Strnul jsem na místě. S Aki jsme si vyměnili vyděšený pohled a já jí okamžitě položil tác na bar. Rozeběhl jsem se do kuchyně a rozrazil dveře. Sora držela Tomoeho tak, aby neupadl.
,,Nečum a zavolej sanitku! Upadl a zarazil si nůž do boku,'' křikla na mě a mně se zvedl žaludek. Pohled na ten kuchyňský nůž, který měl zaražený v těle...Tolik krve, která byla i na Sořiných rukou... Klepal jsem se. Ona mě čapla za ruku a 'předala' mi Tomoeho. Sama vytočila záchranou službu. Svíral mi ramena a těžce dýchal... Snažil jsem se ho držet při vědomí tím, že jsem na něj stále mluvil...

Vůbec jsem nepostřehl to, co se stalo. V jeden moment mi Sora kouká do očí a během okamžiku...Mě bodla. Prostě vzala z linky nůž a zarazila mi ho do těla. Když jsem k ní zvedl oči, tak se usmívala. Div se nezačala hystericky smát. Slyšela, jak se blíží kroky, a tak mě hned zvedla ze země. Nyní mě drží Kioshi a já nemohu dýchat. Mám před očima mžitky, které mi točí s hlavou. Horká krev mi stéká po těle a já vidím Kioshiho tvář... Mluvil, ale tolik mi hučelo v uších, že jsem ho nemohl slyšet. Pomalu jsem otočil hlavu k Soře, která akorát típla mobil. Usmála se...A pak už byla jen tma.

Omdlel. Zpanikařil jsem a Sora mi ho hned pomohla položit na zem. Poslal jsem ji, aby vyhlížela sanitku a já tam budu s ním.
,,Ty idiote, kdo jen tak spadne na nůž?'' zašeptal jsem a měl jeho hlavu na klíně. Měl jsem šílený strach, že umře. Nechtěl jsem to.  Zavřel jsem oči a snažil se tuto situaci vydýchat. Věděl jsem, že je to jelito, ale až takové? Prosil jsem všechny svaté, aby ho drželi při životě. Chtěl jsem zastavil krvácení, ale vytahovat nůž mi nepřišlo vhodné. Ani jsem se nenadál a ve dveřích se objevili záchranáři. Okamžitě mě od něj odstrčili a začali ho ošetřovat. Sora byla naprosto v klidu...Ale ona byla vždy jiná. Měl jsem na rukou krev. Klepal jsem se. Tolik jsem se bál, poněvadž jsem nemohl předvídat, co bude dál. Sora mě chytila za ruku a já ji stiskl. Co teď bude? Bez kuchaře budeme muset zavřít... Jakmile to bude možné, pojedu za ním do nemocnice... Protože jsem si přál aby byl v pořádku.
,,Mám strach...'' zašeptala Sora a já ji k sobě přitáhl do objetí.

Když se mi podařilo otevřít oči, všechno bylo rozmazané. Nade mnou se skláněli muži v červených uniformách. Na obličeji jsem měl kyslíkovou masku... Pootočil jsem hlavu a pomalu začal zaostřovat. Ještě jsem krátce zavřel oči, abych si trochu přivykl. Spatřil jsem, jak Kioshi objímá tu bestii... Všimla si toho, že je pozoruju...Jen se usmála. To bylo to poslední, co jsem viděl, než mě položili na lůžko a odvezli do sanitky. Pořád mi zvonilo v uších...Prostředí sanitky bylo tak světlé, že jsem nemohl nechat otevřené oči. Cítil jsem, jak mi do ruky zajela jehla, a tak jsem otočil hlavu. Zavedli mi kanylu a pustili do mě nějakou látku. Okamžitě mi začali měřit tlak...Já si jen přál, aby tohle utrpení konečně skončilo.

Museli jsme zavřít hned po tom, co odešli poslední hosté. Seděli jsme před restaurací. Já, Aki a Sora.  Aki se klepala, jako drahý pes...Sora jen bez emocí zírala před sebe... Ani jeden z nás nevěděl, co se bude dít. Zvědavost mi ale nedala.
,,Soro? Jak se mu to povedlo?'' optal jsem se.
,,Jo, no. Byla jsi u toho,''  přidala se Aki. Sora k nám otočila hlavu a povzdechla si.
,,Prostě jsem po něm vyštěkla, že mu to trvá... Couvnul, uklouznul na mokré podlaze a spolu s ním spadlo na zem i nádobí z linky...A prostě nešťastně upadl na ten nůž.
S Aki jsme se nad tou představou oklepali, protože to bylo dost zarážející.

Pípání...Konečně jsem slyšel čistě. Otevřel jsem oči...Byla tma. Chtěl jsem se posadil, ale bolest mě srazila zpět na záda. Zaskuhral jsem a podíval se na svou ruku...Byl jsem připojen na kapačku. Na prstu jsem měl ten kolík na měření tepu. Do půl těla jsem byl svlečený a zahalen v obvazu, který byl obmotaný kolem mých boků. Rukou jsem si zajel do vlasů a trhaně vydechl. Tohle nemůže být skutečné...Ale, bohužel pro mě, je to realita. Byl jsem zaražený, protože jsem se nemohl vzpamatovat. Jak to jen mohla udělat? Nikdy jsem jí nic neprovedl. Nebo snad ano? V hlavě mi to šrotovalo, ale odpověď ne a ne přijít. Byl jsem bezradný a...Byl jsem hlavně bezmocný...

Další den jsme se rozhodli, že Tomoeho navštívíme. Zamířili jsme tedy ihned do nemocnice. Aki Tomoemu koupila malého, plyšového medvídka. Já mu vzal nějakou čokoládu a Sora mu nesla svůj kyselý obličej. Když jsme přišli do nemocnice, milá recepční nás navedla. Nastoupili jsme do výtahu a jeli přímo na JIPku.
,,Je to moc vyhrocený,'' zašeptala Sora, ale s Aki jsme na to nebrali ohled. Vystoupili jsme z výtahu a zamířili přímo za ním.

Když se pohnula klika, tak jsem si myslel, že za mnou konečně zavítal doktor... Jenže jsem zahlédl Aki, Kioshiho a...To ne... Přišli ke mně a Aki mě okamžitě chytila za ruku. Usmál jsem se na ni a pozvedl oči ke Kioshimu.

,,Jak je ti?'' optal se a já jen vydechl.

,,Lepší, než drátem do oka,'' zašeptal jsem s úsměvem a hned na to vešel doktor. Všichni ode mě ustoupili a doktor držel můj spis.

,,Tak, pane Narumi...Už mi budete moci říct, co se stalo?'' řekl a já otočil hlavu na Soru. Ta se zamračil a a zatnula ruce v pěst. Dostal jsem strach...Přeci jen, skoro mě zabila.

,,J-já upadl...A vzal jsem s sebou na zem nějaké nádobí...'' zalhal jsem a doktor zavrtěl hlavou.
,,Máte kliku, že nebyla zasažena žádná tepna, ani orgán. Mohla to být okamžitá smrt,'' řekl a stále koukal do papírů...
Bylo mi tak...tak divně...