Bylo 31.června a já jel domů z Bradavic, naposledy.Bylo mi tak nějak do breku z toho všeho.Už nebudu každý den potkávat stejné lidi,kteří mi svým způsobem přirostli k srdci.Sedl jsem si do kupé vlaku,který měl namířeno do King's Cross.Najednou se otevřely dveře mého kupé a vešla dovnitř Alice Longbottomová a řekla že mám jít s ní.Alice je,totiž byla,moje spolužačka.Šli jsme pořád rovně přímo skrze vlak.Já nevěděl kam jdeme,až jsme najednou došli do vagonu,který byl skoro prázdný.Byli tam jen mí bývalí spolužáci.Seděli v kruhu a uprostřed podlahy byla prázdná lahev.Pár lidí mělo lahve s medovinou a všichni začali hrozně jásat když jsem přišel.,,Posaď se!"křičela na mě Alice.Posadil jsem se mezi Tobyho, Thomase a Alice.Byli jsme tam všichni, celá třída.Někdo,už si nepamatuju kdo to byl,roztočil lahev,která se zastavila na Alice a na výběr mezi úkolem a fantem jí dával Greg Goyl.Alice si vybrala úkol.Měla za úkol dát pusu Tobymu.Nevinná pusa přerostla v láskyplný polibek a tak jsem si vyměnil místo s Tobym,aby měli klid na mnohem příjemnější činnosti než točení prázdnou lahví od alkoholu.Netrvalo to dlouho a já jsem přišel taky na řadu.Nikdy jsem nepolíbil žádnou holku a tak jsem se bál,abych něco nezvoral.Na výběr mi dávala Rose Weasleyová.Řekl jsem si o nějaký úkol.,,Taaaak,"řekla Rose,,Třeba dej pusu Joanne."Joanne byla největší kočka našeho ročníku.Nevěděl jsem,jak zareaguje,ale,naštěstí pro mě se pousmál, opřela se o ruce a  kolena.Udělal jsem to samé.Dal jsem jí takovou tu dětskou pusu,kdy se dotknou jen rty,ale ona byla kapku divočejší.Když jsme spolu skončili,tak se na mě všichni dívali s otevřenou pusou.Nechápal jsem jejich počin a nehodlal jsem to nějak řešit.Za chvíli láhev s medovinou doputovala i ke mně.Řádně jsem si zavdal.Po deseti minutách od požití jsem cítil jemné mravenčení v prstech.Většina mých spolužáků byli už mírně opilí.Joanne se na mě celou dobu usmívala.Měla opravdu hezký úsměv.Co se týče její krevní příslušnosti, Joanne je dcera Pansy a Zabiniho,to mi říkal táta,když jsem ji viděl poprvé v 11 letech na nádraží King's Cross.To znamená,že je čistokrevná čarodějka.Jedinná mudlorozená spolužačka se jmenuje Eve [Íví] Mullinsová.Ve škole jí to moc nešlo,ale zvládla to.Nejhorší byla Jeniffer Finniganová.Vždy,když dělala nějaké kouzlo,tak zapálila jakýkoliv předmět v místnosti.Vlak se pomalu oddaloval od Bradavic a na mě začalo všechno doléhat.Mé oči začaly vypouštět pramínky slz,které mi utřela Joanne můj nejlepší kamarád Toby se mi pousmál. ,,Taky mě to sebralo."řekla Joanne podnapilým hlasem a objala mě  kolem krku.Já jí obmotal mé velké ruce kolem pasu.Cítil jsem,jak začala popotahovat a tak jsem stiskl silněji.Za chvíli si nás ostatní všimli a začalo hromadné přátelské objetí.Po nějaké chvíli jsme si začali zpívat Bradavickou hymnu.Tohle byla jedna z nejhezčích chvil mého života a já na ni hrozně rád vzpomínám.Pomalu jsme se blížili k nádraží King's Cross a já jsem si říkal že je škoda,že tenhle okamžik za chvíli skončí a já se vrhnu do normálního života.Budu si muset najít práci,ženu,založit rodinu.Vlak zastavil a já vystoupil.Objal jsem všechny spolužáky a odjel jsem domů s rodiči s bratrem.To jsem ale nevěděl,co se bude dít doma. Otevřel jsem dveře Manoru a vešel se svým kufrem dovnitř (jako každý rok). Šel jsem do pokoje, abych si vybalil svoje věci, když vtom si mě zavolali rodiče. Moje mamka vypadala šťastná a tak jsem tušil, že to dopadne dobře. Sedli jsme si na pohovku. Byli tam všichni. Mamka, taťka, babička, děda i můj brácha. Sedl jsem si k nim a mamka začala svůj proslov o tom, jak je na mě hrdá , že jsem dokončil školu se samými jedničkami jako perfekt,ale pak mi řekla, že mi zařídila práci. Práci u nich na ministerstvu. Od té doby, co se mamka stala ministryní kouzel tak jsem si myslel, že mě něco takového potká. Prý jí budu dělat asistenta. Poděkoval jsem jí a šel si lehnout. Už jsem usínal, když mi na okno zaťukala školní sova s nějakým dopisem.