TO, CO SE NACHÁZÍ V PŘÍBĚHU NEZKOUŠEJTE!!!! AŤ SE CÍTÍTE JAKKOLIV!! NEZKOUŠEJTE TO!!!!

Zase se krčila v rohu dívčích záchodků ve škole. Ve škole ji šikanují, posmívají se jí a někdy si do ní i praští. Učitelky to přehlížejí, protože je to pro ně nepříjemné. Kdyby se to dostalo ven, mohlo by to poškodit pověst školy. A to přeci nikdo nechtěl.

'Už toho mám dost! Už to nezvládnu! Prostě to nejde!' Brečela, kolena těsně pod bradou. Z kapsy úzkých černých džínsů vytáhla telephon a něco naťukala do poznámek. Psala a psala. Jediná činnost, která jí pomáhala.

 Lidé na internetu ji brali, její příběhy se jim líbily, ale jen málokdo se odvážil zeptat, kde bere inspiraci. Někdo se sám dovtípil, jiní se v tom sami viděli. Byla ráda, že někomu vykouzlí úsměv na rtech. 

To co napsala nakonec příběhu bylo rozloučení. 'Dívka už to nemohla vydržet a tak si sáhla na život, zanechala jen poslední list papíru s jejím vlastním příběhem. Popisovala v něm svou beznaděj a všechno to, co ji dohnalo k jejímu činu.' Napsala veřejně, co se sama chystala udělat. 

Utřela si oči, vstala a postavila se před zrcadlo nad umyvadlem. Trochu se upravila a vyběhla ze záchodků, rovnou do třídy. Beze slova si zbalila věci a odešla. Nevšímala si, že probíhá hodina, jenom přece, nebylo to poprvé, co se jentak sebrala a odešla ze školy. Doma se vždycky nějak vymluvila.

V ten den jenom otevřela dvoje vstupní dveře a oboje za sebou tiše zavřela. Vyběhla schody nahoru do bytu její mamky a rovnou do koupelny. Opřela se zády o studenou zeď s kachličkami a nohy o vanu. Ze skříňky za zrcadlem vytáhla svou žiletku, kterou už dávno rozebrala, vytáhla břitvy a řízla. Jednou, dvakrát. Nakonec se odhodlala k TOMU řezu. Řezu přes tepnu. Řízla hluboko pod kůži. Krev začala vytékat opravdu rychle. To samé udělala i na druhé ruce až ztratila vědomí. 

Je to krátký příběh já vím, ale musel být krátký! PROSÍM VÁS VŠECHNY! JE TO JENOM PŘÍBĚH!! Původně jsem ji chtěla oběsit, ale nějak jsem to změnila x>