Pohled Justina

Když jsem vešel do pokoje se slzami v očích, obě dvě na mě koukali s otevřenou pusou. To jako nikdy neviděli kluka brečet? Notak, mám taky city.

,,Je to pravda?" klepaly se mi rty. Poznal jsem na Gabrielle, že by mě nejradši zabila a vykopla mě, ale její reakce mě zaskočila. Vstala z postele a pomalým krokem přešla ke mně. Nebyl jsem si ničím jistý. Nevěděl jsem, co má teď v plánu. Stáli jsme tváří v tvář.

Z ničeho nic mě objala. Pevně. Neváhal jsem a ruce obmotal okolo jejího pasu. Objetí bylo více a více pevnější a cítil jsem, jak mi na levé rameno padají Gabrielly slzy.

Nebudu lhát, taky se mi chtělo brečet, ale jsem kluk a já budu své city skrývat, no moc mi to nejde. Slza ukápla na její rameno a Gabriella se ode mne odtáhla. Svým palcem přejela po mé tváři a utřela mi slzu.

,,Je mi to líto. Je mi to tak líto. Ani nevíš, jak jsem trpěl já. Bylo to ode mne hnusné, já vím. Promiň. Vím, že jsem udělal největší chybu v životě a každý den si to vyčítám, ale už jí zřejmě nenapravím. Kdybych mohl vrátit čas, udělám to. Ale možná bych tu chybu udělal zas. Nevydržel bych pohled na tvé červené oči, které by probrečely den i noc. Nemohl bych slýchat tvůj rozklepaný hlas, který by mě prosil o to, abych nejezdil. Nemohl bych vidět tebe celou, protože už jenom pohled na tebe mě dělal nervózním. Kdybych ti to řekl, nezvládli bychom to oba dva. Doufám, že mi ještě někdy odpustíš" držel jsem jí pevně za ruce a slzy jsem měl na krajíčku.

,,Justine" sklopila hlavu dolů. ,,Miluju Tě" řekla a koukla se na mě s nadějemi v očích. Co k ní cítím já?

I po letech jsem na ní nezapomněl a pamatuju si každou maličkost, při které se jí oči rozzářily. Pamatuju si každý den, kdy se usmívala. Pamatuju si všechny okamžiky a každý den, společně s Gabriellou.

,,Já Tebe taky" polkl jsem. Možná jsem se právě přiznal k něčemu, co ve skutečnosti není pravda. Jenom si myslím, že to je pravda a představuji si to jako pravdu. Proč říkám, že se mi líbí Lily, když jsem právě přiznal lásku Gabrielle. Mám v tom zmatek. Měl bych jít domů a prospat se.

Chtěl jsem se otočit, ale Gabriella mě zastavila. Dala mi dlouhý něžný polibek na rty. Byl jsem si vědom, že v místnosti je Lily, ale proč si trochu nepohrát?

Opakovaně jsem Gabrielle oplácel polibky, do té doby, než nám došel kyslík. Odtáhli jsme se s mlasknutím od sebe a šťastně se na sebe podívali. 
,,Půjdu si dát panáka" prohlásila Lily. Žárlí. Určitě. Jen tak dál.

,,Tohle musíme zapít všichni!" zajásala Gabriella a za ruku mě táhla dolů do kuchyně. Byl jsem rád, když jsem se na schodech nezabil. Byli jsme v kuchyni a všude bylo všechno připraveno na párty. Takže všude pití a jídlo. Gabriella vzala skleničky na šampaňské, které měla schované. Všem nalila trochu do sklenky a společně jsme si připili.

,,Na Vás" usmála se Lily. Nevěděl jsem, jestli falešně nebo upřímně. Ale ona o mě nikdy nestála a nebude stát. To vím. Už jenom když se na mě podívá, je znechucená, teda alespoň myslím. Ne, jsem si tím jistý. Argh, proč to řeším? Vždyť je to jedno.

,,Justine, můžu se Tě na něco zeptat?" zašeptala mi Gabriella do ucha.

,,Jasně a proč šeptáš?" zasmál jsem se. Bouchla mě do ramene a zatáhla mě někam do rohu.

,,Miluju Tě a na tohle čekám už dlouho. Chci, aby to bylo výjimečné a nezapomenutelné" odmlčela se. Byl jsem docela zvědavý, co z ní vypadne.

Ani nevím, jak to teď mám brát. Miluju jí nebo ne? Cítím k ní něco nebo ne? Neznám odpověď na tyto otázky. Zatřepal jsem hlavou a věnoval se Gabrielle, která to zbytečně prodlužuje. Ah, jsem nervózní.

,,Chci, abys mě odpanil"