost zahýbal na jeho rozkroku. Odpovědí mi bylo slastné zavzdychání a pohyb tam dole. Ušklíbl jsem a udělal to znovu.

Táákže :D co myslíte? Bude něco? :3