Tak jsem tu s novou kapitolou, za chyby se moc omlouvám, ale nikdo není dokonalý věnovat bych chtěl mé dlouhodobé kamarádce marrta20,která mě vždy pozitivně nabije energií do dalšího psaní. Děkuju Martinko! 🙂užijte si čtení ☺️

Zjevil jsem se u nás  v obývacím pokoji, kde seděla celá rodina. Vypadali velmi smutně. Obzvlášť babička hodně plakala. Táta před sebou měl sklenici, v níž byla nalita skotská. Moje máma ho objímala kolem ramen a můj brácha odešel k sobě do pokoje. Bylo mi jasné, že se něco stalo. Sedl jsem si vedle mamky a čekal jsem, až mi někdo řekne, co se vlastně během těch pár hodin, co jsem byl v Bradavicích stalo. Po nějaké chvíli mi moji rodiče řekli, že dědeček Lucius zemřel. Velmi mě to ranilo, ale nebrečel jsem. Děda mě nikdy neměl rád, protože jsem nechodil do jeho zbožňovaného Zmijozelu. U mě se moudrý klobouk dlouhou dobu rozhodoval kam mě pošle, jestli do Nebelvíru, nebo Mrzimoru. Kam mě poslal? No do Nebelvíru a to je ten důvod, proč mě dědeček Malfoy nesnášel. Vždycky mi předhazoval, že jsem slaboch po matce, že v Nebelvíru studují jen slaboši. Naproti tomu mého bratra miloval. Kupoval mu vše, na co si bratr vzpomněl. Neříkám, že jsem někdy žil v nedostatku, ale můj bratr si zvykl na luxus. Chová se přesně jako dědeček. Je arogantní a namyšlený. Dřív jsme si spolu hrával, než nastoupil do Bradavic, ale jakmile zjistil, že ho má děda radši, už by si podle si podle bratrova nedávno proneseného výroku,, nešpinil ruce s nebelvírákem. ". Tato věta se mě dotkla natolik, že můj bratr schytal pořádný výprask, ne od rodičů, ale ode mě. Rodiče se to ani nedozvěděli, protože neměl odvahu si jít stěžovat. Musel by říct co řekl a ví, že by se to mamky hrozně dotklo. Já sám jsem rád, že mě moudrý klobouk tehdy poslal do Nebelvíru, protože tam jsem poznal své pravé přátelé. Alice, Tobbyho a Thomase. Alice je dcera učitele bylinkářství pana Longbottoma. Ten je velmi vážený, protože spolu s Horáciem Křiklanem napsali přelomouvou knihu o tom, jak vypěstovat bylinu a uvařit z ní lektvar, jímž lze přivést mrtvá zvířata zpět k životu. V jednom rozhovoru uvedli že ví jak tento lektvar velmi složitě poupravit, aby oživil i lidi, ale že v zájmu bezpečnosti světa nikdy nevedou, jak lektvar připravit, ani byliny, které by se v něm měly vyskytovat. Thomas je synem  Seamuse Finnigana, který vlastní malý obchůdek se zábavní pyrotechnikou v Příčné ulici a jeho mamka je proslulá hráčka famfrpálu. No a Tobby  je synem Deana Thomase, který je váženým a slavným bystrozorem. A moje mamka? Ta je ministryně kouzel. Jsme parta, od které se toho hodně očekává a já si myslím, že očekávání všech se jednou náplní. Všichni jsme vyrostli v hřejivém objetí Nebelvíru. Když se vrátím k tomu o čem jsem mluvil... V podstatě už jsem se těšil, že se odtud odstěhuju, teď ale budu bratra učit a obávám se toho, zda ze mě uvidí autoritu. Šel jsem k sobě do pokoje. Vzal jsem svůj starý oprýskaný kufr, který jsem si vozil do Bradavic a nacpal jsem ho k prasknutí věcmi,které jsem si myslel, že budu potřebovat. Vzal jsem si safírově modrý, smaragdově zelený a rubínově červený plast , protože to byly mé oblíbené kusy v šatníku. Vždycky jsem se snažil potrpět si na tom, co si oblékám, protože od malička mě rodiče učili, že musím chodit slušně a vkusně oblékán. Vždy jsem rád nosil bílou košili a k ní nějaký pěkný tmavý plášť. Pak jsem si vzal hromady knih a svých neocenitelných zápisků, které jsem během studia sesbíral. Během studia jsem se hodně zajímal o obranu, proti černé magii. Také jsem byl součástí několika soubojnických klubů pro velmi nadané soubojníky. V tomto klubu bylo velmi těžké se udržet. Věkově nejblíže mi byl pětačtyřicetiletý muž, který dvacet let dělal bystrozora. Tento muž se stal mým dobrým přítelem a naučil mě vše co uměl. Věci jsem měl už tedy sbalené, tak jsem sešel dolů. Všichni tady vypadali pořád stejně, jen babička vypadala ještě hůř než před mým odchodem nahoru. Byla velmi zdrcená. Omluvil jsem se za vyrušení a v co možná největší tichosti se vypařil pryč pomocí letaxu. Přemístil jsem se do svého Bradavického pokoje, ve kterém jsem později objevil i šatnu a tam si vykládal a pověsil všechno oblečení. Najednou jsem se ze dne na den stal Bradavickým učitelem a ředitelem Nebelvírské koleje. Splnil se mi jeden můj velký sen. Pomalu jsem zavíral oči a užíval to, co se právě děje.

Děkuji za přečtení až sem, každé zmínění u přátel, votes, koment i to přečtení mě moc potěší a budou motivovat psát kapitoly častěji. Moc mě tahle knížka baví a budu rád za jakékoli ohlasy do komentářů ☺️děkuju váš romusaremus.